Knihy
Beletrie
Česká literatura
Bohumil Hrabal
Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky)

Bohumil Hrabal: Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky)

Bohumil Hrabal, Karel Poláček, Ota Pavel, Adolf Born, Antonín Pelc, Vladimír Tesař
Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky)

1987 | Nakladatelství Odeon

Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři, které spojil postoj ke světu, Divají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podstaty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy. Rozmarného léta Vladislava Vančury,… který zní: "Humor není smáti se. ale lépe věděti,"

Karel Poláček : Hedvika a Ludvík
Ota Pavel : Jak jsem potkal ryby
Bohumil Hrabal : Postřižiny

editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel
doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský
medailóny o ilustrátorech: Jan Royt Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři, které spojil postoj ke světu, Divají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podst…aty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy. Rozmarného léta Vladislava Vančury, který zní: "Humor není smáti se. ale lépe věděti,"

Karel Poláček : Hedvika a Ludvík
Ota Pavel : Jak jsem potkal ryby
Bohumil Hrabal : Postřižiny

editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel
doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský
medailóny o ilustrátorech: Jan Royt

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	45 Kč
	Stav Velmi dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	437
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání v tomto uspořádání první (K. Poláček: Hedvika a Ludvík 3. vyd., B. Hrabal: Postřižiny 5. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 2. 2025 12:37
Číslo položky:	1143459

O autorech

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi, jehož díla byla přeložena do mnoha jazyků, např. drama R.U.R. do více než 30 jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Stálý host hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na Starém Městě a důležitý člen tzv. Hrabalovy Sorbonny . Doživotní prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha. Narodil se v Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi , který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem , za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. Dne 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka. Svá středoškolská léta zahájil v primě na brněnském gymnázium. První rok studia na této škole zakončil s několika nedostatečnými. Po tomto nezdaru studoval na reálce v Nymburce. Po zvládnutí prvního ročníku, pokračovalo jeho studium bez dalších zdržení až do kvarty, kde podruhé propadl. Roku 1934 odmaturoval na nymburském gymnáziu. Po další maturitě na českobrodském gymnáziu z l...

Více od autora

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora