Všichni Autoři a témata

Juraj Šebesta (1)

Juraj Šebesta pracuje a žije v Bratislave. Publikuje poviedky a články v rôznych časopisoch, novinách a zborníkoch. Získal cenu poroty súťaže Poviedka 1996 za prózu Čakanie na zázrak. Slovenský rozhlas uviedol jeho hru Kuleha. Knižne debutoval roku 2005 zbierkou poviedok Triezvenie. Viaceré poviedky vyšli časopisecky a v antológiach v srbčine, lužickej srbčine, chorvátčine, maďarčine, bulharčine a ruštine. Zbierka bola publikovaná v srbskom vydavateľstve Agora v roku 2008 v preklade Zdenky Valent-Belić. Šebestov román pre dospievajúcich aj dospelých Keď sa pes smeje získal viaceré ocenenia: Cena Stana Radiča – Objav roka, Medzinárodný festival humoru a satiry, Kremnické gagy 2009; Najlepšia kniha pre deti a mládež, zima 2008, Bibiana a Slovenská sekcia IBBY; finalista súťaže Anasoft litera za rok 2008, ako aj Čestný zápis na listinu IBBY za rok 2008. Prekladá tiež divadelné hry z angličtiny. Zostavil výbery z tvorby amerických dramatikov Sama Sheparda a Davida Mameta, ako aj sériu slovenských hier preložených do angličtiny Contemporary Slovak Drama 1 - 5, ktoré vydal Divadelný ústav v Bratislave. Od roku 2005 je riaditeľom Mestskej knižnice v Bratislave.

Dolphina (1)

Americká profesionální tanečnice, instruktorka fitness a jógy.

Vojtěch Ruffer (3)

J.M. can. Vojtěch Ruffer , byl český římskokatolický duchovní, od roku 1843 sídelní kanovník Vyšehradské kapituly a od roku 1858 její probošt. Rodák z České Skalice, Vojtěch Ruffer, žil od svých sedmnácti let v Praze a studoval zde nejprve gymnázium a později bohosloví v kněžském semináři. Během studií jej velmi podporoval vyšehradský kanovník, dr. Josef Dittrich. Po přijetí kněžského svěcení v roce 1817 pak Ruffer nastoupil na Vyšehrad, kde se staral o kapitulní archiv a zároveň v tehdy samostatném městě Vyšehrad vyučoval náboženství. V roce 1843 přijal kanonikát ve Vyšehradské kapitule a zároveň úřad vyšehradského faráře. Roku 1850 se pak stal děkanem kapituly a o osm let později jejím proboštem. Podařilo se mu stabilizovat hospodaření kapituly. Rovněž započal do postupně uvolňovaných kanonikátů vyšehradských jmenovat české, vlastenecky orientované kněze a zároveň literáty. Hned v roce 1859 povolal na Vyšehrad Karla Aloise Vinařického, v roce 1860 Václava Štulce a roku 1868 Josefa Ehrenbergera. Vedle této činnosti inicioval Vojtěch Ruffer stavbu nové vyšehradské školy a začal se stavbou nových kanovnických domů. Zemřel 15. června 1870 a následujícího roku byl kapitulou zvolen do proboštského úřadu Václav Štulc, který na Rufferovo dílo navázal a rozvinul jej.

Michaël Welply (1)

Knižní ilustrátor, narozený v Anglii, žije v Kanadě.

Gabriela Kopecká (1)

Max Velthuijs (1)

Holandský spisovatel a ilustrátor.

Jana Fořtová (1)

Bývala televizní hlasatelka, na jaře 1989 emigroval do Austrálie.

Helmut Weber (1)

Výtvarník, fotograf.

Miep Gies (1)

Miep Giesová byla nizozemská žena, která během druhé světové války pomáhala skrývat Anne Frankovou, její rodinu a několik dalších rodinných přátel před nacisty v zadním traktu domu, kde sídlila firma původně Annina otce. Poté, co gestapo úkryt odhalilo, se Miep Giesové podařilo uschovat nalezený Annin deník. Anne zemřela počátkem března 1945 na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Holokaust ze všech ukrývaných Židů přežil pouze Annin otec Otto. Miep Giesová mu po válce uschovaný deník předala a on jej v roce 1947 vydal . Za statečnost byla Miep Giesové udělena řada ocenění. V roce 1994 jí byl udělen německý Záslužný řád Spolkové republiky Německo , o rok později byla izraelským památníkem Jad Vašem prohlášena Spravedlivou mezi národy a v roce 1997 byla nizozemskou královnou Beatrix pasována na rytíře. Byla poslední žijící ze skupiny lidí, kteří pomáhali Frankovy a jejich přátele ukrývat. Zemřela v lednu 2010 ve věku 100 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miep Gies na anglické Wikipedii.

