Všichni Autoři a témata

Vladimír Balla (4)

Narozen 8.5.1967 v Nových Zámkoch. Slovenský prozaik, původně ekonom, pracovník státní správy.

Vladimir Aleksejevič Solouchin (5)

Vladimír Aleksejevič Solouchin, rusky: Владимир Алексеевич Солоухин byl ruský sovětský spisovatel a básník, představitel tzv. vesnické prózy.

Vladěna Halatová (6)

Narodila se 9. 3. 1980. Autorka bezlepkové kuchařky.

Vláďa Vytásek (3)

Narozen 14. 10. 1961. Bylinář, léčitel, pěstitel léčivých rostlin, lektor přednášek, autor knihy o bylinách.

Vitus B Dröscher (2)

Celým jménem Vitus Bernward Dröscher. Německý biblista, spisovatel a přírodovědec - biolog v oboru zoologie.

Vítěz Kalous (4)

Narozen 1. 8. 1926 v Praze, zemřel 9. 4. 2017 v Praze. Chemik, polarografista, vysokoškolský pedagog, zabýval se biofyzikální chemií se zaměřením na polarografický a elektroforetický výzkum bílkovin. Autor vědeckých publikací a vysokoškolských učebnic.

Vitalij J Tichoplav (4)

Ruský vědec, autor knih zabývajících se posmrtným životem, náboženským vnímáním světa.

Vitalij Aleksandrovič Zakrutkin (3)

Вита́лий Алекса́ндрович Закру́ткин — ruský spisovatel a literární vědec.

Vít Petrů (4)

19. ledna 1944 v Praze Fakultu dětského lékařství UK absolvoval v roce 1967. V roce 1969 nastoupil na I. dětskou kliniku FDL UK v Praze na Karlově, od roku 1971 působil na dětské klinice ve FN Motol. Docentem byl jmenován v roce 1993, jeho habilitační práce nesla název „Vývoj péče o dětské alergiky za posledních dvacet let “. Od roku 1995 pracuje v Nemocnici Na Homolce v Praze, nyní coby vedoucí lékař zdejšího Centra alergologie a klinické imunologie. Zároveň je předsedou České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP. Řadu let organizuje dětské přímořské léčebné pobyty pro alergiky. Je ženatý, má tři děti a sedm vnoučat.

Virginia Ironside (3)

novinářka, spisovatelka, první knihu vydala ve svých dvaceti letech, od té doby jich vyšlo asi 10. Žije se synem v Londýně

Vinod Verma (4)

Dr. Verma vyrůstala se silnou rodinnou tradici Ayurvedy s babičkou, která měla obrovské ajurvédské moudrosti a byla nadaná léčitelka.

Villi Aleksandrovič Petrickij (2)

Ruský kulturolog, bibliofil a vysokoškolský pedagog, zabývá se teorií a dějinami bibliofilie, autor monografie o Albertu Schweitzerovi.

Vilis Lācis (5)

Vilis Lācis, rodným jménem Jānis Vilhelms Lāce byl lotyšský spisovatel a komunistický politik. Narodil se v chudé rodině, po škole se živil jako dělník, zejména přístavní. Ve volném čase ovšem psal. Ve 30. letech se v Lotyšsku etabloval jako populární prozaik, proslavil ho zejména román Zvejnieka dēls , který vydal roku 1933, a který z Lācise udělal komerčně nejúspěšnějšího lotyšského prozaika své doby. Ve třicátých letech začal rovněž spolupracovat s tehdy zakázanou Komunistickou stranou Lotyšska. Lotyšská tajná služba jeho aktivity pilně sledovala, ale k postihu nedošlo, především proto, že lotyšský diktátor Kārlis Ulmanis byl velkým fanouškem Lācisova díla a nařídil, aby se perzekuce Lācisovi vyhnuly a velkoryse ho sponzoroval. Lācis na oplátku v tisku chválil Ulmanise, ačkoli nadále zůstával podporovatelem komunistů. Po sovětské okupaci Lotyšska roku 1940 se Lācis stal ministrem vnitra a posléze na velmi dlouhou dobu předsedou lotyšské vlády , která ovšem nebyla rozhodující pozicí v zemi, tou byl předseda Ústředního výboru komunistické strany . Přesto nese část odpovědnosti za postihy zhruba 40 000 Lotyšů v 50. letech. Ani ve funkci premiéra nepřestal psát, stal se nejvzorovějším představitelem tzv. socialistického realismu. Dokonce podle jeho zásad předělával i svá předválečná díla. Klíčovými díly této etapy jeho tvorby byl třídílný román Bouře , Kováři budoucnosti , K novému břehu a Ztracená vlast . Podle jeho románů vzniklo osm filmů. Získal sedmkrát Leninovu cenu a dvakrát Stalinovu cenu. Jeho knihy byly přeloženy do 50 jazyků a je tak nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob. V 50. letech byla jeho díla masivně překládána i do češtiny. Díky tomu je i v České republice dodne...

