Všichni Autoři a témata

Ernst Bumm (1)

Zuzana Martináková (1)

Zuzana Martináková je slovenská politička, bývalá novinářka a předsedkyně slovenské politické strany Slobodné fórum . Roku 2009 kandidovala na slovenskou prezidentku. Získala 5,12 % hlasů a nepostoupila do druhé kola. Vystudovala slovenštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1988 působila ve Slovenském rozhlasu a od roku 1993 pracovala ve slovenské redakci BBC. Do politiky vstoupila po své třetí mateřské dovolené, to když ji do vznikající politické strany SDKÚ doporučil poslanec Ivan Šimko. Později se stala místopředsedkyní SDKÚ a nakonec í Národní rady Slovenské republiky. Poslankyní Národní rady Slovenské republiky byla ve volebním období 2002-2006, zde působila výboru pro sociální věci a bydlení. Počátkem roku 2004 opustila SDKÚ a rezignovala na svoji ústavní funkci, aby založila nový politický subjekt Slobodné fórum. V roce 2004 o jeden hlas zvítězila nad svým protikandidátem, jímž byl Ivan Šimko, a stala se první předsedkyní SF. V parlamentních volbách v roce 2006 se Slobodné fórum nedostalo do parlamentu . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzana Martináková na slovenské Wikipedii.

Jerome S Meyer (1)

José Pereira (1)

Kate Cook (1)

Americká nutriční terapeutka a poradkyně v oblasti životního stylu.

K. Dostál - Lutinov (1)

Ulrich Bischoff (1)

Německý historik umění. Ředitel Gemäldegalerie Neue Meister Dresden.

Eva Švankmajerová (1)

Eva Švankmajerová, roz. Dvořáková byla česká malířka, scénografka, básnířka a prozaička. Manželka a spolupracovnice Jana Švankmajera. Eva Švankmajerová se narodila jako prostřední ze tří sourozenců v měšťanské rodině v Kostelci nad Černými lesy. Jako dvouletou ji rodiče poslali k babičce do Oseku, které měla nahradit ztrátu syna. Babička trpěla cyklickými depresemi a od života již nečekala nic pozitivního a tyto pocity přenášela i na malou Evu. Ovlivnila tak negativně její rané dětství a byla příčinou, že Eva Švankmajerová prožívala vše v životě v jakési předtuše kalamity a s neschopností žít bez konkrétního viníka. Literární tvorbu Evy Švankmajerové ovlivnila četba starých ročníků ženských časopisů Pražanka a List paní a dívek, které našla u své babičky. Pokleslý literární slovník a šroubovaná syntax těchto časopisů, půvab stupidních životních rad a mouder a melodramaticky kýčovitých výlevů se staly zdrojem imaginativního humoru jejích vlastních textů, ve kterých spontánně prolíná mravoličnou dikci s řečí záměrně plebejskou nebo pozdně normalizačně komunistickou. Po válce se vrátila do Kostelce k rodičům, ale po celé období dospívání pociťovala silnou rivalitu se svými bratry. Potřeba vyvolat pozornost rodičů zřejmě souvisela i s přechodnou hluchotou. Její psychický stav vyvolával neurotické projevy somatického typu, jako kulhání. Silný vnitřní konflikt mezi vědomím ženské predestinace a potřebou umělecké seberealizace v 16 letech vedl k pokusu o demonstrativní sebevraždu svítiplynem. Od raného mládí kreslila a v letech 1954–1958 studovala na Průmyslové škole bytové tvorby řezbářství u prof. Václava Markupa a kresbu u prof. Vladimíra Landy. V letech 1958–1962 studovala scénografii na Katedře loutek Akademie múzických umění u prof. Richarda Landera. Roku 1960 se podílela jako výtvarnice na přípravě inscenace Škrobené hlavy Divadla masek a seznámila se s Janem Švankma...

Hénková Ludmila (1)

Paul Keller (1)

Německý prozaik.

Vladislav Rapant (2)

Narozen 6. 6. 1902 v Uherském Hradišti, zemřel 30. 9. 1982 v Brně. Prof. MUDr., DrSc., chirurg .

J. B. Chautard (1)

Irving Burstiner (1)

Americký autor publikací z oblasti podnikání a managementu.

Bruce H Lipton (1)

Bruce Harold Lipton je americký vývojový biolog, zabývající se vlivy vlastního myšlení na epigenetiku. Bruce H. Lipton, Ph.D., vystudoval buněčnou biologii a působil jako pedagog na lékařské fakultě University of Wisconsin, později přednášel na Stanford University. Často vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech a je účastníkem národních a mezinárodních konferencí. Je známý svou prací v oblasti epigenetiky a výzkumem možností ovlivňování genů a DNA prostřednictvím myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruce Lipton na anglické Wikipedii.

