Knihy
Vzácné knihy
Vazby
Antonín Matějček
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Antonín Matějček: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Antonín Matějček, Josef Šusta, Josef Schránil, František Žilka, Vladimír Groh, Bedřich Mendl, Milada Paulová, Josef Dobiáš, Otakar Sommer
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

1936 | Nakladatelství Melantrich

Světové dějiny převyprávěné pro děti s příslušným výchovným podtextem a aktualizujícími odbočkami.

Autor se snaží nezahltit děti přemírou faktů. Usiluje spíše o pochopení minulých dějů. Popisuje každodennost, méně zřejmé souvislosti atd. Historii lidského rodu vypráví jako strhující příběh, velké dobrodružství z…ašlých věků. Světové dějiny převyprávěné pro děti s příslušným výchovným podtextem a aktualizujícími odbočkami.

Autor se snaží nezahltit děti přemírou faktů. Usiluje spíše o pochopení minulých dějů. Popisuj…e každodennost, méně zřejmé souvislosti atd. Historii lidského rodu vypráví jako strhující příběh, velké dobrodružství zašlých věků.

Součástí souboru:

Dějiny lidstva od pravěku k dnešku 1936 (6sv., 768 + 731 + 701 + 520 + 650 + 695, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý až velmi dobrý, u 4. svazku lehce zašlý hřbet desek, u 1. svazku přelepené razítko a značka původního majitele, malá vodní mapka na patitulu, kn. blok nezvlněný, polokožená, původní vazba	Skladem pro e-shop	6 499 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	1 149 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	699 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, ochranný obal
Počet stran:	xxxiv, 695
Jazyk:	česky
Edice:	Dějiny lidstva
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 3. 2025 12:18
Číslo položky:	1162291

O autorech

Antonín Matějček

Antonín Matějček byl český historik umění, profesor Karlovy univerzity. Zabýval se hlavně českým uměním gotické doby a 19. století. Šlo o výraznou osobnost dějin výtvarného umění. Dějiny umění studoval ve Vídni u Maxe Dvořáka, od něhož převzal i jeho metodu, totiž chápat umění jako obraz duchovní atmosféry určité doby. Od roku 1917 přednášel dějiny umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, od roku 1920 na Akademii výtvarných umění a od roku 1930 byl profesorem Karlovy univerzity. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Od roku 1949 byl také vysokým úředníkem ministerstva kultury. Mnoho jeho žáků dnes patří k proslulým a uznávaným osobnostem, které se velkou měrou zasloužily o zprostředkování kulturních hodnot veřejnosti. Příkladem je Jaroslav Pešina, František Dvořák, Jaromír Neumann, Pavel Preiss a mnoho jiných. Od roku 1922 vydával šestisvazkový „Dějepis umění“, knihy o středověkých rukopisech, roku 1931 knihu „Ilustrace“ a roku 1938 vydal dílo „Česká malba gotická“. Napsal také řadu studií a monografií o Josefu Mánesovi, Antonínu Slavíčkovi, Janu Kotěrovi, Janu Štursovi a dalších. Společně se Zdeňkem Wirthem redigoval časopis „Památky archeologické“, „Ottův slovník naučný nové doby“ a řadu dalších souborných publikací. Po mnoho let bydlel v Praze na Senovážném náměstí na Novém Městě v č.p. 1986, kde se dnes také nachází jeho pamětní deska s bustou na konzole, jejímž autorem je sochař Josef Klimeš.

Více od autora

Josef Šusta

Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...

Více od autora