Vilém Závada
Jeden život

1962 | Nakladatelství Československý spisovatel

Kromě drobnějších lyrických veršů obsahuje sbírka dvě delší básně, z nichž první je věnována Ostravě a ve druhé se básník zamýšlí nad svým životem. V závěru je připojeno autorovo tvůrčí vyznání. Na gramofonovédescejsouzachycenybásně Jaro, večer v přednesu J. Charvátové a slova autorova o práci básníka. Kromě drobnějších lyrických veršů obsahuje sbírka dvě delší básně, z nichž první je věnována Ostravě a ve druhé se básník zamýšlí nad svým životem. V závěru je připojeno autorovo tvůrčí vyznání. Na gr…amofonovédescejsouzachycenybásně Jaro, večer v přednesu J. Charvátové a slova autorova o práci básníka.

Vyberte kus s kódem POETLE: 28 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý obálka s oděrkami, včetně SP desky	Skladem pro e-shop	45 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	91
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Bohdan Kopecký
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Klub přátel poezie. Roč. 2, Zákl. ř.
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 7. 2024 9:56
Číslo položky:	919072

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora