Knihy
Zdraví a medicína
Medicína
Otakar Poupa
Claude Bernard, život a dílo

Otakar Poupa: Claude Bernard, život a dílo

Otakar Poupa, Claude Bernard
Claude Bernard, život a dílo

1961 | Státní zdravotnické nakladatelství

Spis jednoho z nejslavnějších zakladatelů moderní vědecké fyziologie je uveden životopisnou črtou a zakončen studií, která analyzuje problémy metody v díle geniálního vědce, jenž svými objevy vyvracel idealistické předsudky vbiologii. Spis jednoho z nejslavnějších zakladatelů moderní vědecké fyziologie je uveden životopisnou črtou a zakončen studií, která analyzuje problémy metody v díle geniálního vědce, jenž svými objevy vyvracel… idealistické předsudky vbiologii.

Stav

Dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	329 , 6 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 8. 2026 15:42
Číslo položky:	1885916

O autorech

Otakar Poupa

Prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc. - se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech. Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem. Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E...

Více od autora

Claude Bernard

Claude Bernard byl lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, průkopník experimentální medicíny a fyziologie. Bernard začal studovat v Lyonu, brzy ale školu opustil a stal se příručím v drogerii. Ve volném čase psal úspěšné divadelní komedie a roku 1834 odjel do Paříže poradit se se známým divadelním kritikem. Ten mu ale poradil, aby se věnoval studiu mediciny, Bernard roku 1843 skutečně vystudoval medicinu a začal pracovat v nemocnici se slavným fyziologem Françoisem Magendiem, od roku 1847 jako docent a od roku 1855 jako profesor; už předtím se stal profesorem na nově založené katedře fyziologie na Sorbonně. Bernard si uvědomil, že medicině chybí experimentální základ a prováděl i propagoval pokusy na zvířatech. Roku 1845 se oženil s Fanny Martin, která se však stala mluvčím hnutí na ochranu zvířat a proti vivisekcím a roku 1869 se s ním rozvedla. Po roce 1864 mu císař Napoleon III. dal zařídit laboratoř při Musée national d´historie naturelle v pařížské botanické zahradě, 1868 byl zvolen členem Francouzské akademie a po smrti mu byl vypraven státní pohřeb na hřbitově Père Lachaise. Bernard se proslavil jako průkopník přísně vědecké metody a mediciny, založené na experimentech. Mezi jeho hlavními objevy byl výklad funkce nervového systému , slinivky břišní a jater, včetně teorie o vzniku cukrovky , objev vasomotorického systému a konečně objev významu nitrotělního prostředí a homeostáze. Zabýval se také účinky některých jedů na živé organismy a možnostmi anestezie. Nejznámějším dílem C. Bernarda je Úvod do experimentální mediciny 1865 , odkud jsou i následující citáty: „Když narazíme na skutečnost, která odporuje přijaté teorii, musíme respektovat fakt a opustit teorii – i kdyby se opírala o sebe slavnější jména a všichni ji přijímali.“ „Věda nepřipo...

Více od autora

Komentáře ke knize