Émile Zola
Dobytí Plassansu

1924 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Křivolaké cesty ctižádostivého kněze Faujase. Abbé se i se svou matkou ubytuje u Francoise Moureta, který se svou chotí a třemi dětmi žije v provensálském městě Plassans. Faujasovo intrikářství a snaha o zasahování do politiky má nakonec pro některé obyvatele městečka tragické důsledky. Křivolaké cesty ctižádostivého kněze Faujase. Abbé se i se svou matkou ubytuje u Francoise Moureta, který se svou chotí a třemi dětmi žije v provensálském městě Plassans. Faujasovo intrikářství a snah…a o zasahování do politiky má nakonec pro některé obyvatele městečka tragické důsledky.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý lehce zkosený hřbet, vybledlý hřbet, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop	549 Kč
Stav Dobrý lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	549 Kč
Stav Mírně opotřebená vazba prasklá, knižní blok volně, knižní blok na více částí, stránky s flíčky, zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	499 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	368
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Ženíšek
Překladatel:	Emma Horká
Edice:	Romány Emila Zoly
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 10. 2025 12:40
Číslo položky:	1434066

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora