Všichni Autoři a témata

Eduard Jírů (1)

Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Ferdinand Valenta (1)

Narozen 1.1.1910 v Nekoři u Letohradu, zemřel 9.6. 1987 ve Vimperku. Regionální publicista, autor fejetonů, povídek, črt, reportáží a románových příběhů.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Jaroslav Kramář (1)

Jaroslav Kramář byl český parazitolog, entomolog, imunolog. Narodil se v rodině tkalce. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně v roce 1929, působil na střední škole a v roce 1938 se zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Válka vše  přerušila, ale to se již začal seznamovat s entomology a s profesory UK a zapojil se do odbojové činnosti. Ukrýval také materiály popraveného profesora Štorkána. Studia na Přf UK dokončil v roce 1948 a po asistentuře na pedagogické fakultě přešel na katedru parazitologie a hydrobiologie, kde se v roce 1954 habilitoval na docenta a v roce 1963 byl jmenován profesorem. Katedru vedl potom po profesoru Jírovcovi. V letech 1963–1966 byl předsedou Československé zoologické společnosti. Byl znalec komárů, lékařské entomologie a byl u nás jedním ze zakladatelů imunofluorescenční diagnostiky, která potom začala být používána k určení řady chorob.

Milan Mikan (1)

Milan Mikan studoval na reálkách v Praze a v Kutné Hoře, kde v roce 1910 maturoval. V letech 1910-14 studoval matematiku a deskriptivní geometrii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a současně studoval i na technice. Po ukončení studia vyučoval na různých středních školách v Praze, v letech 1919-22 v Uherském Hradišti. V roce 1922 se stal asistentem deskritptivní geometrie u profesora B. Procházky a později u profesora J. Kounovského na pražské technice. Zde v roce 1928 získal doktorát technických věd za práci Kvadratická reprodukce šesti bodů v prostoru a prostorová kvintika rodu 2. V roce 1933 se na technice habilitoval s prací O jisté Cremonově příbuznosti ve čtyřrozměrném prostoru. V roce 1934 mu byla habilitace přenesena i na univerzitu. Během války učil Milan Mikan na vyšší průmyslové škole v Praze. V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem matematiky a deskriptivní geometrie na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1951 se vrací do Prahy a působí na Vysoké škole zemědělské. V prvním období své vědecké práce se Milan Mikan věnoval klasické algebraické geometrii. Později se soustředil na diferenciální geometrii. Snažil se o popularizaci matematiky v rozhlase a vydal populární výklad dějin matematiky a geometrie s názvem Jak se vyvinula matematika a geometrie.

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Dorothee Eisenreich (2)

Německá autorka odborných průvodců přírodou.

Johann Joachim Winckelmann (1)

Johann Joachim Winckelmann byl německý estetik, jeden ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Jako první rozlišil starověké umění na řecké a římské. Nebyl jen archeolog a kunsthistorik, ale také jeden z teoretiků klasicistického hnutí v umění 2. polovině 18. století. Winckelmann pocházel z prostých poměrů. Narodil se v rodině ševce ve městě Stendalu ve Staré Marce na území Saska-Anhaltska. Jeho učitel na městské škole mu jako mimořádně nadanému studentovi dopomohl k přijetí na známé Köllnské gymnázium v Berlíně. Studoval na univerzitě v Halle a na univerzitě v Jeně. Už během studií se stal velkým obdivovatelem antické literatury a umění. Roku 1743 se stal učitelem, což ho však nenaplňovalo, proto změnil místo a roku 1748 se stal knihovníkem hraběte Bühna na jeho zámku Nöthnitz u Drážďan. Zde měl k dispozici více než 40 000 svazků, které mu umožňovaly čerpat další znalosti. Navázal kontakty s místními umělci a pracovníky drážďanských uměleckých sbírek, se kterými sdílel obdiv k antickému umění. Postupně se z něj stával opravdový znalec umění. V Drážďanech vydal v roce 1755 své první dílo s názvem Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství. Přineslo mu popularitu a dvouleté stipendium k pobytu v Římě. V Římě konvertoval ke katolictví, což mu pomohlo v jeho další kariéře. S pomocí svého nového přítele, malíře Antona Raphaela Mengse, se Winckelmann věnoval studiu římských starožitností a postupně si osvojil hluboké znalosti starověkého umění. Ve Florencii zpracovával katalog sbírek bohatého sběratele a získal si autoritu jako znalec umění. Stal se členem římské Akademie San Luca, londýnské Society of Antiquity a Etruské akademie. Od roku 1758 působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Římě, odkud podnikal archeologické výpravy do různých částí Itálie. Světovou proslulost získal svými výzkumy v Pompejích a Herculaneu, řím...

Galénos (1)

Klaudios Galénos, známý spíše jako Galén, byl jeden z nejznámějších starověkých lékařů. Byl také významným filosofem pozdní antiky a originálním logikem. Jeho jméno Claudius v řeckých zdrojích chybí a objevuje se až v renesanci.

Paul Sutter (1)

Farář.

David N Daniels (1)

Virginia Price (1)

Americká psycholožka.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Luigi Solari (1)

Italský matematik a ekonom, autor publikace o vynálezci Marconim.

Martha Ostenso (1)

Spisovatelka.

Bill Mauldin (1)

Americký válečný reportér a karikaturista.

Vlasta Řezníčková (1)

Publikace o zařízení bytu.

Pavel Weigel (1)

Pavel Weigel byl český spisovatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Roku 1960 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Brně a poté začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Po jejím ukončení roku 1965 pracoval do roku 1970 jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, pak do roku 1972 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze, v letech 1972–1991 na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, resp. na Ministerstvu životního prostředí ČSR, a v letech 1991–1992 na pražském magistrátu v odboru ochrany prostředí. V letech 1987 až 1990 pracoval též jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Od roku 1992 byl v invalidním důchodu. Byl předsedou Dozorčí rady DILIA, členem PEN klubu, Obce překladatelů, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů. Publikoval v oboru ochrany životního prostředí a literatury faktu. Je autorem esejů a sbírek poezie. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou však překlady z polštiny a ruštiny zejména v oblasti science fiction. Za svou práci obdržel Pavel Wigel řadu ocenění:

Nicci Talbot (1)

Britská novinářka, autorka článků o životním stylu, duševním zdraví, ženské sexualitě.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Anne Lansmanne (1)

Autorka knihy pro děti.

Gilberte Millour (2)

Francouzská autorka děl pro děti.

Jiří Hrala (1)

Narozen 19.4.1931 v Kolíně, zemřel 13.9.2002 v Praze. Archeolog, práce z oboru.

Jaroslav Vaniš (1)

Jaroslav Vaniš byl český historik. Zabýval se dějinami středověku a raného novověku, historickou geografií a dějinami hudby. Pracoval v Historického ústavu. Vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Poválečná studia na Karlově univerzitě zakončil v roce 1953 doktorátem. Zároveň studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky skladbu. Diplomovou práci zde napsal na téma Palestrinovy melodiky. Po studiích nastoupil do Historického ústavu, v němž prožil celý svůj profesní život. Od roku 1954 pracoval v oddělení historické geografie. V oblasti dějin hudby spolupracoval s Československým rozhlasem. Jeho pozůstalost je uložena v Archivu Národního muzea. Bibliografie dějin českých zemí, zpracovaná Historickým ústavem AV ČR, ukazuje šíři Vanišova badatelského záběru. Historik patřil k zakladatelům historické geografie jako samostatné vědní disciplíny v Čechách. Vanišovým hlavním dílem je monumentální, téměř tisícistránková edice latinsky vedené účetní knihy Loun z 2. poloviny 15. století. Kniha je jedinečným pramenem k hospodářským dějinám nejen Loun. Zachycuje mj. náklady na městské stavby, opravy a novostavby hradeb, výdaje na výkon městské samosprávy včetně soudnictví, popisuje hospodaření Loun ve vlastní režii, příjmy z poddanských vesnic, správu záduší, péči o městskou školu a mnoho dalších aspektů městské každodennosti včetně dějin cen a mezd.

Aleksander Svijaš (1)

Jaroslav Procházka (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než 300 odborných publikací, se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Ve svém rodném městě studoval gymnázium. Po maturitě v roce 1932 se vydal studovat medicínu. Studia započal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, následně však přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde v roce 1938 promoval. Již v první polovině 50. let operoval MUDr. J. Procházka stenózy plicnice a stenózy mitrálních chlopní, otevřené tepenné dučeje, v roce 1955 pak koarktaci aorty. O dva roky později uzavřel defekt síňového septa na uzavřeném srdci. V červenci 1958 jako druhý československý chirurg po prof. Navrátilovi uskutečnil svoji první operaci v mimotělním oběhu. Následně na otevřeném srdci prováděl celou řadu operací, jako například operace mitrálních stenóz, plastiku mitrální chlopně apod. V roce 1966 uskutečnil první implantaci mitrální a aortální umělé srdeční chlopně v Hradci Králové. Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., který je právem považován za velikána české chirurgie, zemřel v prosinci 2003 v Hradci Králové.

John R. W Stott (1)

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Jan Šrůtek (1)

Narozen 23.12.1916 v Chýnově, zemřel 26.4.1980 v Písku. Publicista, spisovatel.

David Eagleman (1)

David Eagleman je neurovědec a autor populárních knih. Vede Laboratory for Perception and Action při Baylor College of Medicine, kde vede navíc také Initiative on Neuroscience and Law. Je známý zejména díky své práci v oblastech vnímání času, synesthezie a neuropráva. Po nocích píše. Jeho beletristická kniha "Suma" , je mezinárodním bestsellerem publikovaným v 27 jazycích. Jeho kniha o internetu a civilizaci, "Why the Net Matters", je dostupná jako aplikace pro iPad a jako eBook. "Wednesday is Indigo Blue" se zabývá neurologickým stavem známým jako synestezie, ve kterém se mísí vjemy z různých tělesných smyslů. Jeho nejnovější kniha, "Inkognito aneb Tajný život mozku" , se věnuje neurovědě "pod pokličkou" vědomé mysli -- jinými slovy tedy všemi aspekty neurálních funkcí ke který nemáme vědomý přístup.

Alois Spisar (2)

Alois Spisar byl český římskokatolický reformistický kněz a náboženský spisovatel, poté duchovní Církve československé , teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS v Praze a Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Absolvoval katolický arcibiskupský konvikt v Kroměříži a již jako římskokatolický kněz–modernista a středoškolský profesor náboženství se v letech po skončení první světové války a založení Československé republiky zúčastnil moravského zápasu o reformu Římskokatolické církve, mj. po boku kněze Matěje Pavlíka . V průběhu tzv. pravoslavné krize se postavil na stranu ThDr. Karla Farského a od roku 1921 se stává knězem Církve československé, působícím v olomouckém a kroměřížském regionu. Na konci dvacátých let je již oprávněně chápán jako ideový pracovník s celocírkevní autoritou. Mimořádná úloha mu připadla na pokračujícím I. řádném sněmu CČS v roce 1931, který přijal jeho koncepci Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé za směrodatnou věroučnou normu; formálně platila až do roku 1971, kdy byly sněmem po téměř patnáctileté celocírkevní diskusi promulgovány Základy víry CČS/H. V letech 1932-1934 stanul v řídící funkci prvního samostatného teologického ústavu CČS v její historii, Vysoké školy bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž zastával místo profesora systematické teologie. V lednu 1934 se teologové i bohoslovci CČS vrátili na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou . Jako výraz smíření s evangelíky byla na ní v roce 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé, Aloisu Spisarovi byl po zásluze 30. 4. téhož roku udělen čestný doktorát teologie a byl jmenován prvním řádným profesorem za CČS pro obory věrouka a etika. Ve své další pedagogické, vědecké i publicistické činnosti „…dovedl ...

