Giuseppe Tomasi di Lampedusa
Gepard

1963 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Námět na román nosil Tomasi di Lampedusa v hlavě celou řadu let, a přestože se klíčová část Geparda odehrává v šedesátých letech 19. století, autor do něj vtělil svou vlastní dobu, své vlastní lásky i úzkosti. Právě v tomto postupu, kdy se historický rámec příběhu stává prostředkem pro vyjádření přítomnosti, se ukázala… spisovatelova originalita i tvůrčí novátorství. K jeho zvláštnímu kouzlu však nepochybně patří i vybroušeně nedbalý sloh a neurovnaná kompozice. Po vydání se Gepard setkal s obrovským čtenářským úspěchem , byl přeložen do celé řady jazyků a jeho slávu nakonec roku 1963 zpečetil i stejnojmenný film režiséra Luchina Viscontiho.
Hlavním hrdinou příběhu, jehož kulisy tvoří Garibaldiho vylodění na Sicílii a zhroucení starého bourbornského režimu, je don Fabrizio, kníže a astronom, obr plný slabůstek, nesoucí v rodovém znaku tančícího geparda. Fabriziův životní osud a osud jeho rodiny je v románu sledován v rozmezí celých padesáti let až do roku 1910. Autorovi však nešlo o vytvoření kroniky ani eposu, spíše se pokusil napsat "vlastní" Vojnu a mír a vyjádřit vztah k nenávratně mizejícímu světu. Svým melancholicky pitoreskním stylem dokázal Tomasi rozzářit v živých barvách to, co mělo být už dávno odsouzeno ke zkáze.

Úvod: Louis Aragon . Námět na román nosil Tomasi di Lampedusa v hlavě celou řadu let, a přestože se klíčová část Geparda odehrává v šedesátých letech 19. století, autor do něj vtělil svou vlastní dobu, své vlastní lásky i… úzkosti. Právě v tomto postupu, kdy se historický rámec příběhu stává prostředkem pro vyjádření přítomnosti, se ukázala spisovatelova originalita i tvůrčí novátorství. K jeho zvláštnímu kouzlu však nepochybně patří i vybroušeně nedbalý sloh a neurovnaná kompozice. Po vydání se Gepard setkal s obrovským čtenářským úspěchem , byl přeložen do celé řady jazyků a jeho slávu nakonec roku 1963 zpečetil i stejnojmenný film režiséra Luchina Viscontiho.
Hlavním hrdinou příběhu, jehož kulisy tvoří Garibaldiho vylodění na Sicílii a zhroucení starého bourbornského režimu, je don Fabrizio, kníže a astronom, obr plný slabůstek, nesoucí v rodovém znaku tančícího geparda. Fabriziův životní osud a osud jeho rodiny je v románu sledován v rozmezí celých padesáti let až do roku 1910. Autorovi však nešlo o vytvoření kroniky ani eposu, spíše se pokusil napsat "vlastní" Vojnu a mír a vyjádřit vztah k nenávratně mizejícímu světu. Svým melancholicky pitoreskním stylem dokázal Tomasi rozzářit v živých barvách to, co mělo být už dávno odsouzeno ke zkáze.

Úvod: Louis Aragon .

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	213
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Pokorný, Eva Musilová
Edice:	165. svazek ed. 165. svazek ed. Soudobá světová próza
Vydání:	[Vyd. 1.].
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 7. 2025 8:56
Číslo položky:	1306266

O autorovi

Giuseppe Tomasi di Lampedusa

Giuseppe Tomasi di Lampedusa byl italský spisovatel, známý především díky svému jedinému románu Il Gattopardo , jehož děj se odehrává na Sicílii v poslední fázi Risorgimenta. Byl velmi komplexní osobností, povahou uzavřený a samotářský. Sám o sobě napsal: „Jako chlapec jsem miloval samotu, dával jsem přednost společnosti věcí před společností lidí.“ Byl vynikajícím znalcem francouzské, anglické, německé a ruské literatury. Dráhu spisovatele nastoupil teprve v roce 1955, v devětapadesáti letech, pouhé dva roky před svou smrtí. Giuseppe Maria Tomasi di Lampedusa se narodil 23. prosince 1896 v Palermu. Jeho rodiče byli Giulio Maria Tomasi, kníže di Lampedusa, vévoda di Palma, baron di Montechiaro a baron di Torretta, a jeho choť Beatrice Mastrogiovanni Tasca di Cutò. Pozdější spisovatel Giuseppe Mario všechny šlechtické tituly po otci zdědil, byl tedy titulárním knížetem ostrova Lampedusa. Po smrti své starší sestry na záškrt se Giuseppe stal jedináčkem. Byl si velmi blízký se svou matkou, silnou osobností, která ho velmi ovlivňovala, na rozdíl od otce, jenž byl spíše chladný a odtažitý. Základního vzdělání se mu dostalo v rodinném paláci v Palermu, kde byl vyučován domácím učitelem pod dohledem matky. Často pobýval u babičky z matčiny strany na panství Santa Margherita Bélice. Knížecí rodina vlastnila také vilu v městě Bagheria, palác v obci Torretta a statek v Reitano. V roce 1911 začal Giuseppe studovat na klasickém lyceu v Římě a maturitu složil později v Palermu na Liceo Garibaldi. Ovládl psanou latinu a řečtinu, hovořil plynně německy, francouzsky a také, což bylo pro Itala té doby výjimečné, anglicky. V pozdějším věku zvládl také španělštinu a ruštinu. Roku 1915 se usadil v Římě, kde započal studium na právnické fakultě. Ještě téhož roku však dobrovolně narukoval do italské armády, bojující na straně Dohody. Sloužil zde jako důstojník dělostřelectva. Při bit...

Více od autora