Knihy
Poezie
Zahraniční poezie
Adam Mickiewicz
Konrád Wallenrod ; Dziady

Adam Mickiewicz
Konrád Wallenrod ; Dziady

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Epos Konrad Wallenrod oživuje polohistorickou, pololegendární postavu Litvína, který vstoupí do křižáckého řádu, skrývaje své pravé smýšlení dosáhne hodnosti velmistra a záměrně vede boje, v nichž jsou křižáci rozdrceni. Báseň byla nejen odrazem spikleneckého hnutí pokrokové šlechty v období děkabristického povstání, a…le stala se i pobídkou k další revoluční činnosti. Uveřejněné fragmenty Dziadů jsou označeny jako II. a IV. část většího celku. Z první se zachovaly zlomky. Úvodní balada naznačuje, že námětem je lidová víra v duchy zemřelých, kteří nemají v hrobě pokoje a musí se vracet mezi lidi. Básník vychází tu opětně ze svého nadšení pro lidovou poezii a přechází k bolestné zpovědi své zklamané lásky. V závěrečných básních jsou lyricko-epickou formou zachyceny Mickiewiczovy dojmy z cesty do Ruska. Dílo zůstalo velkým torzem, nicméně však podává ucelený obraz šlechtického polského revolucionáře v období listopadového povstání i společenského prostředí, v němž se rozvíjela jeho činnost. - Obě revoluční poemata mladého Mickiewicze jsou úzce vnitřně spjata a jejich umělecká hodnota plně zachována mistrným překladem Halasovým. Epos Konrad Wallenrod oživuje polohistorickou, pololegendární postavu Litvína, který vstoupí do křižáckého řádu, skrývaje své pravé smýšlení dosáhne hodnosti velmistra a záměrně vede boje, v nichž jso…u křižáci rozdrceni. Báseň byla nejen odrazem spikleneckého hnutí pokrokové šlechty v období děkabristického povstání, ale stala se i pobídkou k další revoluční činnosti. Uveřejněné fragmenty Dziadů jsou označeny jako II. a IV. část většího celku. Z první se zachovaly zlomky. Úvodní balada naznačuje, že námětem je lidová víra v duchy zemřelých, kteří nemají v hrobě pokoje a musí se vracet mezi lidi. Básník vychází tu opětně ze svého nadšení pro lidovou poezii a přechází k bolestné zpovědi své zklamané lásky. V závěrečných básních jsou lyricko-epickou formou zachyceny Mickiewiczovy dojmy z cesty do Ruska. Dílo zůstalo velkým torzem, nicméně však podává ucelený obraz šlechtického polského revolucionáře v období listopadového povstání i společenského prostředí, v němž se rozvíjela jeho činnost. - Obě revoluční poemata mladého Mickiewicze jsou úzce vnitřně spjata a jejich umělecká hodnota plně zachována mistrným překladem Halasovým.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	434
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Halas, Josef Matouš
Edice:	Knihovna klasiků., 2. svazek ed. 2. svazek ed. Spisy Adama Mickiewicze
Vydání:	V SNKLHU vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 4. 2025 10:59
Číslo položky:	1206629

O autorovi

Adam Mickiewicz

Adam Bernard Mickiewicz byl polský spisovatel, představitel polského romantismu. Narodil se ve vesnici Zaosie u Novogrodku , kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě. V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy. V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži. Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine, dcerou Goethovy i Tomáškovy známé, skladatelky a carevniny polské dvorní pianistky Marie Szymanowské. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje. V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zemřel náhle při epidemii cholery, pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency, po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.

Více od autora