Všichni Autoři a témata

Julius Meurer (1)

Edgar Gugenhan (1)

Německý publicista. Autor příruček o pěstování okrasných rostlin.

Anna Brtníková-Petříková (1)

Sestra literárního historika PhDr. Václava B. , dcera úředníka a pak vrchního ředitele karlínské občanské záložny Antonína B. Obecnou školu vychodila 1902–07 v Karlíně. 1907–13 studovala na Vyšší dívčí škole. Od 1912 se začala soukromě učit ruštinu. 1914 navštěvovala na pražské filozofické fakultě externě moderní filologii, přednášky Louise Fellera. 1915 složila univerzitní a státní zkoušku z francouzštiny . Poté učila francouzštinu na měšťanských školách ve Vysočanech 1917–22, od 1922 do sňatku na I. Měšťanské škole dívčí v Karlíně. Debutovala v Ženských listech 1915, od 1916 spolupracovala s Růženou Svobodovou jako její tajemnice, publikovala v Lípě, Kmeni, Ženském světě. Se Svobodovou se zapojila do akcí Českého srdce na pomoc opuštěným dětem, 1919 vedla dva měsíce ozdravný tábor ve Švýcarsku . Po návratu se odstěhovala za rodiči do Písku, kde učila francouzštině. 30. 12. 1922 se provdala za plukovníka ruských legií, tehdy velitele brigády v Písku, pozdějšího brigádního generála Václava Petříka , s nímž měla syna Vášu , koncertního pěvce. Cestovala po Francii, Švýcarsku, Sovětském svazu, Podkarpatské Rusi. Po 1945 se zapojila do práce ženských organizací národně socialistické strany. 1949–56 spolupracovala s Václavem Čtvrtkem jako redaktorka dětského vysílání Československého rozhlasu. 1953–57 se podílela pod vedením prof. A. Wurma na redakci frazeologického slovníku ruštiny, připravovaného Vysokou školou ruského jazyka a literatury, v sedmdesátých letech pracovala na slovníkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český. Překládala také do francouzštiny. V próze se zaměřila na dívčí osudy poznamenané válkou . Mládeži přiblížila legionářskou anabázi . Za protektorátu psala povídky o osamění starých žen . Jejím vrcholným dílem se stal román Aňa a Váňa, román českoruské lásky , v němž zobrazila závažné problémy ruské emigrace...

Jelena Jakovlevna Il'jina (1)

Ruská spisovatelka, autorka knih pro děti.

Peter Sluglett (1)

Historik. Specializuje se na moderní dějiny Středního východu.

Marion Farouk-Sluglett (1)

Politoložka. Práce z oboru.

Soňa Červená (1)

Soňa Červená je česká herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka, dcera známého českého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného a Žofie rozené Bergerové, později podruhé provdané Veselíkové ; je pravnučka známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného. Rodiče se brzy rozvedli, druhý matčin manžel zemřel v roce 1938 a Soňa Červená se později musela vypořádat s odloučením od obou biologických rodičů, protože byli vězněni v koncentračních táborech; o nezletilou dívku se starali němečtí opatrovníci. Bavila ji jízda na koni a krasobruslení, v uměleckých sklonech měla podporu především od otce. Ve 40. letech byla tři roky šťastně provdána za Františka Slabého, majitele továrny na výrobu čokolády. Ten se po nátlaku StB rozhodl pro emigraci, ke které jeho manželka kvůli matce a smlouvám v divadle odmítla připojit. O jeho dalším životě či smrti nezískala žádné informace a byla neustále pronásledována StB, proto se s ním nechala v jeho nepřítomnosti rozvést. Za ironické se dá považovat, že v pražském bytě, kde bydlela, byl vybudován archiv StB. První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii Poslední mohykán . Následně se rozhodla věnovat opeře, v letech 1952–1958 působila ve Státním divadle v Brně. Poté v roce 1958 přešla do Berlína, do opery Unter den Linden. Zde zpívala role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Za tyto role obdržela poprvé v roce 1961 čestný titul „komorní pěvkyně“ . Famózní úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Toto provedení bylo v roce 1960 úspěšně nahráno na gramofonové desky. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156krát. V této době se ji ke spolupráci marně a bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i českosl...

