Knihy
Zdraví a medicína
Medicína
Josef Pelnář
Bezvědomí a náhlé poruchy vědomí

Josef Pelnář
Bezvědomí a náhlé poruchy vědomí : soubor rozprav při VII. pokračovacím kursu interní kliniky prof. Pelnáře a propedeutické kliniky prof. Prusíka pro praktické lékaře 25. a 26. dubna 1936

1936 | Nakladatelství Jaroslav Tožička

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

nečitelný podpis

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý nečitelný podpis	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 99 Kč
	Stav Velmi dobrý razítko červeného kříže	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 89 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, nečitelný podpis
Vazba:	pevná
Počet stran:	101
Jazyk:	česky
Edice:	Kursy interní kliniky prof. Pelnáře a propedeutické kliniky prof. Prusíka pro praktické lékaře
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2025 12:18
Číslo položky:	1177149

O autorovi

Josef Pelnář

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Více od autora