Božena Benešová
Člověk : román - [Díl 1]

1919 | Nakladatelství František Borový

Člověk je umělec, hudební skladatel, který se po tragických životních zkušenostech cílevědomě a bezohledně soustře´duje ke své tvorbě - k tvorbě umělecké i k tvorbě vlastního milostného osudu.
Nakonec však obětuje všechno, i život, pro záchranu dlouho nenáviděného dítěte druhého otce. Dramatický děj vnitřního mra…vního přerodu není osnován jen protikladu individuálního sobectví a nadosobní oběti; je v něm obsažena ipolemika s onímpojetím tvůrčího činu, jak je vypracovala předchozí epocha individualismu. Člověk je umělec, hudební skladatel, který se po tragických životních zkušenostech cílevědomě a bezohledně soustře´duje ke své tvorbě - k tvorbě umělecké i k tvorbě vlastního milostného osudu.
N…akonec však obětuje všechno, i život, pro záchranu dlouho nenáviděného dítěte druhého otce. Dramatický děj vnitřního mravního přerodu není osnován jen protikladu individuálního sobectví a nadosobní oběti; je v něm obsažena ipolemika s onímpojetím tvůrčího činu, jak je vypracovala předchozí epocha individualismu.

Součástí souboru:

Člověk 1919 (2 sv. (727 s.))

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop Odešleme do 23. 6. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	316
Jazyk:	česky
Edice:	Žatva
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 6. 2026 22:15
Číslo položky:	1797172

O autorovi

Božena Benešová

Božena Benešová, roz. Zapletalová, byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy. Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha Zapletalová-Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše, se kterým se r. 1912 rozvedli; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova . Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie . Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou. Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy. Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk. Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění. Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v S...

Více od autora