Jaromír Neumann
Itálie : z cesty za uměním - II

1979 | Nakladatelství Odeon

Druhý svazek umělecko-historické publikace provází čtenáře Itálií přes Toskánu a Bolognu do Benátek. Druhý svazek umělecko-historické publikace provází čtenáře Itálií přes Toskánu a Bolognu do Benátek.

Součástí souboru:

Itálie 1978 (2 sv. (313; 439 s.), 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

je cítit po vlhkosti

Vytvořit poptávku

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (17. 6. 2026)	69 Kč
Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (17. 6. 2026)	~~79 Kč~~ 59 Kč
Stav Dobrý razítka z knihovny	Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (17. 6. 2026)	~~59 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, je cítit po vlhkosti
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	439
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 2., rev. a dopl.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 9. 2024 12:54
Číslo položky:	964636

O autorovi

Jaromír Neumann

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Více od autora