Miroslav Kadlec (1)

Miroslav Kadlec je bývalý český fotbalista, reprezentant Československa a České republiky, držitel stříbrné medaile z mistrovství Evropy roku 1996, účastník mistrovství světa v Itálii roku 1990, dvojnásobný mistr Německa , vítěz německého poháru z roku 1996. Jeho syn Michal Kadlec se stal rovněž fotbalovým reprezentantem a stejně jako otec odešel z české ligy do německé Bundesligy. Miroslav Kadlec hrával v obraně nejčastěji na postu libera, jenž je v současném moderním pojetí hry spíše anachronismem. Vynikal skvělou poziční hrou, vyvážel míče z obrany a přesnými pasy podporoval útok. Navíc měl excelentní kopací techniku pravou nohou, dokázal z trestných kopů přesně mířit do rohů soupeřovy brány. Většinu svých gólů dal právě ze standardních situací. Také mu vyhovovalo, že mohl občast vyběhnout a přečíslit soupeřovu záložní řadu. V roce 2001 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. V československé lize hrál za dva kluby: TJ Vítkovice a RH Cheb, kde plnil povinnost vojenské služby. Právě vojna v Chebu ho tak připravila o titul československého mistra, který v sezóně 1985/1986 Vítkovice získaly . Po mistrovství světa v Itálii odešel v roce 1990 do Německa, kde hrál 8 let za 1. FC Kaiserslautern. Dvakrát s mužstvem vyhrál německý titul, premiérový hned ve své první sezóně 1990/1991 a druhý v sezóně 1997/1998 po návratu klubu z druhé německé ligy . Jednou vyhrál s klubem také německý pohár DFB-Pokal. V Německu začal kopat trestné kopy. Předcházel tomu hned první zápas proti Eintrachtu Frankfurt, jenž v dresu Kaiserslauternu odehrál. V tomto zápase byl nařízen přímý kop a nikdo z Kadlecových soupeřů se neměl k jeho zahrání. Miroslav to vzal na sebe, postavil se k míči a trefil přesně do rohu brány. Tímto začala jeho „kariéra“ v zahrávání trestných kopů. Fanoušci si jej ča...

Kazimierz Orłoś (1)

Syn Henryka Orłośa , výskumníka, mykológa , dlhoročného vedúceho odboru patológie lesa Výskumného ústavu a Seweryny Mackiewiczovej, absolventky Národného inštitútu v odbore špeciálna pedagogika , sestry spisovateľov a publicistov Stanislawa Cata a Jozefa Mackiewicza . Detstvo strávil vo Varšave s prestávkou v rokoch 1941-1943, ktoré strávil v Dąbrówkach pri Łańcute . Počas Varšavského povstania sa s rodičmi odsťahoval z hlavného mesta a pobýval v Rawe Mazowieckej a potom v Lodži . Vo Varšave vyštudoval základnú školu a v roku 1953 zložil maturitu na strednej škole - Gymnázu a lýceu Tadeusza Reytana. V rokoch 1955-1960 študoval právo na Právnickej fakulte Varšavskej univerzity . V roku 1959 sa oženil s Teréziou Czerniewiczovou, absolventkou Fakulty záhradnej architektúry na Varšavskej univerzite prírodných vied . Je otcom televízneho moderátora, novinára a herca Macieja Orłośa a dcéry Joanny . Mal o tri roky mladšieho brata, ktorý zomrel počas nacistickej okupácie. Profesionálna a tvorivá práca : Ako spisovateľ debutoval v roku 1958 s príbehom " Dievča z lode" uverejnenom v mesačníku "Twórczość" . Po ukončení štúdia pracoval od roku 1961 ako právny referent . Na jar roku 1970 sa stal redaktorom v šéfredaktorskej rade v sekcii rozhlasových hier v Poľskom rozhlase. V roku 1972 nastúpil čiastočný úväzok do redakčného tímu časopisu "Literatura" v oddelení reportáže. Vďaka vydaniu knihy Cudowna melina v roku 1973 v Paríži bol prepustený z práce v poľskom rozhlase i redakcii "Literatury"; zároveň sa stal objektom cenzúry. V rokoch 1973-1976 pôsobil ako hovorca a právnik varšavského Dopravného podniku, pri výstavbe "Gierkowky" - rýchlostnej komunikácie medzi Varšavou a Katovicami .V januári 1976 podpísal protestný list mimoriadnemu výboru Sejmu Poľskej ľudovej republiky proti zmenám v ústave Poľskej ľudovej republiky, V roku 1977 sa zameral výhradne na literárne diela, vydával navzdory cenzúre a zapájal sa do opozičných aktivít. Od roku 1981 bol spoluredaktorom štvrťročn...

Vladimír Hos (1)

Spoluautor učebnice z oboru elektrotechniky.

Susan Adams (1)

Publicistka, poradkyně v oblasti mezilidské komunikace.

Jiří Kuban (1)

Narozen 27.11.1958 v Praze. PaedDr., vysokoškolský pedagog, práce z didaktiky tělovýchovy a sportu, sportovní psychologie, též práce o hrách mládeže a pobytu v přírodě.

Ticho762 (1)

Svatopluk Loyka (1)

Narozen 10.8.1919 v Konici, zemřel 23.12.1997. MUDr., CSc., docent soudního lékařství. Práce v oboru.

Birgit Zeidler (1)

Autorka knih z oblasti malířství.

Enrico Corsi (1)

Ředitel Evropské akademie thajských masáží. Praktikuje a vyučuje thajské masáže, je instruktorem hatha jógy a thajské jógy, autor publikací o terapeutických masážích.

Barbara Kunz (1)

Anglická reflexoložka.

Peter Andrews (1)

Britský paleoantropolog a lesní inženýr. Zabývá se původem a evolucí člověka a prostředím, v němž se člověk vyvíjel. Publikace z oboru.

Zdeněk Hojda (1)

Zdeněk Hojda je český historik a pedagog. V letech 1973–1978 studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory archivnictví a historii, zároveň pracoval v archivu UK. Po studiích působil až do roku 1990 jako vedoucí Archivu Národní galerie v Praze, od roku 1991 vyučuje na katedře PVH a archivního studia . Učil i na univerzitě v Liberci, od roku 1991 je činný v Historickém ústavu AV ČR. Zaměřuje se na témata raněnovověká . Pro toto období vyučuje nauku o pramenech, diplomatiku a dějiny správy. Zabývá se také výtvarnou kulturou, dějinami sběratelství, ikonografií, pražským měšťanstvem, dějinami cestování, též Skandinávií .

Vladimír Lažanský (1)

Dobroslav Orel (1)

Dobroslav Orel byl český hudební vědec a vysokoškolský profesor, který se věnoval hlavně dějinám a reformě církevního zpěvu. Autor řady odborných publikací i Českého kancionálu katolické církve. Po maturitě v Hradci Králové studoval na tamějším bohosloveckém učilišti, kde pak také přednášel církevní zpěv se zvláštním ohledem na gregoriánský chorál. Zkoumal a později vydával staré kancionály z hradeckých sbírek. Od roku 1905 byl policejně hlášen v Praze a jmenován učitelem náboženství na reálce v Holešovicích. Od roku 1907 byl sbormistrem pěveckého sboru, od roku 1910 vyučoval církevní zpěv na Pražské konzervatoři. Zároveň studoval skladbu u Vítězslava Nováka a roku 1914 získal doktorát na vídeňské univerzitě u Gustava Adlera prací o "Královéhradeckém speciálníku". Roku 1919 byl jmenován profesorem a od roku 1921 působil jako profesor dějin hudby na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Založil tam ústav pro dějiny hudby, sbíral hudební památky a od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň. Vydal řadu českých hudebních památek ze 16. století a studií z dějin české hudby, knihu o F. Lisztovi a o slovenských skladatelích, pro encyklopedii Musikgeschichte G. Adlera napsal stať o moderní české hudbě. V Bratislavě založil a vedl Akademické pěvecké sdružení a pomáhal zřizovat a organizovat pěvecké spolky. Roku 1939 se vrátil do Prahy, kde založil a vedl chorální pěvecký sbor. V této činnosti pak pokračovali jeho nástupci.

Sobiesław Zasada (1)

Polský jezdec rallye, ekonom a podnikatel.

