Ludmila Vaňková
Domeček na Vesuvu

1996 | Nakladatelství Šulc a spol

Domeček na Vesuvu je romantický milostný příběh, čerpající z velké části ze života jeho autorky. Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním díle však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života.

Vysokošk…olačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá její kvalifikaci, a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svérázné železničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě.
Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života.

Sama Ludmila Vaňková byla nucena v sedmdesátých letech opustit z politických důvodů svou práci v nakladatelství a pracovala několik let v železniční stanici Karlštejn.
Jak sama píše:

"....můj příběh se odehrává na neexistující trati v neexistující stanici mezi zcela smyšlenými postavami a mé domovské stanice se dotýká jen do té míry, jako kterékoli jiné. Přesto by nikdy nevznikl, nebýt jí."

Ludmila Vaňková v tomto románu dokázala, že není jen vynikající spisovatelkou a překladatelkou historických románů, ale že dokáže zpracovat stejně dobře i téma současných lidí s jejich touhami, problémy i mnohdy komplikovanými vztahy.

Příběh Jarmily je nejen milostným románem, ale i výpovědí o době komunistické diktatury, kdy člověkmohl dělat jen to, co mu bylo dovoleno. Jarmilina kariéra je zničena ve jménu komunistické ideologie,v níž inteligence a schopnosti jsou na žebříčku hodnot mnohem níž, než polické názory.

Ukázka z knihy:
" ... Vilém poslouchal se staženým obočím, jak přijímá hlášení o vlaku. ' Vy si s Honzou tykáte?' , zeptal se. když se obrátila k přístroji.
' Já jemu. Honzovi přece tyká každej. Když jsem nastupovala, ještě byl u Dolejše v zácviku.'
' Páva ti taky tyká. A to spolu sloužíte jen když se slouží ve třech.'
' Ale Páva přece..." Zarazila se. Tak tohle si nezavedu. To tedy ne. 'Nemáš hlad?' zeptala se jakoby nic.
Nadskočil. 'Nezamlouvej to! Se mnou sis vykala.'
'Se Zdeničkou si taky ještě vykám. A to mi byla vždycky mnohem sympatičtější než ty.'
'Zdenka není chlap.'
'Tím spíš.' Podívala se na něj se soucitem. Musí být strašně utahaný. To potom člověk blbne. Ne, nebudu se na něj zlobit. " Domeček na Vesuvu je romantický milostný příběh, čerpající z velké části ze života jeho autorky. Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním dí…le však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života.

Vysokoškolačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá její kvalifikaci, a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svérázné železničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě.
Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života.

Sama Ludmila Vaňková byla nucena v sedmdesátých letech opustit z politických důvodů svou práci v nakladatelství a pracovala několik let v železniční stanici Karlštejn.
Jak sama píše:

"....můj příběh se odehrává na neexistující trati v neexistující stanici mezi zcela smyšlenými postavami a mé domovské stanice se dotýká jen do té míry, jako kterékoli jiné. Přesto by nikdy nevznikl, nebýt jí."

Ludmila Vaňková v tomto románu dokázala, že není jen vynikající spisovatelkou a překladatelkou historických románů, ale že dokáže zpracovat stejně dobře i téma současných lidí s jejich touhami, problémy i mnohdy komplikovanými vztahy.

Příběh Jarmily je nejen milostným románem, ale i výpovědí o době komunistické diktatury, kdy člověkmohl dělat jen to, co mu bylo dovoleno. Jarmilina kariéra je zničena ve jménu komunistické ideologie,v níž inteligence a schopnosti jsou na žebříčku hodnot mnohem níž, než polické názory.

Ukázka z knihy:
" ... Vilém poslouchal se staženým obočím, jak přijímá hlášení o vlaku. ' Vy si s Honzou tykáte?' , zeptal se. když se obrátila k přístroji.
' Já jemu. Honzovi přece tyká každej. Když jsem nastupovala, ještě byl u Dolejše v zácviku.'
' Páva ti taky tyká. A to spolu sloužíte jen když se slouží ve třech.'
' Ale Páva přece..." Zarazila se. Tak tohle si nezavedu. To tedy ne. 'Nemáš hlad?' zeptala se jakoby nic.
Nadskočil. 'Nezamlouvej to! Se mnou sis vykala.'
'Se Zdeničkou si taky ještě vykám. A to mi byla vždycky mnohem sympatičtější než ty.'
'Zdenka není chlap.'
'Tím spíš.' Podívala se na něj se soucitem. Musí být strašně utahaný. To potom člověk blbne. Ne, nebudu se na něj zlobit. "

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem na prodejně	59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	291
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085636573
ISBN:	9788085636574
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 2. 2024 11:34
Číslo položky:	772984

O autorovi

Ludmila Vaňková

Ludmila Vaňková, vlastním jménem Paukertová je česká prozaička a autorka románů zejména s historickou tematikou. Narodila se jako druhá dcera do pražské rodiny vrchního ředitele Národní banky JUDr. Václava Vaňka. Ten byl však roku 1942 popraven gestapem. Zatímco její sestra Blanka Vaňková absolvovala operní zpěv na Pražské konzervatoři, ona sama vystudovala sociologii a psychologii na Universitě Karlově. Roku 1948 byla z FF UK z politických důvodů vyloučena , a doktorát dokončila až po více než dvaceti letech . Měla vřelý vztah k divadlu. Po absolvování reformního reálného dívčího gymnázia roku 1945 studovala Pražskou konzervatoř, kterou však nedokončila. Později se neúspěšně hlásila na DAMU, nadále však působila v ochotnickém divadle. Její literární prvotinou se stala divadelní hra Princezna a šašek, kterou publikovala roku 1954 v časopise Divadlo. Nejprve pracovala jako sekretářka v různých nakladatelstvích; Evropský literární klub, Československý spisovatel, a později v redakci časopisů Nový život a Divadlo. V letech 1964–1972 byla redaktorkou nakladatelství Albatros. Roku 1968 vstoupila do KSČ, ale následujícího roku ze strany vystoupila. V letech 1973 až 1977 tak pracovala jako výhybkářka v železniční stanici Karlštejn. V letech 1968–1969 publikovala v časopise Tvář úryvky z díla Skrytý život Salvatora Dalího, které začala překládat na žádost někdejších avantgardních výtvarníků ze skupiny Devětsil . V redakci Československého spisovatele se seznámila se svým budoucím manželem, výtvarníkem Josefem Paukertem . Po roce 1990 byla členkou městského zastupitelstva v Řevnicích. Píše zejména dobrodružné historické romány, často lyricky laděné. Historie sice zaznamenává lidské osudy a jejich hrdinské s...

Více od autora