Slavomír Steigauf (1)

Ekonom, specializuje se na investiční matematiku a bankovnictví.

A. Dührssen (1)

Zorica Dubovská (1)

Zorica Marta Dubovská, rozená Horáčková je vysokoškolská učitelka a orientalistka se specializací na indonéské jazyky, překladatelka, autorka učebnic indonéštiny a javánštiny a dalších prací týkajících se Indonésie. Narodila se v Praze jako jediné dítě pražského prokuristy. Po maturitě na Drtinově reálném gymnáziu studovala v letech 1945–1950 Vysokou školu hospodářských věd, směr zahraničně-obchodní, dosáhla titulu komerční inženýr. Již na gymnáziu se věnovala jazykům, začala studovat italštinu; později na nově otevřeném Orientálním ústavu studovala marockou hovorovou arabštinu, na vysoké škole se začala věnovat indonéštině. Ve studiu pokračovala v letech 1950–1955 na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Nejprve studovala klasickou arabštinu, později zvolila obor obecná jazykověda se zaměřením na indonéštinu. Stala se prvním diplomovaným indonésistou u nás. Již během studií pracovala v podnicích zahraničního obchodu, po promoci byla zaměstnaná v Československé obchodní komoře. V letech 1958–1959 působila na československém velvyslanectví v indonéské Jakartě v oblasti administrativy. Pracovala také ve Státním pedagogickém nakladatelství v redakci jazykových příruček. V roce 1961 se jako tlumočnice podílela na natáčení koprodukčního československo-indonéského filmu Aksi Kalimantan režiséra Vladimíra Síse, který pojednává o událostech národně-osvobozeneckých bojů Indonésanů proti Nizozemcům ve druhé polovině 40. let 20. století právě na ostrově Kalimantan. Od roku 1962 pak Zorica Dubovská učila indonéštinu ve Státní jazykové škole v Praze , kde se roku 1964 se stala vedoucí orientálního oddělení. V letech 1964–1974 a znovu v období 1992-2002 vedla indonesistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučo...

A. Z. kapengut (1)

Josef Chmelíček (1)

Josef Chmelíček byl český kněz, teolog, hudební skladatel, pedagog a spisovatel. V mládí zpíval v kapele hraběte Haugvice. S hraběcí rodinou Dietrichsteinů, která vlastnila zámek v Boskovicích hodně cestoval po světě a naučil se hlavní evropské jazyky. Mluvil německy, anglicky, francouzsky, španělsky i italsky. Své poznatky z cest literárně zpracoval. Studoval na gymnáziu v Hornu v Dolních Rakousích a vyšší stupeň pak v Brně. V Brně pak pokračoval studiem bohosloví. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze. Na univerzitě ve Štýrském Hradci získal doktorát z filozofie. V letech 1866–1868 byl kaplanem ve Křtinách, později v Doubravici a na zámku v Boskovicích. Poté, co zámek převzal rod Mensdorff-Pouilly, stal se i učitelem náboženství v rodině hraběte. Roku 1866 byl také jmenován profesorem hudby na teologickém ústavu brněnské diecéze. Byl členem výboru Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě, členem výboru Dědictví sv. Cyrila a Methodia, Vídeňského spolku pro zvelebení a rozšíření přesné hudby kostelné a Císařské královské moravské slezské společnosti pro zvelebení hospodářství a rozmnožení znalosti přírody a vlasti. Jako biskupský rada působil také v Peggau ve Štýrsku. Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě zřídila, a do roku 1918 i vedla, Varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Janáček chtěl dokonce získat prof. Chmelíčka jako učitele dějin hudby. K tomu však nikdy nedošlo. Nicméně Chmelíček až do roku 1889 vykonával funkci inspektora Varhanické školy, účastnil se jejích veřejných koncertů a závěrečných zkoušek. Ve sbírce 1500 fug, kterou sestavil, byly nalezeny tři ztracené klavírní fugy, jejichž autorem je právě Leoš Janáček. Byl i zručný praktický hudebník. Hrál na řadu hudebních nástrojů, zejména měl v oblibě varhany. Měl neuvěřitelnou hudební paměť. Během své cesty po Svaté zemi odposlouchal a do not zaznamenal řadu několikajazyčných obřadních zpěvů, provázejících...

Vácslav Vlček (1)

Alfons Liguori (1)

F. Mazas (1)

Josef Pilmann (1)

Josef Pilmann je český fotograf a fotožurnalista. Na přání otce studoval v letech 1948–1952 teologii na bohoslovecké fakultě University Karlovy. Na kněze ale nebyl vysvěcen. Pak absolvoval dvouleté mistrovské studium na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Po ukončení studia dostal umístěnku do Státní památkové správy, kde pracoval jako fotolaborant a fotograf. Ve volném čase se věnoval fotografování sportu. Nejprve externě spolupracoval s týdeníkem Stadión. V roce 1955 se stal jeho fotoreportérem. Od roku 1965 fotografoval pro deník Československý sport. V roce 1969 emigroval do Švýcarska.