Markéta Hanelová (3)

Narozena 4. 3. 1974. Překladatelka z angličtiny, spoluautorka cestopisu.

Jan Skalický (1)

Jan Skalický vystudoval výpočetní techniku na Elektrotechnické fakultě ČVUT. V současnosti pracuje jako programátor mikropočítačových systémů pro automobilový průmysl. Kromě pozic vývojového specialisty pracoval i v jaderné elektrárně Temelín. Je příznivcem klasického liberalismu a decentralizovaných systémů, mezi něž patří i digitální kryptoměny.

Muhammad Ikbál (1)

Básník, který patřil spolu s R. Thákurem k největším zjevům moderní indické poezie. Oba žili a tvořili v době vrcholící a končící epochy britské vlády a oba se s touto skutečností trpce a složitě vyrovnávali. Jenomže Thákur, vychovaný v duchu reformistického hinduismu a navatující na nepříliš staré tradice bengálské psané poezie, dovedl mnohem snáze najít most mezi svým v podstatě hinduistickým vnímáním světa a atmosférou a ideály nové doby a v lecčem se uměl i přspůsobit dobovému evropskému cítění. Proto k sobě také záhy obrátil pozornost světa. Ikbál, narozený v Paňdžábu, v prostředí ještě hluboce vkořeněném v muslimské minulosti subkontinentu, pociťoval ve složité situaci kolonizované a rozdělené Indie potřebu vyburcovat k sebeuvědomění a seberealizaci značné zaostalejší a ustrnulejší muslimské vrstvy obyvatelstva. Snažil se vyrovnat ideály své společnosti s potřebami nového světa. Byl hluboce obeznámený s evropskou filozofií i islámskou mystikou, kulturou a myšlením a jeho zápolící duch, ocitající se v tolika ohledech v rozporech a na rozhraní dob, názorů a tradic, promítal všechny své vnitřní i vnější sváry do poezie. Je příznačné, že i v poezii navazoval na dvě tradice: psal v hovorové urdštině, s básnickými tradicemi založenými na perské poetice, ale větší polovina jeho básnického díla je psaná přímo v perštině, prestižním jazyce muslimských básníků v Indii takřka po celou plynulé tisíciletí. A perština s sebou nesla bohaté poklady té nejskvělejší básnické tradice. Ikbál tohoto odkazu plně využil, ale transformoval jej a aktualizoval. Jazykem Háfeze a Rúmího odpovídal na otázky, které mu kladla moderní doba.

Otilie Škopová (1)

Narozena 25. 7. 1925, zemřela v r. 1999. Odborná pracovnice Národního technického muzea, vedoucí oddělení geodézie a kartografie, profesorka, specializace na dějiny geodézie, astronomie a kartografie, publikace z oboru.

Dušan Slavkovský (1)

Václav Zapadlík (1)

– Václav Zapadlík byl český malíř a ilustrátor, specializovaný na kreslení a malování historických automobilů, zejména z doby do 50. let 20. století. Byl také autorem poštovních známek s touto tematikou. Vynikal přesným zobrazením všech technických detailů, jeho „portréty“ starých vozů však nejsou jen technicky dokonalé, mají i svou poesii, které Zapadlík dosahuje mj. zachycenými odlesky světla na chromovaných karoseriích. Ve svém oboru nemá ve světě konkurenci, vzhledem ke svému zaměření je ovšem známější mezi fanoušky automobilových veteránů než v uměleckých kruzích. Jeho dílům jsou věnovány stálé expozice v několika zahraničních muzeích, zejména v USA. Spolupracoval také s muzeem automobilů Blackhawk Automotive Museum v Danville v Kalifornii. Sám navrhl několik funkčních karoserií v dobovém stylu automobilů ze 30. let 20. století. V dětství pomáhal v otcově autoservisu, což ovlivnilo jeho zájem a smysl pro technické detaily. Vyučil se však truhlářem. Projevoval zájem také o hudbu a výtvarné umění. V 70. letech dvacátého století začal své kresby aut otiskovat v časopisech Automobil a Svět motorů. Teprve v 90. letech dvacátého století začalo být jeho umění známé i v zahraničí. Václav Zapadlík měl ve své tvorbě také krátké období abstrakce. Česká pošta vydává od roku 2012 podle jeho návrhů známky, kterých do roku 2016 vyšlo zatím 23, a to ve známkových sešitcích Světová auta, Česká auta a Škoda.

Leslie Kelly (1)

Svou první knihu u nakladatelství Harlequin vydala Leslie Kellyová roku 1999 a brzy poté následovaly další. Autorka si rychle získala oblibu pro svou schopnost vykreslit charaktery hrdinů a vymyslet si situace, které sice nejsou příliš pravděpodobné, nenechají však v klidu jedinou bránici! "Spisovatelství"“ je dnes pro Leslii prací na plný úvazek. Původně byla sice zaměstnána ve státní správě státu Maryland, v současnosti ale žije s manželem Brucem v Melbourne na Floridě, kde vychovává tři dcery a občas se - neúspěšně - snaží přesvědčit svou malou a trochu potrhlou fenku, že opravdu, ale opravdu není člověk.

Sharon Sala (1)

Sharon Sala je dítětem z venkova, neboť se narodila jako dcera farmáře. Odmalička ráda snila a toužila podělit se o příběhy, které vytvořila ve své fantazii. Sharon se její sen splnil, a dnes můžeme říct, že uchvátila srdce nespočetného množství čtenářů svými romány, z nichž mnohým se dostalo významných literárních ocenění. Sharon některá svá díla publikuje rovněž pod pseudonymem Dinah McCall.

Jiří Brixi (1)

Spoluautor učebnice literatury.

Karel Pelák (1)

Narozen 11.5.1945 v Plzni. Strojní ing., autor prací z historie a konstrukce automobilů a motocyklů, též o historii motoristických závodů a motorismu na Plzeňsku.

Suzanne Simmons (1)

Josef Bubeník (1)

Narozen 22. 7. 1914 v Praze, zemřel 17. 3. 1967 tamtéž. JUDr., pracovník Svazu spisovatelů, překladatel z angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a ruštiny. Vlastním jménem Josef Bubeník

John Brockman (1)

John Brockman . Americký podporovatel vědy a kultury, zakladatel a prezident nadace Edge Foundation, autor publikací o vědě.

Miloš Koreček (1)

Narozen 26. 10. 1908 v Prostějově, zemřel 21. 2. 1989 v Brně. Fotograf člen skupiny Ra, středoškolský profesor.

Antonio Ghislanzoni (2)

Salvatore Cammarano (3)

Italský autor divadelních her a libretista.

Robert J Williams (1)

Jiří Kuruc (1)

Narozen 14.12.1984 v Olomouci. Systémový inženýr, redaktor a publicista periodik a serverů.

Jack Herer (1)

Jack Herer byl americký politický aktivista a autor knihy The Emperor Wears No clothes, knihy, která byla použita v úsilí o legalizaci konopí. Tento americký politik za svůj život napsal dvě knihy zabývající se problematikou legalizace marihuany: G.R.A.S.S. Great Revolutionary American Standard System a Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty , dále pak založil organizaci HEMP . Dvakrát kandidoval na prezidenta USA - v roce 1988 a 1992 jako kandidát strany Grassroots party. V červnu roku 2000 utrpěl Herer srdeční záchvaty, které mu přivodily obtíže s řečí a pohyblivostí pravé strany těla. Posléze se zotavil a v květnu 2004 prohlásil, že „tajemstvím, stojícím za jeho uzdravením, byla psychoaktivní houba muchomůrka červená". Dne 12. září 2009 se objevilo na komunitních serverech Twitter, Facebook a dalších médiích, že Herer utrpěl další srdeční záchvat při účasti na Hempstalk Festival v Portlandu v americkém státě Oregon. Nepotvrdily se informace, že zemřel, ale strávil déle než měsíc v kritickém stavu v portlandské nemocnici, včetně několika dnů v kómatu. Po srdeční atace Jack Herer bojoval s těžkým zdravotním stavem a dne 15. dubna 2010 zemřel.. Císař nemá šaty, The Emperor Wears No clothes je kniha, která byla použita v úsilí o legalizaci konopí. V roce 1973 začal Herer na radu svého přítele Ed Adaira, zvaného „Captain" sbírat informace o konopí a jeho využití . V roce 1985, po 12 letech, byly tyto informace publikovány v knize Císař nemá šaty. Kniha, podporovaná H.E.M.P. , Hanf Hausem , Sensi Seeds/Hash Marijuana Museum , and T.H.C., the Texas Hemp Campaign ,nabízí 100 000 dolarů každému, kdo je schopen vyvrátit prohlášení v ní obsažená. Citace ze zadní strany obalu: Jestliže všechna fosilní paliva a jejich deriváty, stejně jako stromy pro papír a stavebnictví budou zak...

