Anna Brtníková-Petříková
Autor
Sestra literárního historika PhDr. Václava B. , dcera úředníka a pak vrchního ředitele karlínské občanské záložny Antonína B. Obecnou školu vychodila 1902–07 v Karlíně. 1907–13 studovala na Vyšší dívčí škole. Od 1912 se začala soukromě učit ruštinu. 1914 navštěvovala na pražské filozofické fakultě externě moderní filologii, přednášky Louise Fellera. 1915 složila univerzitní a státní zkoušku z francouzštiny . Poté učila francouzštinu na měšťanských školách ve Vysočanech 1917–22, od 1922 do sňatku na I. Měšťanské škole dívčí v Karlíně. Debutovala v Ženských listech 1915, od 1916 spolupracovala s Růženou Svobodovou jako její tajemnice, publikovala v Lípě, Kmeni, Ženském světě. Se Svobodovou se… zapojila do akcí Českého srdce na pomoc opuštěným dětem, 1919 vedla dva měsíce ozdravný tábor ve Švýcarsku . Po návratu se odstěhovala za rodiči do Písku, kde učila francouzštině. 30. 12. 1922 se provdala za plukovníka ruských legií, tehdy velitele brigády v Písku, pozdějšího brigádního generála Václava Petříka , s nímž měla syna Vášu , koncertního pěvce. Cestovala po Francii, Švýcarsku, Sovětském svazu, Podkarpatské Rusi. Po 1945 se zapojila do práce ženských organizací národně socialistické strany. 1949–56 spolupracovala s Václavem Čtvrtkem jako redaktorka dětského vysílání Československého rozhlasu. 1953–57 se podílela pod vedením prof. A. Wurma na redakci frazeologického slovníku ruštiny, připravovaného Vysokou školou ruského jazyka a literatury, v sedmdesátých letech pracovala na slovníkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český. Překládala také do francouzštiny. V próze se zaměřila na dívčí osudy poznamenané válkou . Mládeži přiblížila legionářskou anabázi . Za protektorátu psala povídky o osamění starých žen . Jejím vrcholným dílem se stal román Aňa a Váňa, román českoruské lásky , v němž zobrazila závažné problémy ruské emigrace...
Sestra literárního historika PhDr. Václava B. , dcera úředníka a pak vrchního ředitele karlínské občanské záložny Antonína B. Obecnou školu vychodila 1902–07 v Karlíně. 1907–13 studovala na Vyšší dívčí škole. Od 1912 se začala soukromě učit ruštinu. 1914 navštěvovala na pražské filozofické fakultě externě moderní filologii, přednášky Louise Fellera. 1915 složila univerzitní a státní zkoušku z francouzštiny . Poté učila francouzštinu na měšťanskýc…h školách ve Vysočanech 1917–22, od 1922 do sňatku na I. Měšťanské škole dívčí v Karlíně. Debutovala v Ženských listech 1915, od 1916 spolupracovala s Růženou Svobodovou jako její tajemnice, publikovala v Lípě, Kmeni, Ženském světě. Se Svobodovou se zapojila do akcí Českého srdce na pomoc opuštěným dětem, 1919 vedla dva měsíce ozdravný tábor ve Švýcarsku . Po návratu se odstěhovala za rodiči do Písku, kde učila francouzštině. 30. 12. 1922 se provdala za plukovníka ruských legií, tehdy velitele brigády v Písku, pozdějšího brigádního generála Václava Petříka , s nímž měla syna Vášu , koncertního pěvce. Cestovala po Francii, Švýcarsku, Sovětském svazu, Podkarpatské Rusi. Po 1945 se zapojila do práce ženských organizací národně socialistické strany. 1949–56 spolupracovala s Václavem Čtvrtkem jako redaktorka dětského vysílání Československého rozhlasu. 1953–57 se podílela pod vedením prof. A. Wurma na redakci frazeologického slovníku ruštiny, připravovaného Vysokou školou ruského jazyka a literatury, v sedmdesátých letech pracovala na slovníkové kartotéce v Ústavu pro jazyk český. Překládala také do francouzštiny. V próze se zaměřila na dívčí osudy poznamenané válkou . Mládeži přiblížila legionářskou anabázi . Za protektorátu psala povídky o osamění starých žen . Jejím vrcholným dílem se stal román Aňa a Váňa, román českoruské lásky , v němž zobrazila závažné problémy ruské emigrace...
-
Kategorie:
- Beletrie
- Psychologie a osobní rozvoj
- Pedagogika
- Česká literatura
- Pohádky a knihy pro mládež
- Knihy pro mládež
- Pohádky po r. 1945
- Ruská literatura
- Válečná literatura
- Příroda a biologie
- Zoologie
- Umění a architektura
- Divadlo a drama
- Geografie, cestopisy a místopis
- Francouzská literatura
- Poezie
- Česká poezie
