Stefan Zweig
Balzac

1964 | Nakladatelství Mladá fronta

Poslední dílo Zweigovo, které patří k nejlepším románovým biografiím 20. století. Pracoval na něm plných deset let a třebas nebylo dokončeno, kreslí mohutný obraz Balzacova života, opravdového románu, jenž strhuje dynamikou dějů a nečekanými zvraty v osudech člověka i tvůrce. Poslední dílo Zweigovo, které patří k nejlepším románovým biografiím 20. století. Pracoval na něm plných deset let a třebas nebylo dokončeno, kreslí mohutný obraz Balzacova života, opravdového románu,… jenž strhuje dynamikou dějů a nečekanými zvraty v osudech člověka i tvůrce.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	331 , 8 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Editor:	Richard Friedenthal
Překladatel:	Jaroslava Vobrubová-Koutecká
Edice:	66. svazek ed. 66. svazek ed. Kapka : knihovna pro každého, Kapka
Vydání:	2. vydání (V MF 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 4. 2024 15:50
Číslo položky:	819729

O autorovi

Stefan Zweig

Stefan Zweig byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví; matka pocházela z vlivného, bohatého, kulturně založeného rodu a vyrostla v Itálii. Měl o dva roky staršího bratra Alfreda, který později převzal podnik po otci. Stefan tak jako druhorozený mohl studovat a věnovat se svým uměleckým zálibám: divadlu, hudbě, výtvarnému umění a hlavně literatuře. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel. Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejména do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké. Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Usiloval o vzájemné poznání a sblížení Evropanů. Pod vlivem svého přítele, belgického básníka Emila Verhaerena, si také osvojil civilismus, tedy lyrický úžas nad technickým a vědeckým pokrokem moderního lidstva. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, ale jeho první tři hry nemohly být uvedeny z důvodu náhlého úmrtí v souboru. Začal psát novely a eseje, věnoval se překladům. Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany, jako například také Martina Bubera nebo Hermanna Cohena. V roce 1914 publikoval v tisku otevřený dopis An die Freunde im Fremdland , v němž oznamuje, že za války musí dá...

Více od autora