Eliška Melicharová (1)

Narozena 27. 3. 1927 v Praze. RNDr., farmaceutka, farmakognostička. Promovala na Farmaceutické fakultě UK v Bratislavě, od r.1950 vědecká síla na farmakognolické fakultě u prof. Skarnika. Následně v laboratoři pro kontrolu léčiv ÚNZ Praha, obor farmakognozie. Profesorka SZŠ na Alšově nábřeží v Praze. Poradenství ve farmacii ohledně registrace léčivých přípravků.

Danuše Potrusilová (1)

Česká farmakoložka

Jan Kopka (1)

Jan Kopka je český cyklista specializující se na závody extrémní z hlediska délky a prostředí. Jeho největšími úspěchy jsou vítězství v Iditarod Trail Invitational v ročníku 2007, což je necelých dva tisíce kilometrů dlouhý závod Aljašskou divočinou, a třetí místo v Great Divide Race v ročníku 2004, což je závod Skalistými horami ze severu na jih Spojených států amerických. O účasti na různých závodech napsal několik knížek.

Lester Grinspoon (1)

Dr. Lester Grinspoon sa narodil 24. júna 1928 Newtonu, Massachusetts. Je ženatý a otcem 3 detí. Ako docent Harvardskej univerzity - odbor medicína, sa rozhodol spraviť vedeckú štúdiu, ktorá by potvrdila, že marihuana nemá žiadne lekárske využitie, resp., že existujú lieky, ktoré ju bez problémov zastúpia - po ukončení tejto práce dospel k záveru, že Cannabis je vo farmácii nevyhnuteľná a nezastúpiteľná. Publikuje v mnohých vedeckých časopisoch, napísal veľa kníh o lekárskom použití marihuany, prevádzkuje internetové diskusné fora pre lekárov aj verejnosť, často vystupuje ako súdny znalec, aj s jeho pričinením pozná USA a Kanada pojem "lekárom predpísaná marihuana". Ako prvý predpísal uhličitan lítia na bipolárnu poruchu.

Karl Gustav Paul Henze (1)

Ernst Erich Strassl (1)

O Köhnke (1)

Karel Sedláček (1)

Narozen 8.10.1913 v Plzni, zemřel 21.7.2006. MUDr., profesor otorinolaryngologie . Věnoval se zejména otiatrii a foniatrii, založil moderní českou audiologii.

Gene De Weese (1)

Gene DeWeese, rodným jménem Thomas Eugene DeWeese , byl americký spisovatel, původně technik, českým čtenářům známý jako autor románů z prostředí Star Trek. Psal pod několika pseudonymy jednak sci-fi, také fantasy, horory či dobrodružné romány pro mládež. Psát začal povídky už na střední škole. V roce 1953 ukončil studium na Valparaiso Technical Institute a nastoupil jako technik do firmy General Motors. Než se stal profesionálním spisovatelem beletrie, napsal řadu technických prací např. pro NASA. Psaní knih se věnoval plně od roku 1974. Vydáno mu bylo přes 40 románů různých žánrů a některé z nich psal ve spolupráci s Robertem Coulsonem. Používal řadu pseudonymů, mimo hlavního s Gene i Jean De Weese a jiné.

František Vavřín (4)

prof. Ing. Dr. František Vavřín * 16. 2. 1915 Kozlov – † 14. 3. 1991 Vedoucí katedry technologie stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně. Práce v oboru technologie stavebních hmot.

Josef Steiner (1)

Narozen 14.11.1862 v Praze, zemřel 27.12.1912 tamtéž. Dělník, sociálně demokratický politik a redaktor, publikace z oboru.

Franz Friedrich Oberhauser (1)

Zoe Hauptová (1)

Zoe Hauptová byla česká slavistka, paleoslovenistka, editorka, překladatelka, vysokoškolská pedagožka a redaktorka Slovníku jazyka staroslověnského . Zoe Hauptová vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Roku 1958 získala na téže fakultě titul CSc. Přednášela na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde se v roce 1990 habilitovala. Její partnerkou byla Petra Fischerová.

