Andrej Belyj
Bratr kentaur

1988 | Nakladatelství Odeon

Výbor z básnické tvorby nejvýznamnějšího představitele ruského symbolismu. Výbor z básnické tvorby nejvýznamnějšího představitele ruského symbolismu.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Velmi dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~
Stav Dobrý až velmi dobrý, zašpiněná obálka	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, celokožená
Počet stran:	179
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Pavel Roučka
Překladatel:	Jaroslav Kabíček
Edice:	Skvosty ruské a sovětské literatury
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 9. 2026 15:8
Číslo položky:	1917403

O autorovi

Andrej Belyj

Andrej Bělyj byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými. Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou. Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea. Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě. Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu. Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého....

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…