Nils-Olof Franzén (1)

Nils-Olof Franzén byl švédský spisovatel, autor knih pro mládež, biografií, detektivních a historických románů. Franzén působil v letech 1956–1973 jako programový ředitel Švédského rozhlasu. Roku 1978 obdržel cenu Švédské akademie detektivní literatury za knihy pro mládež. Franzén je známý především jako autor jedenáctidílné humorně až satiricky pojaté série detektivních románů pro mládež o soukromém detektivovi Agatonovi Saxovi, šéfredaktorovi fiktivních novin Byköpingsposten ve fiktivním městečku Byköping, kterou napsal v letech 1955–1978. Agaton Sax "je šéfredaktorem nejmenších novin v nejmenším švédském městě Byköpingu. Noviny si píše sám, redakční radu tvoří on a teta Tilda, která mu jinak vede domácnost. Jako vynikající novinář je hbitý, důvtipný, pohotový a především o všem důkladně zpravený muž. Toto jsou vynikající vlastnosti jeho druhé tváře, neboť vězte, že Agaton Sax je detektivem amatérem, ale žádným jen tak ledasjakým detektivem – je to veledetektiv!" Neustále nosí tvrďák, nepřátelé mu říkají pro jeho obtloustlou postavu Tlusťoch a při své detektivní práci spolupracuje s Interpolem a Scotland Yardem, kam sám zalétává rychlovrtulníkem, a kde ho pokaždé čeká vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington. Kromě Agatona Saxe vytvořil Franzén pro mládež ještě další tři detektivní hrdiny, které pojmenoval Göran Ulv , Fred Y a Herr Zippo.

Zdeněk Frýbort (1)

Zdeněk Frýbort byl český redaktor a překladatel z italštiny, francouzštiny, španělštiny, latiny a angličtiny. Pracoval jako redaktor pro různá nakladatelství a uspořádal řadu knižních výborů poezie a prózy. Společně s Jaroslavem Bezděkem vytvořil kapesní Italsko-český a česko-italský slovník . Těžištěm jeho překladatelské práce je italská umělecká próza. Věnoval se rovněž překladùm odborných děl s uměleckou a historickou tematikou. V době normalizace publikovali pod jeho jménem některé své překlady Jaroslav Putík a Sergej Machonin. Evidován jako agent StB pod krycím jménem EDA.

Petr Pihlík (1)

Autor učebnice latinské gramatiky.

Julie Flanderková (1)

Narozena 19.5.1904 v Praze, zemřela 31.1.1987 v Praze. Redaktorka, grafoložka, literatura z oboru a próza.

Ján Oliva (1)

Ján Oliva byl slovenský a československý bankéř, politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Prozatímního Národního shromáždění. Narodil se v Holíči jako syn Jána Olivy a Marie, rozené Pukančíkové. Angažoval se v evangelické církvi augsburského vyznání na Slovensku. Zúčastnil se prvního sjezdu evangelické mládeže v Liptovském Svätém Mikuláši. Pracoval jako bankéř. Roku 1925 začínal coby účetní úředník v Bance československých legií v Bratislavě. Od roku 1927 působil v Národní bance Československé, kde postupně zastával různé posty. Po vzniku samostatného Slovenského státu se stal v dubnu 1939 pracovníkem slovenské centrální banky jako náměstek přednosty ústřední účtárny. Vedl rovněž kontrolní službu banky. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji. Po obnově Československa se stal členem dočasné správy Národní banky Československé, od ledna 1946 náměstkem vrchního ředitele obchodní správy této banky v Praze a viceguvernérem banky. V roce 1947 byl jmenován prvním místopředsedou Likvidačního fondu měnového. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Později po vzniku Státní banky československé zastával post ředitele emisní a pokladniční správy, vedoucího odboru 41 a později vedoucího odboru kontroly mzdových fondů. 1. července 1955 byl odsouzen na šest let odnětí svobody v souvislosti s uvolňováním vázaných vkladů po roce 1945. V roce 1969 byl rehabilitován. Zemřel v Praze, ale urna s jeho popelem byla uložena ve Švýcarsku.