Roman Pavelka (1)

Roman Pavelka byl český fotbalový záložník. Zemřel při tréninku na zástavu srdce. Hrál za VTJ Tábor, FC Baník Ostrava, FC Petra Drnovice, AFK Atlantik Lázně Bohdaneč a SK Uničov. V československé a české lize nastoupil v 78 utkáních a dal 9 gólů.

Nathalie Coët (1)

Francouzská autorka obrazové publikace o zvířatech.

Christiane Stenger (1)

Christiane Stengerová, narozená v roce 1987, je ambiciózní žena s mnoha mimořádnými talenty. V rekordním čase odmaturovala a vystudovala, v současnosti je uznávanou řečnicí, koučkou a jen tak bokem moderuje pořad na německém kanálu ZDFneo. Několikanásobná mistryně světa v paměťovém sportu ví nejen, jak znalosti načerpat, ale také, jak je uchovat v hlavě. V češtině již vyšla její předchozí kniha Jak si vybudovat fantastickou paměť, která se stala bestsellerem.

Jarmila Pekárková (1)

Eliška Růžičková (1)

Geoložka.

Antonín Zeman (1)

Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, byl právník, básník lyrických a vlastenecky patetických veršů, prozaik. Antal Stašek pocházel ze starého selského rodu. Gymnázium dokončil v Krakově, práva vystudoval v Praze. Po ukončení studií a získání titulu doktora práv působil jako advokát v Kolíně, Praze a Roudnici. V letech 1874 - 75 působil v ruském Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od roku 1877 pracoval jako advokát v Semilech. Přechodně byl Antal Stašek také poslancem za staročeskou stranu, ale názorově měl nejblíže k tak zvaným realistům. V roce 1913 se přestěhoval natrvalo do Prahy, kde žil společně se synem Ivanem Olbrachtem a spisovatelkou Helenou Malířovou.

Ivan Souček (1)

Ing. Ivan Souček, CSc. Ivan Souček je jedním z respektovaných expertů v ropném průmyslu a petrochemii se zaměřením na region střední a východní Evropy. Před angažmá v ENA byl dlouholetým generálním ředitelem a předsedou představenstva České rafinérské, největší rafinerie v ČR. Technické vzdělání získané na MCHTI v Moskvě si doplnil ekonomickým vzděláním na prestižních Milano Scuola Superiore E.Mattei , De Paul University Chicago/VSE Prague , JICA Tokyo , vše zakončené obhajobou doktorátu na VŠCHT Praha v r.2008. S VŠCHT a VŠE Ivan Souček nadále aktivně spolupracuje. Ivan Souček se specializuje na zpracování marketingových studií, cenových prognóz a hlubších analýz regionálního prostředí v oblasti těžby, dopravy a zpracování ropy, resp. ropy, rafinérských produktů vč. biopaliv; dále transakční poradenství v odvětví zpracování ropy a v souvisejících oblastech; projektové poradenství se zaměřením zejména na předinvestiční fázi a hodnocení investičních projektů . Ivan Souček dlouhodobě publikuje v oblasti polymerních technologií, petrochemie, zpracování ropy a biopaliv. Samostatnou oblastí je problematika řízení projektů, kde se jako spoluator podílel na 2 knihách: Podnikatelský záměr a investiční rozhodování a Investiční rozhodování a řízení projektů . Jazykové znalosti: čeština, angličtina, ruština, italština

Richard Schäfer (1)

Narozen 1911 v Paskově, zemřel 23.1.1981 v Praze. Učitel, časopisecké články.

Marion Krätschmer (1)

Německá grafička, laborantka, autorka publikací pro děti.

Jan Slouka (1)

Narozen 14.5.1935. Prof. RNDr., CSc. Vysokoškolský učitel, chemik.

Ivan Řehořek (1)

Narozen 3.6.1959 v Československu. Výtvarník a ilustrátor, nyní působí v Austrálii.

Lloyd King (1)

Britský psycholog.

Miloslava Hrdličková (1)

Narozena 11. 9. 1884, zemřela 14. 8. 1958 v Sobotce. Publikovala knihu o svém manželu F. Šrámkovi.

