Knihy
Geografie, cestopisy a místopis
Pragensie
Albert Vojtěch Velflík
Dějiny technického učení v Praze s dějinným pře...

Albert Vojtěch Velflík
Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Díl 1-2

1909 | Nakladatelství Česká matice technická

Obsažené svazky:

Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nej..., pamětní spis na oslavu založení stavo... 1909 Díl 1 (ix, 632 s., xxxxi, 1. vyd.)
Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nej..., pamětní spis na oslavu založení stavo... 1910 Díl druhý, sešit první za léta 1869-1878 (272, xxiv)

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka, archy stále nerozřezané, razítko

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	1 199 Kč
	Stav Mírně opotřebená zašlá obálka, archy stále nerozřezané, razítko	Skladem pro e-shop	999 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlá obálka, archy stále nerozřezané, razítko
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	632 + 272
Jazyk:	česky
Editor:	Jan Kolář
Edice:	1910. svazek ed. 1910. svazek ed. Česká matice technická
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 3. 2026 13:56
Číslo položky:	1660666

O autorech

Albert Vojtěch Velflík

Albert Vojtěch Velflík byl český inženýr, konstruktér mostů a vysokoškolský profesor inženýrského stavitelství. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Narodil se v Kralovicích. Vystudoval reálku v Plzni. Poté pokračoval ve studiu na Polytechnickém ústavu v Praze, který absolvoval v roce 1879. Poté nastoupil do firmy civilního inženýra Viléma Plenknera. V roce 1880 se vrátil na techniku jako asistent profesora Josefa Šolína. Zabýval se teorií příhradových mostů. tomto oboru se habilitoval jako soukromý docent v roce 1886 prací Theorie mostů soustavy Howeovy. Poté nastoupil jako konstruktér do Pražské akciové strojírny . Zde se podílel na konstrukci řady ocelových konstrukcí, především mostů a střešních konstrukcí. V roce 1891 se vrátil na pražskou techniku, kde začal přednášet mostní, silniční a železniční stavitelství na místo onemocnělého profesora Viléma Bukovského. V roce 1893 byl pak jmenován řádným profesorem. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze ; dále byl dvakrát zvolen děkanem . Vedle svého oboru se rovněž zabýval dějinami ČVUT a dějinami mostního stavitelství. Byl jedním z redaktorů Ottova slovníku naučného pro inženýrské stavitelství, působil i jako redaktor časopisu Technický obzor. Proslovil řadu přednášek pro Spolek architektů a inženýrů. Byl členem výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895.

Více od autora