Giordano Bruno
Dialogy

1956 | Státní nakladatelství politické literatury

Dialogy významného italského filozofa a astronoma obhajují heliocentrický systém Sluneční soustavy a formulují koncepci nekonečného vesmíru.V prvním dialogu obhajuje heliocentrický model univerza, avšak Koperníkův geometrický výklad struktury Sluneční soustavy reinterpretuje. Staví se tak za fyzikální platnost matemat…ického modelu, ale odmítá vytváření matematických modelů skutečnosti. Druhý formuluje podrobný metafyzický rozvrh. Duši zde chápe na pozadí aristotelských pojmových dvojic: možnost a uskutečnění, látka a tvar. Existuje pouze jedna univerzální forma, kterou chápe jako "duši světa", jež oduševňuje všechny věci a prostupuje veškerou látku. Poslední dialog na základě kritiky aristotelské fyziky rozvíjí teorii homogenního, nekonečného univerza, mnohosti světů. Takové nekonečné univerzum, nemající obvod ani střed a zaujímající nekonečný prostor, je vyplněno mnohostí světů uspořádaných podle koperníkánského modelu, v nichž se jednotlivá tělesa pohybují na základě principů nové přírodní filozofie, která by nahradila aristotelskou fyziku. Zdůrazňuje zrod nové podoby metafyziky, neboť aristotelismus byl podkopán koperníkánskou revolucí. Jednotlivé texty spojuje filozofická interpretace kosmologické problematiky. Dialogy významného italského filozofa a astronoma obhajují heliocentrický systém Sluneční soustavy a formulují koncepci nekonečného vesmíru.V prvním dialogu obhajuje heliocentrický model univerza, av…šak Koperníkův geometrický výklad struktury Sluneční soustavy reinterpretuje. Staví se tak za fyzikální platnost matematického modelu, ale odmítá vytváření matematických modelů skutečnosti. Druhý formuluje podrobný metafyzický rozvrh. Duši zde chápe na pozadí aristotelských pojmových dvojic: možnost a uskutečnění, látka a tvar. Existuje pouze jedna univerzální forma, kterou chápe jako "duši světa", jež oduševňuje všechny věci a prostupuje veškerou látku. Poslední dialog na základě kritiky aristotelské fyziky rozvíjí teorii homogenního, nekonečného univerza, mnohosti světů. Takové nekonečné univerzum, nemající obvod ani střed a zaujímající nekonečný prostor, je vyplněno mnohostí světů uspořádaných podle koperníkánského modelu, v nichž se jednotlivá tělesa pohybují na základě principů nové přírodní filozofie, která by nahradila aristotelskou fyziku. Zdůrazňuje zrod nové podoby metafyziky, neboť aristotelismus byl podkopán koperníkánskou revolucí. Jednotlivé texty spojuje filozofická interpretace kosmologické problematiky.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

bez obálky, zašlé desky

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý oděrky na obálce	Skladem pro e-shop	799 Kč
	Stav Dobrý bez obálky, zašlé desky	Skladem pro e-shop	~~649 Kč~~ 599 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky, zašlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	457 , 3 nečíslované listy obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Blahoslav Kozák
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Živé odkazy. Řada 2, 18. svazek ed. 18. svazek ed. Živé odkazy. Řada II
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 3. 2025 13:7
Číslo položky:	1190178

O autorovi

Giordano Bruno

Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus byl italský dominikánský mnich, filozof , spisovatel , teoretický kosmolog, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy. Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace. Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice. Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií , Neoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta. Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců. Narodil se roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan, podle místa svého narození) . Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze. V pozdějš...

Více od autora