Jan Putta (1)

Eduard Fiala (1)

Eduard Fiala byl český stavební inženýr, podnikatel, umělecký zahradník, numismatik, sběratel umění a kustod Zemského muzea v Praze., , Narodil se v rodině uměleckého zahradníka Josefa Fialy a jeho manželky Terezie. Zahradníkem byl rovněž jeho křestní kmotr a strýc Eduard Fiala starší. Vystudoval gymnázium a stavební obor ČVUT v Praze. V praxi spojil profesi stavitele a stavebního podnikatele s projektováním parků, zahrad a jejich rostlin. Zabýval se například zámeckou zahradou v Libochovicích. Kromě toho se profesionálně věnoval své zálibě v numismatice, a to v mincích i medailích. V letech 1899–1901 cestoval po Evropě. Jako správce a zpracovatel numismatické sbírky pracoval ve Vídni u vévody Ernsta Augusta Hannoverského, vévody z Cumberlandu.. Dále uspořádal soukromé numismatické sbírky knížete Arnošta Windischgrätze a velkoknížete Georgije Michajloviče Romanova v Petrohradu. V Praze a ve Vídni zpracoval numismatickou sbírku Šliků. Zabýval se také mincmistry a úředníky pražské mincovny, ražbami zlatých mincí z pražské mincovny v 16. a 17. století a dalšími tématy. Katology těchto sbírek vydával tiskem, zpočátku v německojazyčném vydání, později paralelně také česky. Zájem o numismatickou sbírku jej přivedl do Zemského muzea v Praze, kde katalogizoval a pro výstavu připravil sbírku mincí Maxe Donebauera a další. V roce 1919 založil Československou numismatickou společnost se sídlem v Praze a její periodikum Věstník Čs. numismatické společnosti, do kterého také přispíval svými články a redakční prací. 26. května roku 1879 se v kostele sv. Petra v Praze oženil s Marií Peterkovou. Vlastnili dům čp. 1166/II v Půtově ulici, v Petrské čtvrti na Novém Městě pražském. Z manželství vzešli syn Kamil Fiala , pozdější námořní lékař na lodích společnosti Lloyd z Terstu, a dcera Viléma . Eduard Fiala zanechal velkou numismatickou sbírku a obsáhlou knihovnu....

Owen Marcus (1)

Americký psycholog, kouč a bloger, zabývá se též holistickou medicínou, zaměřuje se na práci s mužskými skupinami a na jejich osobní rozvoj. Věnuje se rolfterapii.

Timothy C Tricas (1)

Zoolog, publikace z oboru.

Vjačeslav Michajlovič Kotenočkin (4)

Vjačeslav Michajlovič Koťonočkin byl ruský režisér a malíř. V Československu se stal známým zejména kresleným seriálem Jen počkej, zajíci!, ovšem v seriálu byl uváděn jako Kotěnočkin. V roce 1987 se stal národním umělcem RSFSR, od roku 1988 se stal laureátem Státní ceny SSSR. Přestože jeho nejznámější seriál byl prodáván do mnoha zemí, on sám měl v dobách natáčení i později v důchodu poměrně nízké příjmy. Jeho syn Alexej Vjačeslavovič Koťonočkin, který už od dětství otci radil s prací, se stal také režisérem a natočil další díly seriálu „Jen počkej, zajíci.“

Jana Čepová (1)

Narozena 1966. MUDr., zaměření na problematiku lipidů, osteoporózy, obezity a výživy, publikace z oboru.

Jona Oberski (1)

Syn židovských rodičů, kteří uprchli z Německa do Nizozemska. Jako malé dítě byl spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora, kde rodiče zahynuli. Vystudoval matematiku a přírodní vědy na Amsterdamské univerzitě. Později pracoval jako fyzik. Autor je ženatý a má tři děti.

Ladislav Szántó (1)

Narodil se v Čadci, od r. 1957 žije v Čechách. Nejdříve se zabýval problematikou přijímačů barevné televize a mikroelektronických obvodů, později pracoval jako počítačový programátor. Autor publikací a časopiseckých článků z oboru.

Ulla Rhan (1)

ULLA RHANOVÁ, narozená 1956, je spisovatelka a novinářka. Vedle spisovatelské činnosti má praxi jako poradkyně především v oblasti celostní rodinné a partnerské terapie. Žije ve Frankfurtu nad Mohanem.

Jan Tolar (7)

Narozen 1914, zemřel 15.1.1998. JUDr., CSc., publikace z oboru trestního práva.

Drahomíra Stalmachová (1)

Sarah E Heller (1)

Americká autorka školních publikací a úprav Disneových knih.

Stetson Kennedy (1)

Spisovatel a novinář pocházející z aristokratické americké jižanské rodiny. Poté co nebyl uznán vhodným pro vojenskou službu během druhé světové války, rozhodl se pustit do odhalování rasové nerovnosti ve státech bývalé Konfederace. Pátral mezi členy Ku Klux klanu, i mezi námezdními dělníky na plantážích jihu USA. O svých zjištěních psal knihy a veřejně vystupoval.

