Václav Bartovský
Bedřich Vaníček : sedm úvah

1967 | Nakladatelství Odeon

Monografie o českém malíři, jejímž autorem je sám vynikající a přemýšlivý malíř. Sedm esejisticky pojatých statí, v nichž se podává rozbor malířského umění B. Vaníčka a jeho lidského profilu. Specifičnost Vaníčkovy malby tvoří domýšlení podnětů impresionismu a odkazu Cézannova a hledání a nalézání náznakového vyjádření… intimních citových zážitků a jejich vnitřní atmosféry Monografie o českém malíři, jejímž autorem je sám vynikající a přemýšlivý malíř. Sedm esejisticky pojatých statí, v nichž se podává rozbor malířského umění B. Vaníčka a jeho lidského profilu. Specifič…nost Vaníčkovy malby tvoří domýšlení podnětů impresionismu a odkazu Cézannova a hledání a nalézání náznakového vyjádření intimních citových zážitků a jejich vnitřní atmosféry

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	53 s., [72] s. obr. příl. [7] barev. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Sudek
Edice:	41. svazek ed. 41. svazek ed. České dějiny
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 10. 2023 12:21
Číslo položky:	652897

O autorovi

Václav Bartovský

Václav Bartovský – 8. srpna 1961, Vůsí, Milevsko) byl český malíř, teoretik umění, ilustrátor a typograf. Václav Bartovský se narodil Marii Beránkové , v té době hospodyně u jeho otce, Václava Bartovského staršího; se svolením úřadů užíval od roku 1912 příjmení Bartovský. Otec Václav Bartovský starší byl v letech 1884 a 1897–1900 členem sboru Národního divadla; později byl uváděn jako kontrolor pojišťovny Praha, příležitostně vystupoval na venkovských zábavách. Se svou tehdejší manželkou Annou, herečkou divadla v Záhřebu, se kterou měl dceru, žil odloučeně; manželství bylo rozloučeno roku 1922. Václav Bartovský starší se s Marií Beránkovou oženil 25. března 1924 a krátce na to zemřel. Svého syna Václava adoptoval, adopce byla úředně potvrzena po smrti otce. Pro svobodomyslné jednání a nekázeň byl Václav Bartovský vyloučen z měšťanské školy a zároveň všech dalších škol v Rakousko-uherské monarchii ještě před dokončením školní docházky. Byl nucen se podílet na shánění obživy nemajetné rodiny. Další vzdělání získal samostudiem umění z monografií Slavíčka, Trampoty a Pruchy a soukromými lekcemi u malířů Karla Raška, Rudolfa Vejrycha a Jaroslava Poše. Díky usilovné píli si osvojil techniku i lehkost malby, ale jeho vlastní styl ještě několik let procházel složitým vývojem. V zimě roku 1927 vystavil soubor krajinářských pláten na své první samostatné výstavě uspořádané v prostorách Domu umělců Krasoumné jednoty v Praze a zaznamenal zájem milovníků umění, který ho načas zabezpečil hmotně. Kritikou byla výstava přijata velmi příznivě. Počátkem 30. let se stýkal s Jindřichem Chalupeckým a výtvarníky tehdy vznikající Skupiny 42 a blízce se spřátelil a malířsky sblížil se Zdenkem Rykrem. Rozhodující vliv měla jeho cesta do Paříže roku 1933, kterou podnikl s Jindřichem Chalupeckým. Setkání s obrazy Pierre Bonnarda a Henri Matisse mu pomoh...

Více od autora