Jiří Mahen
Balady

1963 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Další vydání villonskou formou balady psaných lyrických básní, které v době svého prvního vydání v roce 1908 byly významným činem nejen básníkovým, ale i generačním a i dnes zapůsobí hlubokým prožitkem a mladistvě rozhořelým milostným citem. Další vydání villonskou formou balady psaných lyrických básní, které v době svého prvního vydání v roce 1908 byly významným činem nejen básníkovým, ale i generačním a i dnes zapůsobí hlubokým prožitke…m a mladistvě rozhořelým milostným citem.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý desky s lehkými oděrkami	Skladem pro e-shop
Stav Velmi dobrý neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~

O knize

Stav:	Velmi dobrý, neautorská dedikace
Vazba:	pevná
Počet stran:	51
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Burant
Edice:	33. svazek ed. 33. svazek ed. Skvosty
Vydání:	4. vyd., Ve Skvostech 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 4. 2025 9:53
Číslo položky:	1221923

O autorovi

Jiří Mahen

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Více od autora

Komentáře ke knize