Karel Horálek
Historická mluvnice česká : Hláskosloví - 1

1958 | Státní pedagogické nakladatelství

Učebnice zachycuje hláskoslovný vývoj češtiny do konce 13. stol., probírá podrobně hláskosloví češtiny stol. 14. a nastiňuje pak další vývoj českého fonologického systému. V předmluvě uvádí autor, že jeho učebnice je na rozdíl od historické mluvnice Gebauerovy a Trávníčkovy pokusem o synchronní popis staré češtiny. Učebnice zachycuje hláskoslovný vývoj češtiny do konce 13. stol., probírá podrobně hláskosloví češtiny stol. 14. a nastiňuje pak další vývoj českého fonologického systému. V předmluvě uvádí autor, že …jeho učebnice je na rozdíl od historické mluvnice Gebauerovy a Trávníčkovy pokusem o synchronní popis staré češtiny.

Stav

Dobrý

V textu podtrháno tužkou, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, V textu podtrháno tužkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	177
Jazyk:	česky
Edice:	Učebnice vysokých škol
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 3. 2026 14:42
Číslo položky:	1682666

O autorovi

Karel Horálek

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...

Více od autora