José Pijoán
Dějiny umění : Díl 1-10

1982 | Nakladatelství Odeon

sestavil: kolektiv českých odborníků
Dějiny umění 12 jsou zatím posledním svazkem řady Dějiny umění, vydávané postupně v Knižním klubu. Tento díl je původní prací českých odborníků na současné výtvarné umění, teoretiků, kunsthistoriků, publicistů i umělců. Ti se pokusili v 10 kapitolách, rozdělených především podle …jednotlivých výtvarných oborů, zachytit proměny výtvarné scény od 60. let až do současnosti a jejich sociální, politické a technologické aspekty. Přestože pro moderní umění je typické právě stírání hranic mezi jednotlivými obory a odklon od jejich klasických premis, experimentování na poli technik a materiálů, tradiční dělení výtvarných oborů zůstává často jediným vodítkem ve složitém labyrintu postmoderny a jejího dopadu na životní styl či vnímání uměleckých i jiných souvislostí. Dějiny umění 12 jsou pokusem o vystižení sučasných tendencí a směrů, o zachycení oblastí, jimiž se ještě nedávno teorie výtvarného umění vůbec nezabývaly - například elektronickými médii a jejich dopadem, reklamou jako formou uměleckého vyjádření či tvorbu inspirovanou velkoměstským folklórem, jakou je třeba graffiti. Dvanáctý díl Dějin umění se od předchozích jedenácti neodlišuje jen tím, že vznikal kompletně jako původní práce českých autorů, ale i tím, že představuje první pokus o komplexní zachycení dynamické a proměnlivé tváře umělecké scény posledních desetiletí. sestavil: kolektiv českých odborníků
Dějiny umění 12 jsou zatím posledním svazkem řady Dějiny umění, vydávané postupně v Knižním klubu. Tento díl je původní prací českých odborníků na současné výtv…arné umění, teoretiků, kunsthistoriků, publicistů i umělců. Ti se pokusili v 10 kapitolách, rozdělených především podle jednotlivých výtvarných oborů, zachytit proměny výtvarné scény od 60. let až do současnosti a jejich sociální, politické a technologické aspekty. Přestože pro moderní umění je typické právě stírání hranic mezi jednotlivými obory a odklon od jejich klasických premis, experimentování na poli technik a materiálů, tradiční dělení výtvarných oborů zůstává často jediným vodítkem ve složitém labyrintu postmoderny a jejího dopadu na životní styl či vnímání uměleckých i jiných souvislostí. Dějiny umění 12 jsou pokusem o vystižení sučasných tendencí a směrů, o zachycení oblastí, jimiž se ještě nedávno teorie výtvarného umění vůbec nezabývaly - například elektronickými médii a jejich dopadem, reklamou jako formou uměleckého vyjádření či tvorbu inspirovanou velkoměstským folklórem, jakou je třeba graffiti. Dvanáctý díl Dějin umění se od předchozích jedenácti neodlišuje jen tím, že vznikal kompletně jako původní práce českých autorů, ale i tím, že představuje první pokus o komplexní zachycení dynamické a proměnlivé tváře umělecké scény posledních desetiletí.

Obsažené svazky:

Dějiny umění 1 1982 1 (334 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 4 1983 4 (332 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 1982 4. díl (332 s., obr., barev.fot., mp, 2. vyd.)
Dějiny umění 5 1984 5 (317 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 6 1984 6 (348, [2], 2. vyd.)
Dějiny umění 1982 6. díl (348 s., obr., barev.fot., mp, 2. vyd.)
Dějiny umění 7 1985 7 (348 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 8 1985 8 (364 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 9 1986 9 (334 s., 2. vyd.)
Dějiny umění 10 1986 10 (300 s., 2. vyd.)

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	334 + 317 + 364 + 334 + 300 + 348 + 348 + 332 + 332 + 348
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Ludmila Zapletalová
Překladatel:	Hana Stašková, Libuše Macková, Jiří Pechar, Dagmar Halasová, František X Halas, Miloslava Neumannová, Jan Schejbal, Libuše Macková
Edice:	67, 79, 82, 83, 84, 85, 90, 92. svazek ed. 67, 79, 82, 83, 84, 85, 90, 92. svazek ed. Světové umění
Vydání:	2. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 1. 2024 10:18
Číslo položky:	729966

O autorech

José Pijoán

José Pijoán byl katalánský architekt, historik a kritik umění, esejista, básník a propagátor katalánské kultury. V roce 1902 dokončil studium architektury v rodné Barceloně a v následujícím roce podnikl svou první cestu do Itálie, kde dále studoval. Zde objevil dílo Ramona Llulla a začal o něm šířit povědomí v rodném Katalánsku. Po návratu z Itálie se aktivně zapojoval do kulturního života. Stal se členem Rady muzeí , spoluorganizoval 1. mezinárodní kongres katalánského jazyka, který se konal v Barceloně v roce 1906, a následující rok Mezinárodní výstavu výtvarného umění. Jako člen Rady muzeí se podílel se na založení několika institucí v Barceloně, například byl z jeho iniciativy vytvořen Institut katalánských studií , jehož byl prvním generálním tajemníkem, či Katalánská knihovna . Díky jeho úsilí bylo zřízeno Barcelonské muzeum umění , které se později stalo Katalánským národním uměleckým muzeem . Popularizoval katalánské románské umění doma i v zahraničí. Jeho aktivity výrazně uspíšily kulturní rozvoj Katalánska, pro který razil termín pankatalanismus . V roce 1910 odešel do Itálie, kde studoval na Španělské škole. Španělskou vládou byl poslán do Britského muzea, aby tam studoval rukopisy. V roce 1911 v Římě založil a stal se tajemníkem a prvním úřadujícím ředitelem Španělské školy umění a archeologie. V lednu 1913 odcestoval do Švýcarska, kde se seznámil s Terezou Mestre i Climent, jež opustila svého manžela a děti, a v březnu se spolu přestěhovali do Toronta v Kanadě. Tam začal Pijoán nový profesní život věnovaný práci architekta a stavitele. Do roku 1922 žil v Torontu, v letech 1922 až 1929 v Claremontu a 1930 až 1938 v Chicagu . V těchto třech městech pracoval jako univerzitní profesor (Pomona College...

Více od autora

Josef Hobzek

Narozen 6.4.1908 v Hradci Králové, zemřel 15.6.1989 tamtéž. JUDr., kulturní historik a vlastivědný pracovník, práce historické a z oboru památkové péče, kustod pozůstalosti Josefa Pekaře a editor jeho spisů.

Více od autora