Mathieu Dreyfus
Dreyfusova aféra, jak jsem ji zažil

1984 | Nakladatelství Odeon

Když byl důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství, začal se ve Francii odvíjet politický skandál, který na dlouhou dobu polarizoval a destabilizoval Třetí republiku. To vše v době, kdy byla francouzská republika ve složité vnitropolitické situaci ohrožována náro…ky monarchistů, sílících socialistů a politickými skandály, kdy především poslední kolem výstavby Panamského průplavu citelně podkopal důvěru v parlamentní systém.
Alfred Dreyfus, třicetipětiletý francouzský důstojník, byl uvězněn 15. října 1894. Byl obviněn vojenským soudem z velezrady na základě ručně psaného dopisu, který zachytila francouzská kontrašpionážní služba a jehož autorství bylo připsáno Dreyfusovi. V soudním procesu, který byl zinscenován vojenskými kruhy a v němž byly použity dva falešné důkazy, byl odsouzen k veřejné degradaci a doživotní káznici na Ďábelském ostrově.

Veřejná degradace
Přitížilo mu, že byl židovského původu a pocházel z Alsaska. Mohl mít tedy k nepřátelům Francie blízko. Jeho obhájce Démante prohlásil že „kdyby kapitán Dreyfus nebyl žid, neseděl by ve věznici Cherce-Midi“.

Když se však stal novým šéfem kontrašpionáže Georges Picquart, nařidil nové vyšetřování, při kterém byl objeven dopis poručíku Esterhazymu, jehož rukopis byl identický s tím, na jehož základě byl odsouzen Dreyfus. Když o tom Picquart informoval své nadřízené, byl kvůli nesouhlasu se zatajením této zprávy nejprve odvelen do Tuniska a poté i odsouzen za to, že tyto informace předal senátorovi Scheurer-Kestnerovi, který je zveřejnil.

Emile Zola
V této době se do případu rozhodl vložit i spisovatel Émile Zola, který uveřejnil otevřený dopis prezidentu republiky „J´accuse!“ , ve kterém se dožadoval spravedlivého soudu a zveřejnění okolností Dreyfusova odsouzení. To se mu podařilo v procesu, kde byl Zola obviněn z nactiutrhání a „znevažování armády“ a odsouzen k pokutě 3000 franků a roku vězení. Obhájcem mu byl pozdější francouzský prezident Georges Clemenceau.

Na Zolovu obranu vystoupila řada francouzských intelektuálů a na jeho a Dreyfusovu podporu vytvořili Ligu lidských a občanských práv. Dreyfus se tak stal symbolem lidských práv, spravedlnosti a svobody. Jeho protivníci naopak bránili armádu jako symbol národní velikosti a bojovali za přednost státního zájmu nad zájmy jednotlivce.

Georges Clemenceau
V opakovaném procesu, který nařídila vláda v září 1899, byl Dreyfus opět shledán vinným a odsouzen znovu, tentokrát na deset let vězení. Vyčerpaný a zlomený požádal o milost, která mu byla udělena novým prezidentem Ěmile Loubetem. Plně rehabilitován byl až v roce 1906, kdy se francouzským ministerským předsedou stal Georges Clemenceau a ministrem války Georges Pisquart. V průběhu první světové války byl povýšen do hodnosti plukovníka a vyznamenán Řádem čestné legie.

Proces roznítil ve Francii silnou protižidovskou kampaň. Vedl k útokům proti republikánskému režimu a demokratickým svobodám a rozdělil francouzskou společnost. Armáda a katolická církev jako ochránce tradičních hodnot, konzervativní pravice, nacionalistické strany, royalisté a finanční kruhy využili obvinění židovského důstojníka k demonstraci patriotizmu, glorifikaci armády, antisemitských fobií a pomluvám republikánského systému. Francouzská antisemitská liga, ve které se sešli příslušníci všech společenských vrstev, šířila antisemitskou propagandu a kladla si za cíl bojovat s tajným spiknutím židovských finančníků, kterým přisuzovala odpovědnost za stav společnosti.

Theodor Herzl
O tom všem referoval z Francie jako pařížský dopisovatel vídeňského tisku novinář Theodor Herzl, který byl přítomen i veřejné Dreyfusově degradaci. Poté, co byl svědkem rozpoutaných antisemitských vášní dospěl k názoru, že Židé nejsou v Evropě v bezpečí a že antisemitismus nikdy nevymizí. Stal se proto zakladatelem a vedoucím činitelem politického sionismu, který usiloval o vlastní židovský stát. Jeho kniha Židovský stát, která vyšla ve Vídni v roce 1896, je považována za zakladatelské dílo světového sionismu.

Důsledkem Dreyfusovy aféry bylo omezení vlivu armády, která se dostala pod větší kontrolu veřejnosti a církve, který vyústil až v konec římskokatolického náboženství jako státního náboženství ve Francii v roce 1905. Aféra také významně změnila klima ve francouzské společnosti popularizací republikánských demokratických hodnot. Díky aféře došlo ovšem také k nárůstu příznivců nedemokratické pravice, která ovšem ve Francii nikdy nezískala dominantní podporu veřejnosti. Když byl důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství, začal se ve Francii odvíjet politický skandál, který na dlouhou dobu polarizoval a destabil…izoval Třetí republiku. To vše v době, kdy byla francouzská republika ve složité vnitropolitické situaci ohrožována nároky monarchistů, sílících socialistů a politickými skandály, kdy především poslední kolem výstavby Panamského průplavu citelně podkopal důvěru v parlamentní systém.
Alfred Dreyfus, třicetipětiletý francouzský důstojník, byl uvězněn 15. října 1894. Byl obviněn vojenským soudem z velezrady na základě ručně psaného dopisu, který zachytila francouzská kontrašpionážní služba a jehož autorství bylo připsáno Dreyfusovi. V soudním procesu, který byl zinscenován vojenskými kruhy a v němž byly použity dva falešné důkazy, byl odsouzen k veřejné degradaci a doživotní káznici na Ďábelském ostrově.

Veřejná degradace
Přitížilo mu, že byl židovského původu a pocházel z Alsaska. Mohl mít tedy k nepřátelům Francie blízko. Jeho obhájce Démante prohlásil že „kdyby kapitán Dreyfus nebyl žid, neseděl by ve věznici Cherce-Midi“.

Když se však stal novým šéfem kontrašpionáže Georges Picquart, nařidil nové vyšetřování, při kterém byl objeven dopis poručíku Esterhazymu, jehož rukopis byl identický s tím, na jehož základě byl odsouzen Dreyfus. Když o tom Picquart informoval své nadřízené, byl kvůli nesouhlasu se zatajením této zprávy nejprve odvelen do Tuniska a poté i odsouzen za to, že tyto informace předal senátorovi Scheurer-Kestnerovi, který je zveřejnil.

Emile Zola
V této době se do případu rozhodl vložit i spisovatel Émile Zola, který uveřejnil otevřený dopis prezidentu republiky „J´accuse!“ , ve kterém se dožadoval spravedlivého soudu a zveřejnění okolností Dreyfusova odsouzení. To se mu podařilo v procesu, kde byl Zola obviněn z nactiutrhání a „znevažování armády“ a odsouzen k pokutě 3000 franků a roku vězení. Obhájcem mu byl pozdější francouzský prezident Georges Clemenceau.

Na Zolovu obranu vystoupila řada francouzských intelektuálů a na jeho a Dreyfusovu podporu vytvořili Ligu lidských a občanských práv. Dreyfus se tak stal symbolem lidských práv, spravedlnosti a svobody. Jeho protivníci naopak bránili armádu jako symbol národní velikosti a bojovali za přednost státního zájmu nad zájmy jednotlivce.

Georges Clemenceau
V opakovaném procesu, který nařídila vláda v září 1899, byl Dreyfus opět shledán vinným a odsouzen znovu, tentokrát na deset let vězení. Vyčerpaný a zlomený požádal o milost, která mu byla udělena novým prezidentem Ěmile Loubetem. Plně rehabilitován byl až v roce 1906, kdy se francouzským ministerským předsedou stal Georges Clemenceau a ministrem války Georges Pisquart. V průběhu první světové války byl povýšen do hodnosti plukovníka a vyznamenán Řádem čestné legie.

Proces roznítil ve Francii silnou protižidovskou kampaň. Vedl k útokům proti republikánskému režimu a demokratickým svobodám a rozdělil francouzskou společnost. Armáda a katolická církev jako ochránce tradičních hodnot, konzervativní pravice, nacionalistické strany, royalisté a finanční kruhy využili obvinění židovského důstojníka k demonstraci patriotizmu, glorifikaci armády, antisemitských fobií a pomluvám republikánského systému. Francouzská antisemitská liga, ve které se sešli příslušníci všech společenských vrstev, šířila antisemitskou propagandu a kladla si za cíl bojovat s tajným spiknutím židovských finančníků, kterým přisuzovala odpovědnost za stav společnosti.

Theodor Herzl
O tom všem referoval z Francie jako pařížský dopisovatel vídeňského tisku novinář Theodor Herzl, který byl přítomen i veřejné Dreyfusově degradaci. Poté, co byl svědkem rozpoutaných antisemitských vášní dospěl k názoru, že Židé nejsou v Evropě v bezpečí a že antisemitismus nikdy nevymizí. Stal se proto zakladatelem a vedoucím činitelem politického sionismu, který usiloval o vlastní židovský stát. Jeho kniha Židovský stát, která vyšla ve Vídni v roce 1896, je považována za zakladatelské dílo světového sionismu.

Důsledkem Dreyfusovy aféry bylo omezení vlivu armády, která se dostala pod větší kontrolu veřejnosti a církve, který vyústil až v konec římskokatolického náboženství jako státního náboženství ve Francii v roce 1905. Aféra také významně změnila klima ve francouzské společnosti popularizací republikánských demokratických hodnot. Díky aféře došlo ovšem také k nárůstu příznivců nedemokratické pravice, která ovšem ve Francii nikdy nezískala dominantní podporu veřejnosti.

Stav

Dobrý

bez obálky, rozlepená vazba

Skladem pro e-shop

O knize