Jaroslav Vácha (1)

Narozen v Praze. Redaktor a překladatel. Vystudoval estetiku, sociologii a filozofii na UK. V roce 1949 vyloučen ze studia na filmové fakultě AMU. Prošel pak různými profesemi a nakonec pracoval jako redaktor v Nakladatelství ČSAV. Překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny.

Václav Arnošt Jarolímek (1)

Narozen 30. 9. 1897 v Praze, zemřel 15. 1. 1951 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor, výtvarník, beletrista, publicista, scenárista, herec, překladatel, umělecký a kulturní popularizátor.

Josef Hrbek (2)

Narozen 14. 10. 1927 v Praze, zemřel 9. 8. 1997. Ing., CSc., hydrometeorolog, výzkumný pracovník v oboru agrometeorologie, autor prací o vlivu počasí na sklizeň zemědělských plodin.

Ulrike Lieb-Schäfer (1)

Německá novinářka, autorka cestovních průvodců.

Filip Šilhan (1)

Filip Šilhan byl český horolezec, publicista, novinář, básník a redaktor České televize. V Praze studoval na Gymnáziu Nad Štolou . Pracoval jako šéfredaktor horolezeckého časopisu Montana s redakcí v Brně s Jiřím Růžičkou. Při návratu ze skialpinistické túry v Ötztalských Alpách se zřítil do ledovcové trhliny a zahynul. Marek Holeček mu v roce 2006 věnoval prvovýstup Filkův nebeský smích, 7a, M5, 80° , který přelezl s Janem Kreisingerem, ocenění Výstup roku ČHS a čestné uznání Golden Piton Award časopisu Climbing Magazine,,

Ivan Luk'janovič Solonevič (1)

Ruský publicista, myslitel, veřejný činitel, teoretik monarchismu, autor publikací o Sovětském svazu a historii.

Joseph Brown Furst (1)

Publikuje v oblastech: neurózy; psychiatrie

Alexander Friedrich (1)

Německý publicista, práce o energii a energetickém hospodářství.

František Fuciman (2)

Slovenský autor odborných článků z lékařství.

Zdeněk Baloun (1)

Narozen 1918, zemřel 1978. Malíř a ilustrátor, výtvarný redaktor nakladatelství Orbis a Odeon.

Jana Nová (1)

PhDr. Jana Nováčková, CSc. je psycholožka, má praxi v poradenské práci i v psychologickém výzkumu. Podílela se na mezinárodním projektu Zdravá škola. Publikovala řadu článků v odborném i populárním tisku, které přibližují veřejnosti myšlenky týkající se změny školy . Přeložila knihu S. Kovalikové Integrovaná tematická výuka, je spoluautorkou knihy Směřování k základní škole zítřka. Absolvovala pětitýdenní stáž v USA zaměřenou na metody dalšího vzdělávání učitelů. Od r. 1990 se věnuje lektorské činnosti.

Jozef Čabelka (1)

Jozef Čabelka byl československý vědec a pedagog, akademik SAV, korespondent ČSAV, mikrometalurg a expert v oboru svařování. Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky. Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing. Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA . Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp. Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě. V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946 řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě v oboru mechanické technologie. V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl. Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil...

Lucie Kracíková (1)

Lucie Kursová, dívčím příjmením Kracíková je česká archeoložka, historička architektury a publicistka. Pracuje v teplickém Regionálním muzeu, kam byla roce 2009 přijata na pozici vedoucí Archeologického oddělení. Ve své odborné praxi se zaměřuje středověkou a raně novověkou architekturu. Kursová se též podílí na archeologických průzkumech .

František Petřík (2)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.

Thierry Maitre-Allain (1)

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (4)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Emanuel Petlan (3)

Práce v oboru dějin knihtisku.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.