Vilém Závada
Hoře lásky : výbor z milostné poezie

1971 | Nakladatelství Československý spisovatel

Výbor obsahuje verše z autorových básnických sbírek Panychida, Město světla, Polní kvítí, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, Jeden život, dále verše zařazené pod název Na prahu. Výbor, v němž je vedle milostného citu oslavenbásníkův rodný ostravský kraj a zejména česká krajina, zobrazená jako symbol láskyplného dění. Výbor obsahuje verše z autorových básnických sbírek Panychida, Město světla, Polní kvítí, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, Jeden život, dále verše zařazené pod název Na prahu. Výbor, v němž je vedle m…ilostného citu oslavenbásníkův rodný ostravský kraj a zejména česká krajina, zobrazená jako symbol láskyplného dění.

s kódem POETLE: 31 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	143
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jindřich Wielgus
Edice:	Prstýnek
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2023 9:14
Číslo položky:	571344

O autorovi

Vilém Závada

Vilém Závada byl český básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl roku 1915 na haličské frontě. Základní školu vychodil v rodné Hrabové, v letech 1917–1923 studoval klasické gymnázium v Ostravě. Od roku 1923 studoval na Filozofické fakultě v Praze slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu, v roce 1929 ukončil státní knihovnickou školu. V letech 1930–1932 byl redaktorem časopisu Rozpravy Aventina, který vydával Otakar Štorch-Marien. V letech 1932–1937 byl redaktorem čtrnáctideníku Listy vydavatelství Melantrich. Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě. V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání. V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Jeho dílo je velmi pesimistické , plné tragického životního pocitu. To patrně pramenilo z více faktorů: otcovy předčasné smrti, vlastních prožitků války a mladí tráveného ve vyprahlém prostředí ostravských šachet a hutí. Jeho díla lze označit až za nihilistická. Je patrný velmi silný vztah k rodnému kraji. Kromě vlastní tvorby překládal z těchto jazyků: němčiny, ruštiny , francouzštiny, rumunštiny , slovinštiny , slovenštiny , polštiny , bulharštiny a s jazykovou pomocí odborníků také z hebrejštiny , perštiny , maďarštiny...

Více od autora