Vilém Schönfeld (4)

Vilém Schönfeld, známější spíše jako Willy, se narodil 29. března roku 1909 v Chomutově otci Aloisovi a matce Bertě. Měl mladší sestru Janu, která se narodila 6. října 1912. Otec, obchodník s dobytkem, zemřel před začátkem války. Přesné datum jeho smrti neznáme, ale na dochovaných dokumentech je údaj z roku 1939, kdy je Berta Schönfeldová, v té době již deset let nemocná, uvedena jako vdova. Za svým synem přišla v září roku 1938 na jeho pozvání do Prahy. V Praze s rodinami žili také její dva bratři Karel a Viktor Strassovi. Willy Schönfeld pracoval od roku 1935 jako vedoucí Poradny pro volbu povolání, kterou zřizovala Židovská obec a která sídlila v Praze na adrese Jáchymova 63/3. V polovině roku 1939 uvažoval o tom, že se vystěhuje do zahraničí, konkrétně do New Yorku v USA. Pokus o vystěhování se mu však nezdařil. Už měl zabaleno a na seznamu věcí, které si hodlal vzít s sebou, nechyběly ani přístroje psychotechnické poradny pro volbu povolání. Můžeme si tedy udělat částečnou představu o tom, co k práci potřeboval - jednalo se o nejrůznější přístroje, za pomoci kterých se testovala hlavně manuální zručnost a přesnost. 31. října 1941 se Willy oženil s Margit Pimselsteinovou. Zabýval se také grafologií a spolu s dr. Ottou Fantou vydával časopis „Die Schrift“. Byl autorem knihy „Učebnice vědecké grafologie“, kterou v roce 1948 přeložil a vydal Pavel Eisner. Z Prahy do Terezína byl spolu se svou ženou deportován 13. července 1943 transportem Di. Do stejného transportu byla zařazena i jeho matka. Do Osvětimi byli manželé Schönfeldovi deportováni v prosinci roku 1943. Podle vzpomínek své ženy byl Willy v době transportu nemocný. Manželé se dostali do terezínského rodinného tábora a Margit jej chodila navštěvovat a krmit na marodku: „Já chodím se svou miskou polévky až na marodku, kde skomírá můj muž, můj ubohý Vilík. Otekly mu všechny žlázy a jeho krk je téměř tak široký jak jeho hlava. Propukla u něho tuberkulóza a není mu pomoci“. Vilém Schönfeld zemřel v plynové k...

Vilém Santholzer (5)

Narozen 11.7.1903 ve Zbožnově u Skutče, zemřel 22.10.1972 v Hradci Králové. Fyzik Radiologického ústavu v Praze, profesor, lékařské fyziky, vedoucí katedry lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové. Z díla Moderní otázky radioaktivity, Atomy hoří a staví, Mírové využití atomové energie, Věda odhaluje tajemství hmoty, Lékařská fyzika aj. Obor působení: Pedagogové Textoví upravovatelé. Textoví redaktoři. Kronikáři. Písmáci. Odborní publicisté. Korektoři Literatura. Všeobecné otázky. Dějiny literatury Fyzici Fyzika. Mechanika Vysoké školy Místo působení: Praha Hradec Králové

Vilém Kudrlička (2)

Narozen 14. 7. 1923, zemřel 9. 4. 2007 v Praze. Šumavský kronikář.

Vilém Jůza (4)

Narozen 13. 6. 1930 ve Znojmě, zemřel 5. 3. 1998 v Ostravě. Historik umění, pracovník Galerie výtvarného umění v Ostravě.

Vilém Hubka (4)

Narozen 1967. Majitel stavební firmy, volejbalista, zabývá se alternativním přístupem ke zdraví a nemoci.

Vilém Hons (4)

Narozen 1.7.1890 v Praze, zemřel 17.8.1969 tamtéž. MUDr., profesor fyziologie, práce o fyziologii výživy.

Vil' Vladimirovič Lipatov (4)

Viktor Semenovič Michajlov (4)

Ruský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů.

Viktor Dvorský (4)

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (2)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Vikas Swarup (5)

Indický spisovatel a diplomat, který sloužil v Turecku, USA, Etiopii a Velké Británii.

Victoria Saxon (5)

Americká autorka knih pro děti.

Victor Margueritte (4)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Victor J Drapela (3)

Victor J. Drapela pochází z Čech. Po gymnáziálních studiích v Praze a pracovním nasazení v Německu studoval filozofii a teologii na Karlově univerzitě a ve švýcarském Fribourgu. Do emigrace odešel v roce 1949 a usadil se v USA. Několik let působil jako duchovní v Severní Dakotě, kde také začal studovat psychologii a poradenství. Jako profesor psychologie na Univerzitě jižní Floridy v Tampě se po mnoho let věnoval výuce poradenských psychologů. Od roku 1992 je na odpočinku a žije se svou manželkou – aktivní výchovnou poradkyní – v Tampě. Zemřel tamtéž ve věku 91 let.

Vic Suneson (4)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Veronika Vieweghová (2)

Narozena 16. 4. 1976 v Roudnici nad Labem. Laktační poradkyně, původním povoláním zdravotní sestra. Manželka spisovatele Michala Viewegha.

