Knihy
Historie
Pravěk
Jan Kovářík
Kde bydlely Venuše

Jan Kovářík, Michal Novotný, Josef Havel
Kde bydlely Venuše

1989 | Nakladatelství Albatros

O řemesle zvaném archeologie, archeologických lokalitách, vč. galerie archeologů, slovníčku běžných archeologických výrazů a přehledu osídlení českých zemí od mladší doby kamenné

O řemesle zvaném archeologie, archeologických lokalitách, vč. galerie archeologů, slovníčku běžných archeologických výrazů a přehledu osídlení českých zemí od mladší doby kamenné

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	159 , 15 nečíslovaných barevných fotografických příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Pavel Štecha, Tomáš Svoboda
Edice:	Objektiv
Vydání:	Druhé, doplněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 9. 2023 16:51
Číslo položky:	643958

O autorech

Michal Novotný

Narozen 3.10. 1943 v Litomyšli, zemřl 5.7. 2006. Novinář, zástupce šéfredaktora redakce zpravodajství Čs. televize, též jazykový korektor, spisovatel - literatura faktu pro starší děti.

Více od autora

Josef Havel

Josef Havel je český spisovatel, autor literatury faktu, filmař a publicista. Narodil se 13. října 1937 v Litomyšli a svůj život prožil v Ústí nad Orlicí v podhůří Orlických hor. Do obecné školy začal chodit v předposledním válečném roce, měšťanskou školu ukončil v roce 1953. Po závěrečné zkoušce nastoupil jako učeň do n.p. Kovostav, kterému zajišťovalo výchovu učňovského dorostu odborné učiliště Kdyňských strojíren v Domažlicích. Po roce učení v profesi univerzální soustružník byl vyslán na studia do Náchoda, kde tehdy existovala Vyšší průmyslová škola strojně textilní. Tu ukončil maturitou v roce 1958 a následovaly dva roky základní vojenské služby v Brně u protiletadlového dělostřeleckého pluku v Brně - Židenicích. V roce 1960 se vrátil do n.p. Kovostav, kde pracoval jako technický kontrolor a později jako konstruktér. A to ve skupině, která úspěšně přivedla k realizaci první provozuschopný bezvřetenový dopřádací stroj na světě – BDA 200. V roce 1963 se oženil, s manželkou Ludmilou mají dvě dcery. Rok 1968 ho zastihl kromě technické funkce jako člena Závodního výboru a později předsedu Podnikového výboru Revolučního odborového hnutí. Za svoji činnost a postoje v tomto období byl v roce 1970 propuštěn z práce. Po poznání, jak vypadá nezaměstnanost, začal pracovat jako dělník v ústeckém Komunálním podniku. Po čase přijal nabídku nastoupit opět jako konstruktér, ale ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí nad Orlicí. V přelomovém 90. roce se opět zapojil do veřejné činnosti a stanul ve vrcholového vedení ústavu. Do důchodu odešel jako personální ředitel v roce 1998. Od té doby se plně věnuje událostem probíhajícím především v letech 1937-45. Studuje a tvoří v tandemu s manželkou. Nikdy nebyl a ani není členem žádného politického subjektu.

Více od autora