Walter Kerr
Jak nepsat hru

1963 | Nakladatelství Orbis

Zamyšlení předního amerického divadleního kritika nad krizí současného divadla USA. Snaha hledat východika z krize, způsobené opakováním zastaralých vzorů. Radí, jak psát hry, které diváka zaujmou. Zamyšlení předního amerického divadleního kritika nad krizí současného divadla USA. Snaha hledat východika z krize, způsobené opakováním zastaralých vzorů. Radí, jak psát hry, které diváka zaujmou.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 8. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 8. 7. 2026
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 8. 7. 2026
	Stav Dobrý lehce cítit kouřem	Skladem pro e-shop Odešleme do 8. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	223
Jazyk:	česky
Překladatel:	Milan Lukeš
Edice:	Knihovna divadelní tvorby
Vydání:	II. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 6. 2026 6:54
Číslo položky:	1806170

O autorovi

Walter Kerr

Lord Walter Talbot Kerr byl britský admirál. Pocházel z vlivné skotské šlechtické rodiny a do služeb Royal Navy vstoupil v roce 1853. Sloužil na různých místech britské koloniální říše, později působil v námořní administraci. V závěru aktivní kariéry zastával funkci prvního námořního lorda , v roce 1904 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála . Pocházel z významného skotského rodu Kerrů, narodil se na rodovém sídle Newbottle Abbey jako čtvrtý syn Johna Kerra, 7. markýze z Lothianu , a Cecil Talbot , dcery irského místokrále 2. hraběte Talbota. Jako mladší syn markýze užíval od dětství titul lorda, do královského námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1853. Zúčastnil se krymské války, později byl zraněn během povstání v Indii. V roce 1872 dosáhl hodnosti kapitána, poté sloužil v Lamanšském průlivu a ve Středomoří, v roce 1880 byl pověřen diplomatickou misí do Albánie. V letech 1885–1890 byl tajemníkem ministra námořnictva G. F. Hamiltona, mezitím v roce 1889 dosáhl hodnosti kontradmirála. V letech 1890–1892 velel ve Středozemním moři, poté znovu působil na admiralitě, kde byl čtvrtým námořním lordem a druhým námořním lordem . V roce 1895 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1897–1899 byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu. V roce 1899 byl znovu druhým námořním lordem a nakonec v letech 1899–1904 zastával funkci prvního námořního lorda. Od roku 1899 byl též členem Tajné rady a do roku 1901 námořním pobočníkem královny Viktorie. V roce 1900 dosáhl hodnosti admirála a nakonec byl v roce 1904 povýšen do nejvyšší hodnosti velkoadmirála. Na admiralitě podporoval rozvoj válečného námořnictva a mimo jiné prosazoval výstavbu ponorek. V roce 1902 obdržel velkokříž Řádu lázně, byl též nositelem španělského Řádu Karla III.. V roce 1909 odešel do výslužby, zemřel na zámku Melbourne Hall (Derbyshire...

Více od autora