Veronika Škvárová (3)

Narozena 1975. Spoluautorka turistického průvodce o poutní cestě k hrobu sv. Jakuba.

Veronika Mistrová (4)

Narozena 1963. PhDr., rusistka, práce a překlady z oboru.

Veronika Matysová (4)

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze . Léta se věnovala překladatelské činnosti. Po deset let působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Od roku 2005 se věnuje diplomacii.

Veronika Lacinová (1)

Autorka autobiografického příběhu, též se zabývá merketingem a malováním obrazů.

Veronika Hug (4)

Německá redaktorka, autorka návodů na ruční práce, zejména pletení.

Veronika Homolová Tóthová (4)

Slovenská TV a rozhlasová reportérka se zaměřením na zpracování vzpomínek lidí, kteří přežili nacistické nebo komunistické věznění.

Věra Zahradníčková (4)

Narozena 1973. Editorka slovníků a jazykových příruček.

Věra Talandová (3)

Propagátorka živé stravy, autorka knihy receptů na nevařené pokrmy.

Věra Šalamounová (3)

Autorka kuchařky.

Věra Němotová (4)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...

Vera Mutafčieva (3)

Bulharská historička, osmanistka a spisovatelka, zaměřená na socioekonomické dějiny Osmanské říše s důrazem na situaci v Bulharsku.

Věra Mokrá (2)

Narozena roku 1932. Ing., CSc., pracovnice Československé akademie věd. Práce v oboru botaniky.

Věra Krpálková (4)

Učitelka a vychovatelka, autorka dětských knížek.

Věra Knížetová (4)

Narozena 1931, zemřela 2015. PhDr., cvičitelka a učitelka jógy, zabývala se i Feldenkraisovou metodou.

Věra Kárová (6)

Narozena 1944. PaedDr., CSc. Někdejší pedagožka matematiky a didaktiky matematiky. Publikace zaměřené na didaktické hry v matematice.

Věra Heroldová-Šťovíčková (3)

Věra Šťovíčková-Heroldová byla česká rozhlasová novinářka a překladatelka. Po maturitě na reálném gymnáziu Ch. Masarykové v Praze v roce 1949 nastoupila do Československého rozhlasu, odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci normalizačních čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou Československého rozhlasu v Africe a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží . Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v Náprstkově muzeu, se kterým nadále odborně spolupracovala, například roku 1993 jako spoluautorka výstavy Africký ornament a tvar . Dále pracovala jako uklízečka a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala Chartu 77. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel . Jejím manželem byl etnolog a orientalista Erich Herold , zaměstnanec Náprstkova muzea. Společně s ním Věra Šťovíčková napsala knihu o africkém orálním umění a přeložili do češtiny klasickou knihu Jamese Frazera Zlatá ratolest.

Věra Gošová (6)

Mgr., speciální pedagožka, autorka materiálů z oblasti speciálního vzdělávání.

Věra Frolcová (4)

Narodila se 30. 9. 1956 v Brně. PhDr., CSc., etnoložka, pracovnice Etnologického ústavu AV ČR.

Věra Dyková (2)

Narozena 11.4.1952 v Praze. Kurátorka Památníku národního písemnictví, spoluautorka katalogů literárněvědných výstav.

Věra Dvořáková-Janů (6)

Narozena 1938. Ing.,CSc., socioložka. Práce z oboru.

Věněk Silhán (1)

Narozen 12. 2. 1927 v Kněževsi , zemřel 9. 5. 2009 v Praze. Prof., Ing., CSc., politik, ekonom, vysokoškolský pedagog, autor ekonomických prací.

Vendula Krejčová (2)

Narozena 31. 8. 1975 v Praze. Televizní redaktorka, moderátorka a dramaturgyně.

Věnceslava Dezortová (4)

Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.

Věnceslav Havlíček (5)

Narozen 27.9.1894 v Českých Budějovicích, zemřel 30.3.1976 v Praze. Sokolský pracovník a novinář, redaktor, sokolská literatura.

Velký Dechový Orchestr Supraphonu (4)

Velký Dechový Orchestr Supraphonu , což v překladu znamená Velký dechový orchestr Supraphon, je český soubor známý interpretací tradiční dechové hudby. Orchestr byl spojen s českým vydavatelstvím Supraphon, které od svého založení ve 30. letech 20. století významně působilo v českém hudebním průmyslu. Vydavatelství je známé propagací české a slovenské hudby, od klasiky až po popové žánry.

Vasilij Fedorovič Gel'cer (1)

Ruský baletní mistr, divadelní režisër, pedagog.

Vasile Adăscăliţei (2)

Rumunský folklorista.

Vanda Schreierová (4)

Odbornice a instruktorka v oblasti péče o novorozence, zaměřuje se na kojenecké plavání.

Valerio Massimo Manfredi (6)

Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.

Valerián Roud (4)

Publikace z oboru rybářství.

Vajsejtlová Barbora (3)