Julius Zeyer
Jan Maria Plojhar

1891 | Nakladatelství J. Otto

Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví, zachycuje mnoho z životního pocitu Julia Zeyera na počátku 90. let 19. století.

Komentář této edice systematicky odhaluje, že zvláštní …snové okouzlení cizími látkami s hluboce procítěným vlastenectvím má své kořeny ve vlastním Zeyerově životopisu a v soudobé kulturní atmosféře, a dále analyzuje textovou situaci tohoto českého kosmopolitního autora.

Edice Zdeňka Nováková, komentář Eva Stehlíková, Zdeňka Nováková a Rudolf Skřeček. Román o osudové lásce umírajícího mladého muže ke krásné Caterině, prožívané na římském venkově v krajině etruských ruin, kde hledá, vzdálen od milovaných Čech, ztracené zdraví, zachycuje mnoho z živo…tního pocitu Julia Zeyera na počátku 90. let 19. století.

Komentář této edice systematicky odhaluje, že zvláštní snové okouzlení cizími látkami s hluboce procítěným vlastenectvím má své kořeny ve vlastním Zeyerově životopisu a v soudobé kulturní atmosféře, a dále analyzuje textovou situaci tohoto českého kosmopolitního autora.

Edice Zdeňka Nováková, komentář Eva Stehlíková, Zdeňka Nováková a Rudolf Skřeček.

Stav

Mírně opotřebená

stránky s fleky, pár stránek volně, pokreslená / popsaná, zdobná, zlacená ořízka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, stránky s fleky, pár stránek volně, pokreslená / popsaná
Vazba:	pevná, zdobná, zlacená ořízka
Počet stran:	313
Jazyk:	česky
Edice:	71. svazek ed. 71. svazek ed. Salonní bibliotéka
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 7. 2025 8:14
Číslo položky:	1285790

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora