Stanislav Kostka Neumann
Dějiny ženy - Díl 1-4, KOMPLET

1932 | Nakladatelství Melantrich

Populární kapitoly sociologické, etnologické a kulturně-historické. Populární kapitoly sociologické, etnologické a kulturně-historické.

Obsažené svazky:

Dějiny ženy, populární kapitoly sociologické, etno... 1931 Svazek první (542 s.)
Dějiny ženy, populární kapitoly sociologické, etno... 1931 Svazek druhý (450 s.)
Dějiny ženy, populární kapitoly sociologické, etno... 1932 Svazek třetí (349 s.)
Dějiny ženy, populární kapitoly sociologické, etno... 1932 Svazek čtvrtý (512 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	1 299 Kč
Stav Dobrý odřené hrany desek, Lehce naprasklý hřbet, lehce zašpiněné vnitřní desky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	999 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	~~179 Kč~~ 169 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	512 + 349 + 542 + 450
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 5. 2026 17:59
Číslo položky:	1762554

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora