Johannes Urzidil
Hry a slzy

1985 | Nakladatelství Odeon

Jádrem rozsáhlého díla Johannese Urzidila, jež zahrnuje lyriku, eseje a převážně drobné prózy, jsou povídky odehrávající se v jeho rodné Praze. Mají převážně autobiografický charakter. Lidé, jejichž osudy spisovatel vylíčil, opravdu žili, události, o nichž psal, se skutečně staly. To jemu vyprávěl otec o strašidelném d…omě U dev íti čertu, to on si hrával s malou Adélou, hrdinkou jedné z povídek, házel s předměstskými kluky míčem ve hře Na národy, chodíval do suterénu ke štukatérovi a obdivoval jeho díla, navštěvoval s otcem pražské chrámy i pražské pivnice, vymýšlel si kousky, jimiž se chtěl pomstít maceše, a o prázdninách putoval s otcem ze Stříbra až k Vlčí hoře, aby mnohem později našel nevlastního bratra. On byl ten chlapec, který na zasněžených Příkopech hledal v novoroční noci ztracenou peněženku, který dělal poslíčka veřejnému posluhovi Kubátovi světem klamu a tragiky a který chodil do septimy pražského německého gymnázia s repetentem Bäumelem a se svou první láskou Stellou. On byl také ten mladý muž, titulární svobodník rakouské armády, jenž uprchl z kavárny Areo a skrýval se před policii v měšťanském salóně. A zcela jistě existoval i Svatopluk Janda, jednonohý spolužák, který možná spisovateli Urzidilovi, píšícímu tehdy o velkých osobnostech české i německé kultury a hledajícímu harmonii ve vztazích mezi lidmi i národy, zachránil život, když ho po příchodu nacistů do Prahy ukryl na jednu noc ve svém sklepním bytě v Týnské uličce. Jádrem rozsáhlého díla Johannese Urzidila, jež zahrnuje lyriku, eseje a převážně drobné prózy, jsou povídky odehrávající se v jeho rodné Praze. Mají převážně autobiografický charakter. Lidé, jejichž o…sudy spisovatel vylíčil, opravdu žili, události, o nichž psal, se skutečně staly. To jemu vyprávěl otec o strašidelném domě U dev íti čertu, to on si hrával s malou Adélou, hrdinkou jedné z povídek, házel s předměstskými kluky míčem ve hře Na národy, chodíval do suterénu ke štukatérovi a obdivoval jeho díla, navštěvoval s otcem pražské chrámy i pražské pivnice, vymýšlel si kousky, jimiž se chtěl pomstít maceše, a o prázdninách putoval s otcem ze Stříbra až k Vlčí hoře, aby mnohem později našel nevlastního bratra. On byl ten chlapec, který na zasněžených Příkopech hledal v novoroční noci ztracenou peněženku, který dělal poslíčka veřejnému posluhovi Kubátovi světem klamu a tragiky a který chodil do septimy pražského německého gymnázia s repetentem Bäumelem a se svou první láskou Stellou. On byl také ten mladý muž, titulární svobodník rakouské armády, jenž uprchl z kavárny Areo a skrýval se před policii v měšťanském salóně. A zcela jistě existoval i Svatopluk Janda, jednonohý spolužák, který možná spisovateli Urzidilovi, píšícímu tehdy o velkých osobnostech české i německé kultury a hledajícímu harmonii ve vztazích mezi lidmi i národy, zachránil život, když ho po příchodu nacistů do Prahy ukryl na jednu noc ve svém sklepním bytě v Týnské uličce.

Stav

Velmi dobrý

mírně natržená obálka na hřbetu

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	235
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Marek
Edice:	539. svazek ed. 539. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 11. 2023 9:21
Číslo položky:	686920

O autorovi

Johannes Urzidil

Johannes Urzidil byl pražský, německy píšící spisovatel, básník, esejista a historik umění. Narodil se v rodině železničního úředníka ing. Josefa Uržidila, který pocházel z Ošelína v okrese Stříbro a psal své jméno česky Uřídil, a jeho ženy Elise Metzelesové, provdané Steinitzové, která si do svazku přivedla sedm dětí z předešlého manželství. Jediným jejich společným dítětem byl Johannes. U jeho porodu asistoval lékař a básník Hugo Salus. Matka zemřela 7. ledna 1900, když Johannesovi nebyly ani čtyři roky. Jeho otec se podruhé oženil s Češkou Marií Mostbeckovou. V roce 1906 začal studovat na německém gymnáziu v ulici Na příkopě. Zatímco na obecné škole patřil jako syn úředníka k „zámožným“ žákům, na gymnáziu ho jeho bohatší spolužáci mezi sebe nepřijali, takže se cítil osamocen. V roce 1913 otiskl první verše v Prager Tagblattu pod pseudonymem Hans Elmar . Maturitu složil v roce 1914 a následně se zapsal na pražské německé universitě studium germanistiky, slavistiky a dějin umění . Ve stejné době začal navštěvovat kavárnu Arco. Zde se seznámil s předními pražskými německými literáty, jako byli například: Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch, Oskar Kuh, Ernst Weiss, Ludwig Winder, Karl Brand, Felix Weltsch nebo Oskar Baum. Stal se vyznavačem expresionismu, spolu s vydavatelem Leo Reissem od roku 1917 připravoval a od roku 1918 redigoval brněnský expresionistický časopis Der Mensch. V letech 1915–1917 se seznámil s českými malíři Václavem Špálou, Vlastislavem Hofmanem a Rudolfem Kremličkou. V letech 1916–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, kde pracoval v zásobovacích skladech v Praze–Holešovicích. Zde se seznámil s Jaroslavem Topičem . Jeho prostřednictvím se seznámil v roce 1918 s malířem Janem Zrzavým. Univerzitní ...

Více od autora