Georges Duhamel
4 díla v 1 svazku: Krysař + Česání ovoce + Tanec mrtvých + Civilisace; Oběť

1920 | Nakladatelství Alois Srdce

Civilizácia je druhý román Georgesa Duhamela vydaný v Mercure de France v apríli 1918 a odmenený v tom istom roku Goncourtovou cenou. V roku 1919 bol citovaný ako jeden z desiatich najlepších románov z prvej svetovej vojny.

V roku 1914, na začiatku prvej svetovej vojny, sa Georges Duhamel, lekár a literát, rozho…dol vstúpiť do aktívnej služby napriek tomu, že predtým profitoval z reformy medicíny. Chce dať zo seba a podeliť sa o skúšky mužov svojej generácie. Počas celého konfliktu Georges Duhamel pracoval ako chirurg v mobilných ambulanciách alebo „autochir“ v často veľmi exponovaných situáciách. Vidí tak smrť tisícok mužov, s ktorými ani ako chirurg nič nezmôže. Počas zimy 1915, keď cvičil neďaleko frontu Champagne, rozhodol sa porozprávať príbeh o skúškach, ktoré ranení utrpeli. Keď mu vojna dá trochu pokoja, píše krátke a jednoduché príbehy, kde dáva hlas jednoduchým vojakom. Vie des martyrs vydaný v roku 1917 je súborom týchto príbehov. V tom istom čase začal Duhamel písať Civilizáciu, ktorá je svedectvom vojnového pustošenia. Opisuje administratívne absurdity a prevracanie morálnych hodnôt. Civilizácia je druhý román Georgesa Duhamela vydaný v Mercure de France v apríli 1918 a odmenený v tom istom roku Goncourtovou cenou. V roku 1919 bol citovaný ako jeden z desiatich najlepších románov …z prvej svetovej vojny.

V roku 1914, na začiatku prvej svetovej vojny, sa Georges Duhamel, lekár a literát, rozhodol vstúpiť do aktívnej služby napriek tomu, že predtým profitoval z reformy medicíny. Chce dať zo seba a podeliť sa o skúšky mužov svojej generácie. Počas celého konfliktu Georges Duhamel pracoval ako chirurg v mobilných ambulanciách alebo „autochir“ v často veľmi exponovaných situáciách. Vidí tak smrť tisícok mužov, s ktorými ani ako chirurg nič nezmôže. Počas zimy 1915, keď cvičil neďaleko frontu Champagne, rozhodol sa porozprávať príbeh o skúškach, ktoré ranení utrpeli. Keď mu vojna dá trochu pokoja, píše krátke a jednoduché príbehy, kde dáva hlas jednoduchým vojakom. Vie des martyrs vydaný v roku 1917 je súborom týchto príbehov. V tom istom čase začal Duhamel písať Civilizáciu, ktorá je svedectvom vojnového pustošenia. Opisuje administratívne absurdity a prevracanie morálnych hodnôt.

Obsažené svazky:

Civilisace ; Oběť 1920 (42 s.)
Tanec mrtvých 1919 (22 s.)
Česání ovoce 1923 (59 s.)
Krysař 1923 (107 s.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

razítko původního majitele

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý razítko původního majitele	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítko původního majitele
Vazba:	pevná, převazba, vevázaná obálka
Počet stran:	42 + 22 + 59 + 107
Jazyk:	česky
Překladatel:	Růžena Říhová, Otakar Levý, Ladislav Vojtig
Edice:	3, 9. svazek ed. 3, 9. svazek ed. Kruh četby zábavné a vzdělávací
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 3. 2026 9:3
Číslo položky:	1654272

O autorech

Viktor Dyk

Viktor Dyk byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor. Za 1. světové války byl členem domácího odboje a byl také signatářem Manifestu českých spisovatelů. Mezi jeho nejznámější literární díla patří např. novela Krysař, drama Zmoudření Dona Quijota či básnická sbírka Devátá vlna. Narodil se v Pšovce u Mělníka. Byl druhorozeným synem Václava a Hedviky Dykových. Viktorův otec, Václav Dyk byl tehdy správcem, nakonec až centrálním ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkowicz. Dykův otec byl velice vzdělaný člověk, což se odráželo také v jeho obsahově hodnotné knihovně, na kterou Viktor rád při studiu v Praze vzpomínal, protože mimo ročníků Lumíra, Světozoru a Zlaté Prahy obsahovala i svazky Kobrovy Národní bibliotéky či Palackého Dějin národa českého. S literaturou měl tedy kontakt již od raného dětství a stal se brzy vášnivým čtenářem. Velmi se zajímal o českou historii, a to umocňovalo i jeho nacionální smýšlení. Sám v dětství údajně sepsal několik her pro loutkové divadlo, které hrál svému staršímu bratru Ludvíkovi. V deseti letech se pokusil složit svou první báseň. V roce 1888 začal chodit na pražské gymnázium v Žitné ulici, kde ho mj. učil Alois Jirásek, kterým byl Viktor přímo uchvácen . I Jiráska mladý Viktor zaujal a až do smrti zůstávali přáteli. Spolu s bratrem Ludvíkem, rovněž studentem gymnázia v Žitné ulici, bydleli u své ovdovělé babičky z matčiny strany, Marie Patrovské, na Malé Straně. Bratr Ludvík, horlivý účastník pokrokářského hnutí , tehdy zapaloval svými politickými a čtenářskými zájmy i mladšího Viktora a později ho také uvedl do spolkového života. V září 1893 byl nad Prahou vyhlášen výjimečný stav a byli zatý...

Více od autora

Gustave Flaubert

Gustave Flaubert byl francouzský spisovatel. Je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století a vrcholného představitele literárního realismu. Proslavil se především svým prvním románem Paní Bovaryová a perfekcionistickým stylem. Narodil se v Rouenu do lékařské rodiny. Od roku 1841 studoval práva v Paříži, kde navázal literární známost s Victorem Hugem. Pro nervové záchvaty, epilepsie, se na otcovo přání v roce 1844 vzdává dalších studií. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Obdiv a přátelství choval k I. S. Turgeněvovi a k synovci svého předčasně zemřelého přítele Guy de Maupassantovi, kterého svými radami i pomocí prakticky uváděl do literatury. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku , byla starší o 11 let. Přesto, že se stýkal s naturalisty, sám byl původem romantik, ovšem takový, který přišel o iluze, obrátil se k realismu možného a zároveň toužil po objektivním vědeckém pohledu v tvorbě. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy – vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Řecko,Tunis a Blízký východ – Cařihrad, Sýrie, Palestina, horní Egypt. Byl soudně stíhán za román Paní Bovaryová . Na základě vytržených úryvků „lascivních líčení“ milostných dobrodružství hlavní hrdinky byl stíhán pro urážku veřejné mravnosti a manželské instituce. Při soudním líčení v r. 1857 byl zproštěn všech obvinění. Katolická církev však dekretem ze dne 20. června 1864 zařadila Flaubertovy romány Paní Bovaryová a Salambo na Index zakázaných knih. Je pochován na hřbitově ve svém rodném městě....

Více od autora

Komentáře ke knize