Eva Cvopová (2)

Ing., autorka publikací o pěstování a zpracování drobného ovoce.

Veronika Pánková (1)

Narozena 17.12.1979 v Kolíně. Autobiografie toxikomanky.

Kazuko Masui (1)

Japonská novinářka žijící ve Francii, publicistika o gastronomii.

Tomoko Yamada (1)

Japonská restauratérka, šéfkuchařka, odbornie na francouzskou kuchyni, prácez oboru.

Pravdomil Svoboda (1)

Pravdomil Svoboda byl český botanik a dendrolog, vyučoval a zastával vedoucí funkce na vysokých školách v Praze a Zvolenu. V roce 1954 se stal zakladatelem Arboreta Kostelec nad Černými lesy, později působil jako ředitel Botanické zahrady ČSAV v Průhonicích a ředitel arboreta Borová Hora ve Zvolenu. Pravdomil Svoboda se narodil v Prostějově jako syn knihkupce. Absolvoval reálné gymnázium v Příbrami. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, studium ukončil v roce 1931. Rok byl na praxi v Tatrách. Poté pracoval v Ústavu dendrologie ČVUT v Praze. V roce 1946 se stal docentem, později profesorem a vedoucím katedry dendrologie a geobotaniky Lesnické fakulty ČVUT. Hned po 2. světové válce v roce 1945 začal Svoboda vysazovat vybrané dřeviny na bývalé pastvině v blízkosti Kostelce, čímž se svými spolupracovníky položil základy Arboreta Kostelec nad Černými lesy. Oficiálně arboretum existuje od roku 1954. Uvnitř areálu stále stojí jeho chata a jeho působení připomíná pomník. Arboretum je součástí Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Poté se Svoboda stal ředitelem Botanické zahrady ČSAV v Průhonicích. V letech 1964–1972 působil ve Zvolenu, a to jako ředitel arboreta Borová Hora a vedoucí katedry dendrologie a krajinářství Vysoké školy lesnické a dřevařské.

Daniela Tausch-Flammer (1)

Irena Gumowska (1)

Polská autorka. Zabývá se zdravou výživou.

Božena Auštěcká (1)

Narozena 4.10.1896 v Praze, zemřela 21.10.1924 v Praze. PhDr., knihovnice a historička v Praze, práce z oboru.

Milan Hirš (3)

Slovenský zemědělský inženýr, autor prací o chraně životního prostředí.

Ludvík Očenášek (1)

Ludvík Očenášek byl český konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji raketové techniky. Narodil se na Plzeňsku v rodině chudého horníka. Po vystudování střední průmyslové školy v Praze založil v roce 1898 mechanickou dílnu pro své pokusy. Mimo jiné zkonstruoval a postavil největší letadlo v Rakousku-Uhersku, první let ale provedl bez jeho vědomí mechanik a po havárii zbyl nepoškozený pouze motor, který byl darován českému letci Čihákovi. Zabýval se vývojem motorů, které vyráběl ve své dílně v Nuslích , v roce 1915 předal francouzské rozvědce své plány na raketové torpédo. V roce 1928 se proslavil raketovými pokusy, 2. března 1930 vypustil osm raket do výšky 2000 m z pláně u hřiště SK Nusle nad Nuselským údolím. Prováděl se svými raketami několikakilometrové přelety mezi bývalými lomy poblíž řeky Sázavy na Benešovsku. Zkonstruoval člun s reaktivním pohonem a prováděl s ním pokusné plavby na řece Berounce. Poslední jeho konstrukcí byla série pokusů s padákovým systémem, ale dokumentace se nedochovala, v závěru svého života byl pronásledován komunistickým režimem, s nímž odmítl spolupracovat. Více záznamů o jeho činnosti lze nalézt v muzeu raketové techniky v USA, o jeho životě byl natočen výukový film pro střední školy, který obsahuje velké množství dobových materiálů . V obou světových válkách se zapojil do odboje, za první světové války se zabýval špionáží a realizoval několik odposlechů přímo na telefonním vedení nepřítele. Na jaře 1918 se mu podařilo objevit tajnou vládní telefonní linku spojující Vídeň s Berlínem. Po zbytek války ji odposlouchával a získané informace předával odbojové organizaci Maffie, usilující pod vedením T.G. Masaryka o zřízení samostatného československého státu. Období druhé svě...

