Gabriele d'Annunzio
Italská beletrie: Sardinské povídky + Senio + Červený hrabě + Masky + Gioconda

1908 | Nakladatelství J. Otto

Obsažené svazky:

Gioconda, tragedie ve čtyřech jednáních 1908 (90 s.)
Sardinské povídky 1912 (127 s.)
Senio, román 1910 (179 s.)
Masky, drama o jednom dějství 1900 (52 s.)
Červený hrabě, drama o 3 jednáních s předehrou 1900 (210 s.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Opotřebená poškozený hřbet, flíčky	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý zkosený hřbet, zachovalý stav	KOMPLET Skladem pro e-shop	799 Kč
Stav Velmi dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	Všechny díla svázána do jednoho svazku
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	90 + 127 + 179 + 52 + 210
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jean Rowalski, Eliška Řeháková, Jaromír Borecký, Jaroslav Vrchlický
Edice:	61, 6778, 174175, 10051006. svazek ed. 61, 6778, 174175, 10051006. svazek ed. Světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 11. 2025 16:9
Číslo položky:	1475299

O autorech

Gabriele d'Annunzio

Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...

Více od autora

Grazia Deledda

Grazia Deleddaová byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926. Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti. V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti. Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu a Třtina ve větru . Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace ...

Více od autora