Jean de La Fontaine
Adónis

1948 | Nakladatelství František Borový

Antická báje o Adónisovi, milenci Venušině a o jeho smrti na lovu v boji s divokým kancem. Pravidelný verš. Není divu, že Paul Valéry slyšel zvláště v žalozpěvu Venuše nad mrtvým Adónisem předchůdce nejkrásnějších veršů Racineových a napsal r. 1920: "Nevsadil bych se, že Racine neznal našeho Adónise zpaměti." Holan svě…domitě se snaží zachovati kouzlo a hudbu originálu ve verších jako: "Zvuk zvoucích rohů mře blouznivým kouzlem v dál." Antická báje o Adónisovi, milenci Venušině a o jeho smrti na lovu v boji s divokým kancem. Pravidelný verš. Není divu, že Paul Valéry slyšel zvláště v žalozpěvu Venuše nad mrtvým Adónisem předchůdce n…ejkrásnějších veršů Racineových a napsal r. 1920: "Nevsadil bych se, že Racine neznal našeho Adónise zpaměti." Holan svědomitě se snaží zachovati kouzlo a hudbu originálu ve verších jako: "Zvuk zvoucích rohů mře blouznivým kouzlem v dál."

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Flíčky na deskách, bez obálky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 49 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, Flíčky na deskách
Vazba:	volná brož
Počet stran:	48
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdenek Seydl, Karel Pokorný
Překladatel:	Vladimír Holan
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Epilion
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 8. 2024 9:39
Číslo položky:	959242

O autorovi

Jean de La Fontaine

Jean de La Fontaine byl francouzský spisovatel – bajkař a básník. Jean de La Fontaine pocházel z měšťanské rodiny. Jeho otec byl dozorcem nad lesy a vodstvem u vévody de Bouillon. Po prvních studiích vstoupil do oratoriánského řádu, ale pro nevhodnou povahu k mnišskému životu z něj později vystoupil. V klášteře mnoho četl a seznámil se s díly významných spisovatelů . V roce 1647 jej jeho otec oženil s Marií Héricart a později mu podstoupil svou práci. La Fontaine se ale po několika letech rozvedl a svou ženu a syna opustil. V Paříži se snažil uchytit jako spisovatel, což se mu nakonec více méně podařilo. K upevnění pozice mu pomohlo, že roku 1654 vydal vlastní zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. V tomto období vstupuje do služeb Nicolase Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu, od kterého získal roku 1657 penzi. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV. Velmi rád četl a scházel se s přáteli. Sám jako spisovatel dlouho nijak zvlášť nevynikal. Až v roce 1665 vydal první svazek svých pověstných Contes , které vynikly svou frivolností a přinesly mu velký úspěch. Roku 1666 vydal druhý a roku 1667 třetí svazek. Tyto povídky údajně vznikaly na přání vévodkyně de Bouillon, která La Fontaina podporovala. Stejně jako vévodkyni de Bouillon využíval La Fontaine i jiné ženy . V roce 1668 vyšlo prvních šest knih proslulých bajek. La Fontaine napsal celkem 245 bajek. Poslední, dvanáctá kniha bajek, byla vydána v roce 1694. V roce 1683 byl zvolen do Francouzské akademie , avšak volba nebyla schválena králem. Teprve o rok později mu byla při nových volbách potvrzena a La Fontaine slíbil polepšení. Ve Francouzské akademii nahradil Colberta v jeho křesl...

Více od autora