Jan Dušek (1)

Autor publikace o sociologii.

I. A. Bláha (1)

Stanislav Zindulka (1)

Stanislav Zindulka byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem. Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“. Dětství a mládí prožil ve svém rodišti. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval spolužák Ján Roháč. Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí. V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost. Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských, kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC , v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla ...

Drahomír Míša (1)

Narozen 1933. Zemědělský inženýr, vinař, publikace v oblasti ochrany révy vinné před chorobami a škůdci.

Jan Hendrych (1)

Jan Hendrych je český sochař, malíř, restaurátor, kurátor a vysokoškolský pedagog. Jan Hendrych se narodil v Praze - Střešovicích v rodině právníka JUDr. Jaroslava Hendrycha a sochařky Olgy Hendrychové, rozené Tobolkové , žačky prof. Otakara Španiela. V letech 1951–1955 absolvoval Střední průmyslovou školu bytové tvorby . Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studoval v sochařských ateliérech prof. Josefa Wagnera a prof. Jana Kavana a navštěvoval semináře obecné estetiky vedené Dr.Dušanem Šindelářem. V letech 1963–1966 studoval postgraduálně na AVU u prof. Karla Hladíka a Prof. Karla Lidického. Mezi jeho spolužáky a generační druhy patřilo několik avantgardních výtvarníků, kteří se zabývali strukturální abstrakcí: Antonín Tomalík, Pavel Nešleha, Aleš Veselý, Zdeněk Beran, Antonín Málek, Jan Koblasa. Poprvé se jako sochař zúčastnil výstavy Socha 1964 Liberec a vystavoval se členy skupiny Index v GMU v Roudnici a Galerii Vincence Kramáře . První samostatné výstavy měl roku 1966 v Galerii mladých v pražském Mánesu a roku 1967 v letohrádku v Ostrově. Po roce 1968 ztratil možnost vystavovat a živil se restaurováním soch. Z tohoto období je nejvýznamnější jeho rekonstrukce dvou sousoší Theodora Friedla na atice divadla v Karlových Varech . Svou volnou tvorbu mohl Jan Hendrych vystavit až roku 1988 v Galerii hlavního města Prahy . Roku 1990 byl pověřen vedením Ateliéru figurálního sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze a o rok později zde byl jmenován profesorem. Zároveň působil jako externí profesor na Akademii umění v Banské Bystrici a od roku 2000 jako vedoucí tamějšího sochařského ateliéru. V roce 1993 se stal členem obnovené Umělecké besedy, roku 1995 členem Státní komise pro kovová platidla ČNB. V letech 1993-95 byl prorektorem AVU. V letech 1997 a 1999 vedl dva semestry figurálního modelování na Akademii v Helsi...

Rainer Zerbst (1)

Narozen 1950 v Hagenu. Umělecký, literární a divadelní kritik pro rozhlas a televizi, filolog.

Emmanuel Starcky (1)

Francouzský kurátor uměleckých sbírek. Autor publikací o umění.

John Shaw (1)

Autor příručky z oblasti her.

Raymond Keene (1)

Sistema Averbacha (1)

Ladislav Vydra (1)

Narodil se 7.7. 1864 ve Smetanově Lhotě. Dle matričního zápisu byl pokřtěn Ladislav Matěj Vilibald Vydra. Pocházel z učitelské rodiny. V roce 1885 maturoval v Písku, poté studoval medicínu, ale studia nedokončil a zaměřil se na učitelství. Učil v Čelákovicích, v Klukách u Písku, v Putimi, v Protivíně a od roku 1895 v Bavorově, kde později působil jako řídicí učitel. Zde se stal členem Ochotnického souboru Šumavan, v němž také režíroval. Zemřel 13.11.1931 v Bavorově.

Walter Hörsch (1)

školní rada a vedoucí mistrovské školy pro mechaniky ve Stuttgartu, se z amatérského zahradníka stal členem Mezinárodní společnosti pěstitelů plaménků. Je vedoucím německé sekce této společnosti

Florian Hodál (1)

Slovenský pedagog, historik, muzejník a archivář.

