Luise Rinser
Jan Lobel z Varšavy

1964 | Nakladatelství Lidová demokracie

Výbor z kratších próz západoněmecké spisovatelky. Povídky mají zvláštní atmosféru dějů a zápasů, které se odehrávají hluboko a skrytě v člověku. Titulní povídku - básnické podobenství o lidech bez domova - označil jeden z německých kritiků ze nejsilnější německou báseň v próze v poválečné tvorbě. Také další povídky odh…alují tajemné předivo lidských citů - první lásky v povídce Anna nebo lásky vlastně posmrtné v povídce Starý muž umírá. Výbor z kratších próz západoněmecké spisovatelky. Povídky mají zvláštní atmosféru dějů a zápasů, které se odehrávají hluboko a skrytě v člověku. Titulní povídku - básnické podobenství o lidech bez dom…ova - označil jeden z německých kritiků ze nejsilnější německou báseň v próze v poválečné tvorbě. Také další povídky odhalují tajemné předivo lidských citů - první lásky v povídce Anna nebo lásky vlastně posmrtné v povídce Starý muž umírá.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	130
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jitka Fučíková
Edice:	Vyšehrad
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 3. 2025 11:25
Číslo položky:	1178084

O autorovi

Luise Rinser

Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...

Více od autora