Helena Malířová
Deset životů

1954 | Nakladatelství Československý spisovatel

Helena Malířová patři životem i dílem k výrazným postavám českého literárního i politického světa prvních čtyř desetiletí tohoto století jako člověk jeho kvasu, bojů a zrání. Svůj vývoj v socialistku, v obětavou komunistickou pracovnici, svůj hluboký citový život, nenávist ke křivdě a lásku k lidem promítá do ženských …typů, které kreslí, a na každém z nich ulpívá něco její vlastní horoucí krve. Nikde ostřeji necítíme tep této krve než v bolestně upřímné, až mučivé zpovědi, v básnické rekapitulaci životních zápasů a zmatků, viděných z odstupu samoty stárnoucí ženy, v Deseti životech. Marie Pujmanová napsala o tomto vrcholném díle Heleny Malířové:

„Budu vypravovat o malém zázraku a metamorfose, mohl by se jmenovat, třetí existence Heleny Malířové. Byla krásná, dlouho mladá žena, byla těkající talent; teprve v Deseti životech se našla a zbásnila v té překrásné knize svoji báseň životní, dílo vpravdě umělecké, hlubokého ponoru, dalekého obzoru a hlavně docela nového básnického ticha. Prestal šumět jarmark života, přestala sluneční zrcátka na kmitání žánrových postav. Znáte to veliké, pokojné světlo, když se vyjasní po deštivém odpoledni před západem, a země je jako po koupeli a chalupám vesnic, smrkům na kopcích, kříži na rozcestí, všemu, co dohlédnete, se dostává optické spravedlnosti, náležitých rozměrů i vzájemného odstupu, všechno je na svém místě a svět má nový pořádek po potopě. Takové je to světlo, taková je to kniha. Tady stojí jeden ženský osud, osud, ne již kronika, a básnířka vidí do jeho stavby, do jeho vrstvení, do jeho spirály, od dětských her do vdoví samoty. Snad jsou to vzpomínky, snad zpovědi, to nerozhoduje. Rozhoduje to, jak je dovedla básnířka proměnit, pozdvihnout, přetvořit výrazem a přednesem z osobně prožívaného do obecně platného, což je konec konců celé tajemství vypravovatelského umění. Jsou v její knize věci, viděné očima tak čirýma, tak po prvé a řečené tak příkladně a prostě, že nemohly být řečeny jinak. V Deseti životech nejen nadáním osobním, družnou harmoničností srdce, ale i perem je Helena Malířová příbuzná Boženy Němcové. “ Helena Malířová patři životem i dílem k výrazným postavám českého literárního i politického světa prvních čtyř desetiletí tohoto století jako člověk jeho kvasu, bojů a zrání. Svůj vývoj v socialistku,… v obětavou komunistickou pracovnici, svůj hluboký citový život, nenávist ke křivdě a lásku k lidem promítá do ženských typů, které kreslí, a na každém z nich ulpívá něco její vlastní horoucí krve. Nikde ostřeji necítíme tep této krve než v bolestně upřímné, až mučivé zpovědi, v básnické rekapitulaci životních zápasů a zmatků, viděných z odstupu samoty stárnoucí ženy, v Deseti životech. Marie Pujmanová napsala o tomto vrcholném díle Heleny Malířové:

„Budu vypravovat o malém zázraku a metamorfose, mohl by se jmenovat, třetí existence Heleny Malířové. Byla krásná, dlouho mladá žena, byla těkající talent; teprve v Deseti životech se našla a zbásnila v té překrásné knize svoji báseň životní, dílo vpravdě umělecké, hlubokého ponoru, dalekého obzoru a hlavně docela nového básnického ticha. Prestal šumět jarmark života, přestala sluneční zrcátka na kmitání žánrových postav. Znáte to veliké, pokojné světlo, když se vyjasní po deštivém odpoledni před západem, a země je jako po koupeli a chalupám vesnic, smrkům na kopcích, kříži na rozcestí, všemu, co dohlédnete, se dostává optické spravedlnosti, náležitých rozměrů i vzájemného odstupu, všechno je na svém místě a svět má nový pořádek po potopě. Takové je to světlo, taková je to kniha. Tady stojí jeden ženský osud, osud, ne již kronika, a básnířka vidí do jeho stavby, do jeho vrstvení, do jeho spirály, od dětských her do vdoví samoty. Snad jsou to vzpomínky, snad zpovědi, to nerozhoduje. Rozhoduje to, jak je dovedla básnířka proměnit, pozdvihnout, přetvořit výrazem a přednesem z osobně prožívaného do obecně platného, což je konec konců celé tajemství vypravovatelského umění. Jsou v její knize věci, viděné očima tak čirýma, tak po prvé a řečené tak příkladně a prostě, že nemohly být řečeny jinak. V Deseti životech nejen nadáním osobním, družnou harmoničností srdce, ale i perem je Helena Malířová příbuzná Boženy Němcové. “

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 45 Kč
	Stav Dobrý opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	39 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	212
Jazyk:	česky
Vydání:	4. vyd., v Čs. spis. 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 10. 2023 10:46
Číslo položky:	658250

O autorovi

Helena Malířová

Helena Malířová, rodným jménem Helena Nosková byla česká novinářka, spisovatelka, publicistka a překladatelka, vlastní sestra herečky Růženy Naskové. Narodila se v rodině Josefa Noska , který působil v různých povoláních – jako kontrolor, účetní, správce a úředník pražského magistrátu. Sám byl též literárně činný, publikoval v časopisech a příležitostně překládal z maďarštiny. Matka Josefa, rozená Bučinová byla druhou manželkou Josefa Noska. Helena se narodila jako starší ze dvou dcer manželů Noskových. Se sestrou Růženou na pražském Novém Městě. Růžena vzpomínala, jak starší Helena od malička psala pohádky a dovedně kreslila. Až do otcovy smrti se však neodvážila svou zálibu v literatuře výrazněji projevit. Okolo roku 1900 se sestry Noskovy seznamovaly s předními intelektuály své doby . Helena se též seznámila se svým budoucím manželem, studujícím práv, básníkem Janem Malířem . Helena začala publikovat časopisecky a její první povídkovou knihu Lidské srdce zaznamenala Moderní revue. Dramatická prvotina Bratrství byla uvedena na Národním divadle v roce 1905. I když ji režíroval Jaroslav Kvapil, dočkala se pouze dvou repríz. V roce 1904 se, po pětileté známosti, provdala za Jana Malíře; jejich manželství však nebylo dlouhé, Jan Malíř zemřel 14. 11. 1909 na tuberkulózu. Netradiční myšlení Heleny Malířové se projevilo již v roce 1910, když vystoupila z římskokatolické církve a zůstala bez vyznání. Po smrti manžela cestovala po Evropě, v roce 1912 se jako reportérka a ošetřovatelka zúčastnila na Balkáně srbsko-turecké války. Od roku 1913 žila ve Vídni. Zde se seznámila s Ivanem Olbrachtem a pod jeho vlivem vsoupila do sociálně demokrati...

Více od autora