Anna Müller-Tannewitz (1)

Narodila se na jihu Severního Porýní - Westfálska v místě zvaném Immekeppel, 18.srpna 1899. V době školní docházky rodina přesídlila do Berlína. Po maturitě začala v Heidelbergu studovat medicínu. Jak místo studia, tak i obor brzo změnila. Později pracovala jako knihovnice. V roce 1936 si vzala Wernera Müllera , etnografa, zabývajícího se kulturou původních obyvatel Severní Ameriky. Ještě za války začala psát svoji asi nejznámnější knihu Modrý pták, Blauvogel, kterou dokončila v roce 1949, a v roce 1950 za ni obdržela cenu ministerstva školství a kultury. Podle knihy později vzniknul film , a posléze i televizní seriál . Manželé se v roce 1953 přestěhovali do Tübingenu, kde manžel pracoval v Univerzitní knihovně. Později, v roce 1982 přesídlili do Bad Urachu. Tehdy se manželé rozdělili. Poslední měsíce pak strávila v psychiatrické léčebně. Zemřela v nedožitých 90 letech. Používala pseudonymy Anna Jürgen a Stine Holm. Fotografie autorky není bohužel dosažitelná ani na německé wikipedii.

Josef Khol (1)

Narozen 27. 11. 1928 v Praze. PhDr., CSc., psycholog a vysokoškolský učitel, zaměřený na psychologii práce, teorii řízení a organizace. Též malíř.

Rizah Pašalić (1)

Bosenský právník, autor knih pro děti.

Tomáš Janeček (3)

Překladatel z němčiny.

Bohuš Häckl (1)

Narozen 3.6.1910 v Českých Budějovicích. Ing.arch., docent teorie a praxe novinářství, práce z oboru.

Anna Dvorecká (1)

S. D Beskov (1)

C Puyo (1)

Karel Hořice (1)

Narozen 13. 10. 1943. Redaktor televizního vysílání, režisér, scénárista, moderátor; rovněž spoluautor publikace o květnovém povstání roku 1945.

František Wich (1)

Hudební publicista.

Günter Heil (1)

Fotograf a autor cestovních průvodců.

Ladislav Kamarýt (1)

Narozen 12.6.1928 v Kolíně, zemřel 16.3.2000 tamtéž. Regionální historik, fotograf a výtvarník, památkář, práce z oboru.

Jaroslav Tajer (1)

Jenő Dulovits (1)

Maďarský fotograf.

Francis Wheen (1)

Anglický spisovatel a novinář.

William Manchester (1)

Americký historik a autor biografií.

Vojtěch Prášek (1)

Vojtěch Prášek byl rakouský a český pedagog a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu. Působil jako pedagog na zemědělských školách. V letech 1894–1896 byl ředitelem rolnické školy v Klatovech, pak zastával ředitelskou funkci na podobné škole v Mladé Boleslavi. V letech 1900–1910 byl ředitelem zimní hospodářské školy v Sedlčanech. Roku 1911 byl jmenován ředitelem zimní hospodářské školy v Českém Brodě. Později působil coby zemský inspektor hospodářských škol v Čechách. Podporoval zakládání rolnických družstev a publikoval v odborném tisku. Na počátku století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1908 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí, obvod Votice, Sedlčany. Politicky se uvádí coby člen České agrární strany. Kvůli obstrukcím se ovšem sněm po roce 1908 ve svém plénu fakticky nescházel.

Katharina Adams (1)

Německá autorka příruček o pěstování zahradních květin.

Georgij Nazarovič Golikov (1)

Stanislav Tauber (1)

Český koncertní pěvec narozen v r. 1878 v Blatci. Studoval v Olomouci a v Příboře. Podučitel v Kelči , učitel v Hranicích a v Brně. Brzy po státní zkoušce z hudby vstoupil do PSMU jako první tenorista a sólista. Tauber byl typický koncertní pěvec umělec. Zúčastnil se několika zahraničních zájezdů. Po osvobození žil v Praze až do své smrti. Nejvíce se zasloužil přednesem sól v kantátách českých i cizích mistrů. Napsal své životopisné vzpomínky "Můj hudební svět".

František Mašlaň (4)

Narozen 3.12.1893 v Kelči. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru historie, zednářství a šachu, literární monografie, editorská činnost, překlady z němčiny.

A. A Smirnov (2)

Ruský psycholog.

Habibe Acikgoz (1)

Habibe Acikgoz navrhuje stylové oblečení pro moderní ženy. Je navrženo tak, aby vyhovoval všem věkovým generacím a typům postavy. Habibe se narodila v Turecku a studovala a v roce 2000 se přestěhovala do Londýna. Poté, co pracovala jako švadlena, začala navrhovat oblečení a prodávat je na designových veletrzích prostřednictvím specializovaných butiků a on-line. Je autorkou knihy Bold & Beautiful Easy-Sew Clothes: 15 Unstructured Designs That Fit and Flatter Every Shape, and Are Simple to Make .

Petr Mattheus (1)