Blažej Ráček (1)

Blažej Ráček byl český římskokatolický kněz, člen jezuitského řádu, profesor arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči a církevní historik. Po ukončení obecné školy v Křoví studoval v letech 1896 – 1902 v Brně na prvním českém gymnáziu, noviciát vykonal na Velehradě. První sliby složil v roce 1904 v Kalksburgu, kde završil gymnaziální studia maturitou v roce 1906. Ve Svatém Ondřeji v Korutanech studoval rétoriku, v letech 1907 – 1910 v Bratislavě filozofii. Řád jej pověřil povoláním profesora, a proto v letech 1910-1915 studoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě, poté v Innsbrucku na řádové univerzitě teologii. Na kněze byl vysvěcen na kněze 5. července 1918 v Brně. V roce 1919 skončil studia teologie a začal učit na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči, mezitím ovšem vykonal v Linci svou třetí probaci. Své působení na bubenečském gymnáziu v Praze zakončil s ostatními profesory a žáky poté, co budovu zabrali nacisté v prosinci 1940. Do roku 1942 pak arcibiskupské gymnázium sídlilo na Smíchově. Po zrušení jezuitských gymnázií v roce 1942 prožil zbytek války na Velehradě a do roku 1945 se věnoval spisovatelské činnosti. V roce 1945 se vrátil k výuce, tentokrát na obnoveném velehradském jezuitském gymnáziu, odkud v roce 1949 odešel do Bohosudova. V rámci Akce K se v dubnu 1950 z Bohosudova stal tzv. internační klášter, do kterého byli kromě jezuitů svezeni také františkáni a Minorité. V Bohosudově Ráček zůstal s ostatními jezuity do září, pak byl internován v Oseku a v Králíkách, kde mu byly přidělovány polní práce. 27. ledna 1953 byl uznán práce neschopným a převezen do domova v Moravci. 12. července 1960 byl Krajským soudem v Brně v rámci procesu označeného Ráček a spol. s dvěma dalšími jezuity odsouzen za údajné podvracení republiky. Trest v trvání dvou a čtvrt roku strávil na Mírově a ve Valdicích. Je autorem populárních historických přehledů světových církevních a českých dějin, zčásti koncipovanýc...

František Trsek (1)

Aage Weimar (1)

Dánský šperkař a návrhář uměleckých předmětů, též autor kriminálních románů.

František Sedláček (2)

Narozen 27.4.1906, zemřel 25.11.1977. Školský pracovník, stati v pedagogickém tisku.

Josef Barchánek (2)

Heinrich Ziegler (1)

Jakub Cvačka (1)

Narozen 12. 7. 1903 v Trhanově, zemřel 16. 11. 1971 v Újezdě u Domažlic. Učitel, básník, kronikář, národopisec, pověsti a básně z Chodska.

Leon C Marshall (1)

Autor byl profesorem národního hospodářství na universitě v Chicagu v 30. letech minulého století. Byl světově uznávaným ekonomem, autorem několika teorií a řady odborných knih.

Vladimír Pelikán (3)

Spoluator publikace o slovenském vynálezci Štefanu Baničovi.

Vladimír Nosek (1)

Vladimír Nosek je český lékař a horolezec. V prosinci roku 2005 dokončil jako druhý Čech projekt Seven Summits . Horolezectvím se zabývá od roku 1981. Má za sebou množství zimních výstupů severními stěnami Vysokých Tater, letní i zimní výstupy v Západních Alpách a na Kavkaze, sedmkrát stál na sedmitisícových vrcholech Pamíru a Ťan-šanu. Na jaře roku 1998 podnikl s Radkem Jarošem expedici na Everest. Horolezci vyrazili severní stranou z Tibetu a nevyužívali kyslík ani výškové nosiče. Na vrcholu stanuli 19. 5. 1998. V roce 2005 výstupem na Vinson Massif završil výstupy na nejvyšší vrcholy všech světadílů – Korunu planety. .

Bohumil Holas (1)

Narozen 28.9.1909 v Praze, zemřel 18.7.1978 v Abidjanu . Ing., etnolog, muzeolog, afrikanista, publikace i ve francouzštině, autor cestopisu po Středním východě.