Anton Pavlovič Čechov
Doktorské povídky

1971 | Nakladatelství Mladá fronta

"Lékaři, felčaři, pacienti se u Čechova nepohybují ve spleti medicínských problémů, ale jejich konflikty jsou konflikty ryze lidské, stykem s nemocí, se smrti, s neštěstím snad jenom ozřejměnější. Doktor Kirilov v Nepřátelích, doktor Dymov v Neklidné duši, doktor Ragin v Pavilónu č. 6 jsou relativně stejně velké postav…y zobrazené z různých úhlů a s různým autorským záměrem ..." Tato slova doslovu provázejí výbor povídek z lékařského prostředí . "Lékaři, felčaři, pacienti se u Čechova nepohybují ve spleti medicínských problémů, ale jejich konflikty jsou konflikty ryze lidské, stykem s nemocí, se smrti, s neštěstím snad jenom ozřejměnější. Dok…tor Kirilov v Nepřátelích, doktor Dymov v Neklidné duši, doktor Ragin v Pavilónu č. 6 jsou relativně stejně velké postavy zobrazené z různých úhlů a s různým autorským záměrem ..." Tato slova doslovu provázejí výbor povídek z lékařského prostředí .

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč
	Stav Mírně opotřebená vazba se začíná rozlepovat, vše drží	Skladem pro e-shop	59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	156
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Hulák, Vladimír Pravda, Karolina Dušková
Edice:	124. svazek ed. 124. svazek ed. Kapka
Vydání:	Vydání 1. (pět povídek) a 2. (V Mladé frontě 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 4. 2025 13:38
Číslo položky:	1221332

O autorovi

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...

Více od autora