Knihy
Beletrie
Ruská literatura
Leonid Nikolajevič Andrejev
Jidáš Iškariotský a jiné práce

Leonid Nikolajevič Andrejev
Jidáš Iškariotský a jiné práce

1926 | Nakladatelství J. Otto

Jidáš Iškariotský - Moje zápisky - Syn člověka - Eleazar - Rozum - V Saburově - Hlupáček Aljoša - Láska k bližnímu. Jidáš Iškariotský - Moje zápisky - Syn člověka - Eleazar - Rozum - V Saburově - Hlupáček Aljoša - Láska k bližnímu.

Stav

Dobrý

vpisky tužkou, ra, razítko

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítko, vpisky tužkou, Ra
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	371
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vincenc Červinka, Božena Popová
Edice:	Ruská knihovna, Spisy L.N. Andrejeva
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 10. 2024 8:17
Číslo položky:	1031111

O autorovi

Leonid Nikolajevič Andrejev

Leonid Nikolajevič Andrejev byl spisovatel a dramatik konce 19. a počátku 20. století. Jeden z nejsložitějších a vnitřně nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury předrevolučního období. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Po absolvování gymnázia v Orlu studoval práva nejprve na petrohradské, později na moskevské univerzitě. Studia dokončil v roce 1897. Poté se zabýval advokátní praxí, té však brzy zanechal a věnoval se plně literární činnosti. Jeho první povídka O hladovém studentu, od níž si sliboval úspěch, mu byla vrácena redakcí petrohradského listu Nědělja . Stejný osud stihl i jinou ranou povídku Obnažená duše. Roku 1895 bylo otištěno několik jeho črt o studentském životě v listě Orlovskij vestnik a také povídka On, ona a vodka. Tyto prvotiny však zůstaly vcelku nepovšimnuty. Od roku 1897 působil jako zpravodaj v listě Moskovskij vestnik a později jako fejetonista v moskevském listě Kurjer, v němž uveřejňoval v letech 1898-1903 fejetony, publicistické stati a divadelní referáty pod názvem Meloči žizni , podepisoval je pseudonymem Džems Linč. V témže listě otiskoval i svá beletristická díla. Prvním z nich byla povídka Bargamot i Garaska , jíž si povšiml Maxim Gorkij, který později získal Andrejeva ke spolupráci s nakladatelstvím Znanije. V raných dílech Andrejev navázal na humanistické tradice ruské literatury 19. století. Jeho rané fejetony a povídky, v nichž líčil těžký život městské chudiny a drobných řemeslníků, se vyznačovaly ostře kritickým vztahem k buržoazní společnosti. Již zde se projevovala Andrejevova skepse i sklon k psychologizaci, soustředění na vnitřní svět jednotlivce, na pocit ztracenosti lidského individua v nepřátelském prostředí. Zazněl tu už protest proti odlidštění života v soudobé civilizaci, většinou však jeho hr...

Více od autora