Knihy
Poezie
Česká poezie
Vítězslav Nezval
Básnický almanach 1953

Vítězslav Nezval: Básnický almanach 1953

Vítězslav Nezval, František Hrubín, Jaroslav Seifert, Stanislav Kostka Neumann, Milan Kundera, Petr Bezruč, Marie Pujmanová, Vladimír Holan, Kamil Bednář, Josef Kainar, Jiří Havel, Pavel Kohout, Oldřich Mikulášek, Vojtěch Martínek, Jan Pilař, Alena Vrbová, Karel Šiktanc, Miroslav Florian, František Nechvátal, František Branislav, Ludvík Kundera, Václav Lacina, Jan Noha, Miloslav Bureš, Ivan Skála, Jaromír Hořec, Rudolf Kalčík, Antonín Trýb, Jan Čarek, Pavel Bojar, Jarmila Urbánková, Jan Alda, Herma Svozilová-Johnová, Jiří Václav Svoboda, Jindřich Hilčr, Jaroslav Bednář, Ladislav Fikar, Michal Sedloň, Miroslav Červenka, Lumír Čivrný, Jiří Taufer, Vlastimil Maršíček, Ivo Fleischmann, Vladimír Stuchl, Miloš Jirko, Ilja Bart, Milan Jariš, Jaroslav Vojtěch, František Gottlieb, Vlastimil Školaudy, Karel Bradáč, Jiří Fried, Marie Dušková, Otto Ježek, Marie Kratochvílová, Jiří Ostaš, Františka Semeráková, Bohdan Vojtěch Šumavanský
Básnický almanach 1953

1953 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Almanach mnoha známých i méně známých českých básníků, který uspořádal Vilém Závada. Almanach mnoha známých i méně známých českých básníků, který uspořádal Vilém Závada.

Stav

Dobrý

obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	179
Jazyk:	česky
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Klub čtenářů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 7. 2025 10:23
Číslo položky:	1301960

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

František Hrubín

František Hrubín byl český spisovatel, básník , později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek především z francouzštiny. Narodil se na Královských Vinohradech v domě čp. 486 v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan a Anny, rozené Novotné z Lešan . Rodina žila na Královských Vinohradech, po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan. V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací. Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání. 2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou, s níž měl dceru Jitku a syna Víta . Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval. Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků . Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase. Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu. Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydáván...

Více od autora