Jaroslav Mareš
Hrůza zvaná Kurupira : 3/2001

2001 | Nakladatelství Ivo Železný

Roku 2001 se Jaroslav Mareš vrátil k tématu tajuplné jihoamerické enklávy v brožuře Hrůza zvaná Kurupira.
Magazin záhad č.3 speciál

Záhadná stolová hora - Příšery z pravěku - Diamantový poklad - Kletba indiánů - Setkání v hotelovém baru - Ztracený svět - Naděje - Zrada - Mezi garimpeiros - Diamantové vodopád…y - Retewa - Wašoriwe, stoa a suwa - Pohřeb v banánové kaši - Život s Waticoterii - Bibiano - Válka - Přízrak z pravěku Roku 2001 se Jaroslav Mareš vrátil k tématu tajuplné jihoamerické enklávy v brožuře Hrůza zvaná Kurupira.
Magazin záhad č.3 speciál

Záhadná stolová hora - Příšery z pravěku - Diamantový pok…lad - Kletba indiánů - Setkání v hotelovém baru - Ztracený svět - Naděje - Zrada - Mezi garimpeiros - Diamantové vodopády - Retewa - Wašoriwe, stoa a suwa - Pohřeb v banánové kaši - Život s Waticoterii - Bibiano - Válka - Přízrak z pravěku

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, lehké oděrky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, lehké oděrky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	127 s., [4] s. barev. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024021692
ISBN:	9788024021690
Edice:	Delfín, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Magazín záhad speciál
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 5. 2025 18:30
Číslo položky:	1241739

O autorovi

Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec. Narodil v jihočeském Husinci v rodině písmomalíře a lakýrníka. Otec se na přelomu dvacátých a třicátých let rozhodl odejít na nábor do francouzského Vernonu a později pracoval v Rouenu ve velkých loděnicích. Rodina se za ním za půl roku přistěhovala do Francie, matka zde však krátce po příjezdu zemřela na tuberkulozu. Jaroslav strávil rok v sirotčinci a v roce 1931 se s otcem vrátili zpět do Husince. Otec se znovu oženil, Jaroslav měl celkem dvě sestry. Chvíli pak žili v Českém Brodě a později v Praze. Zde se Jaroslav vyučil strojním zámečníkem. Již před válkou hrál v dětském věku s pražskými strašnickými ochotníky divadlo a později vystupoval v souboru Aragon . Po druhé světové válce se začal divadlu věnoval coby plný profesionál, nejprve působil ve Studiu 5. května při činohře Divadla 5. května, od roku 1948 do roku 1951 v Divadle filmového studia , v obou těchto souborech často vystupoval na různých estrádách. Od roku 1952 do roku 1988, kdy odešel do důchodu, byl členem činoherního souboru Národního divadla v Praze. Během svého působení v Národním divadle v Praze nastudoval role ve více než sto uváděných inscenacích. Na některých navíc spolupracoval i jako asistent režiséra a autor libreta. Naposledy se objevil na jevišti na Nové scéně v repríze inscenace Jegor Bulyčev a jiní od Maxima Gorkého v režii Františka Laurina dne 8. května 1988. Zpočátku jeho kariéry se jednalo o poměrně vyhledávaného herce, způsoboval to patrně jeho chlapecký vzhled a vážné vystupování. Od konce čtyřicátých let až do šedesátých let 20. století vytvořil poměrně mnoho zajímavých i poměrně výrazných filmových rolí nejrůznějšího charakteru, v pozdější době se ale jednalo o drobnější vedlejší a epizodní role. Svoji první filmovou roli si zahrál ve filmu Nezbedný bakalář v roce 1946. Popu...

Více od autora