Ivan Andreadis (1)

Ivan Andreadis byl československý stolní tenista, sportovní novinář a agent StB s krycím jménem Racek. Za svou kariéru získal celkem devět zlatých medailí na mistrovství světa: Mimo nich získal celou řadu stříbrných a bronzových medailí jak na mistrovství republiky, tak světových šampionátech. Po ukončení závodní činnosti byl trenérem a žurnalistou.

Jaroslav Hospodář (1)

Autor publikace o vodních dílech.

Slavenka Drakulić (1)

Slavenka Drakulićová je chorvatská spisovatelka a novinářka. Píše romány i eseje, často na téma feminismu a postkomunismu. Vystudovala komparativní literaturu a sociologii na Záhřebské univerzitě . V letech 1982–1992 byla novinářkou ve čtrnáctideníku Start a týdeníku Danas. Často psala na téma feminismu, soubor prací na toto téma tvořil i její první vydanou knihu v roce 1984 . V roce 1992 na ni zaútočili nacionalisté, když byla spolu s dalšími pěti kolegyněmi v článku v časopise Globus označena za „čarodějnici, která znásilňuje Chorvatsko“ . Předmětem sporu bylo pojetí znásilnění během excesů počínající jugoslávské války. Zatímco nacionalisté vnímali znásilnění jakožto akt protinárodní, chorvatské feministky jako akt protiženský, čímž podle Letici zrazovali národ. Po zveřejnění článku čelila Drakulićová vandalským útokům, navíc ji zklamalo malé zastání u řady přátel. Raději tedy opustila Chorvatsko a usadila se ve Švédsku. Nějaký čas žila také ve Vídni, v současnosti žije střídavě v Záhřebu a ve Stockholmu. Válka v Jugoslávii je námětem i mnoha jejích knih . Ceněny byly i esejistické knihy o postkomunistickém životním pocitu Jak jsme přežili komunismus a Café Evropa: život po komunismu. Roku 2008 napsala román o Fridě Kahlo.

Filip Cubr (1)

Lukáš Příčina (1)

George Seddon (1)

Steve Parish (1)

Frances E Jensen (1)

Doktorka Frances E. Jensenová, mezinárodně uznávaná neuroložka a matka dvou synů, čerpá ze svého výzkumu a zkušeností z klinické praxe a nabízí nám tak revoluční vědecký pohled na fungování mozku náctiletých.

Pavel Opočenský (1)

Pavel Opočenský je český sochař a šperkař. Na středních odborných školách v Jablonci nad Nisou a v Turnově vystudoval profesi zlatníka a šperkaře. Podepsal Chartu 77. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA. Z emigrace se vrátil v devadesátých letech. Krátce po svém návratu se stal mediálně známý, když se zastal dvojice lidí, kterou ohrožovali skinheadi dne 25. března 1991 u hospody Pod Bělkou v Slavojově ulici v Praze - Nuslích. Následoval konflikt, v němž loveckým nožem bodl sedmnáctiletého skinheada Aleše Martinů. Ten tomuto zranění podlehl. Opočenský byl nejprve odsouzen k podmíněnému trestu, po odvolání státního zástupce k trestu nepodmíněnému, nakonec vrchním soudem překlasifikován jako nutná obrana. Za svůj čin byl dle některých autorů nekriticky mediálně oslavovaný. V roce 2004 a pak v roce 2005 byl odsouzen k celkem sedmi a půl roku vězení za pohlavní zneužívání nezletilých romských dívek. V tomto případě byla stíhána a odsouzena též jeho přítelkyně Julie. Tato jeho kauza vyvolala též značnou mediální pozornost a Opočenský se stal jedním z nejznámějších vězňů v České republice. Později Městský soud v Praze zmírnil jeho trest na šest let a v dubnu 2006 byl podmíněně propuštěn. Ve vězení se vyučil soustružníkem kovů, a tak mohl rozšířit svůj umělecký rejstřík o další realizace. Oblíbil si monumentální formát kamenného bloku, užíval tvrdé magmatické horniny jako je žula nebo syenit. Tuto etapu své kariéry nazval „Dobývání děr“ a uzavřel ji výstavou v Galerii pod Vyšehradem.

Michal Čajkovskij (1)