Všichni Autoři a témata

E. R Slingenberg-Hoogeveen (1)

Francis Newton (1)

Britský levicově orientovaný profesor ekonomické a sociální historie a politologie, též autor monografie o podstatě a historii džezu.

Jindřich Mottl (1)

Narozen 1924 v Praze. Odborník a pedagog v oblasti gastronomie a restauratérství, autor prací z oboru.Také autor publikace o šumavských obcích.

E. C Bentley (1)

Edmund Clerihew Bentley studoval na St. Paul's School, kde se spřátelil na celý život s G. K. Chestertonem. Pokračoval na studiích v Oxfordu, kde získal právnický titul. Od roku 1902 začal psát do Daily Telegraph a Daily News. Roku 1905 debutoval knihou rozmarných veršíků Biography for Beginners, kterou mu ilustroval právě Chesterton. Ten jej také přivedl na myšlenku napsat detektivní román. Kniha Trent's Last Case porušila celou řadu tehdejších pravidel kvalitní detektivky: byla vyprávěne nevážně, mírně parodicky a s vytříbeným literárním stylem bez snahy o senzaci, navíc se její detektiv Markham Trent zamiluje do podezřelé. Román měl ohromný úspěch a jeho autor se po Chestertonově smrti stal druhým předsedou Detection Clubu. Přes velký úspěch své první knížky nestal se profesionálním autorem detektivek, a podle jeho původního úmyslu měl být Trentův první případ skutečně i jeho posledním. Svědčí o tom fakt, že se k této postavě vrátil teprve bezmála po čtvrt století: r. 1936 objevil se věkem nedotčený Trent znovu v románu „Trentův vlastní případ" a r. 1938 naposled ve sbírce povídek „Trent zakročuje".

Rudolf Kurel (1)

Známý maskér Rudolf Kurel, který byl léta v Národním divadle, autor několika knih o technice divadelní masky.

Vladimír Wolf (1)

Vladimír Wolf byl historik, archivář, vysokoškolský profesor a editor. Narodil se dne 4. února 1942 v Jaroměři v rodině železničáře. Po maturitě na jaroměřském gymnáziu absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie–čeština . Zde jej ovlivnil zejména profesor dr. Ladislav Hosák, za jehož žáka se považuje. Mezi lety 1965 a 1970 pracoval jako historik v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově. V šedesátých letech byl členem KSČ. Za normalizace musel pro své politické názory odejít, od r. 1970 byl brigádníkem-kopáčem Archeologického ústavu ČSAV, pak podnikovým archivářem n. p. Texlen v Trutnově , od r. 1989 náměstkem pro personální a sociální práci. Po roce 1989 působil v městském zastupitelstvu Trutnova. V roce 1991 se stal vysokoškolským pedagogem na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, později Univerzita Hradec Králové . Na škole vedl Ústav historických věd, 1996–1999 byl proděkanem, 1999–2005 děkanem Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Jako školitel doktorského studia českých a československých dějin působil na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Již před lety kontaktoval historiky ze Slezského ústavu, posléze se stal členem Vědecké rady Slezské univerzity a nato Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU. Ujal se trutnovského pracoviště Fakulty veřejných politik Slezské univerzity, vede bakalářský obor Veřejná správa a regionální politika, semináře, v nichž se zaměřuje na tematiku Evropské unie a evropské integrace, a neopomíjí ani historii. Ve své vědecké a publikační činnosti se věnoval hlavně historii Trutnovska, lnářského a textilního průmyslu a kastelologii. Může se vykázat dlouholetou redaktorskou a editorskou praxí, mj. noviny Krkonošská pravda, jako editor založil či připravil různé sborníky, např. Krkonoše – Podkrkon...

Adolf Kříž (2)

Grafik, autor publikace kresleného humoru.

Anna Maria Jokl (1)

Rakouská psychoanalytička, novinářka, spisovatelka a překladatelka.

Václav Žilka (1)

Václav Žilka byl český flétnista a pedagog, otec herečky Veroniky Žilkové, provdané Stropnické. Veřejnosti byl známý díky dlouholetému vedení zábavné školy hrou nazvané Dřevěná píšťalka. Hrál na zobcovou flétnu a vyučoval dechovou gymnastiku pro léčbu astmatu hraním na dechové nástroje v projektu Léčivá píšťalka. V roce 1961 nahrál na flétnu znělku rozhlasového pořadu pro děti Hajaja. Tvrdil, že pomocí hry na dechový nástroj se zlepšuje zdraví a sebevědomí. Konkrétně hra na zobcovou flétnu, která pomáhá astmatikům a alergikům. Toto učení převzal od amerického lékaře, doktora Markse Meyerse a jako jediný to zdokumentoval ve své knize Veselé pískání – zdravé dýchání. V roce 1994 obdržel od Nadace Život umělce cenu SENIOR PRIX za celoživotní uměleckou činnost . Zemřel v Praze a je pohřben v Úněticích.

Kami Garcia (1)

Kami Garcia je The New York Times, USA Today, Publishers Weekly a mezinárodní autorky bestselleru Ubreakable, první kniha v seriálu legie , který je vyvíjen jako hlavní film producent Mark Morgan . She is also the co-author of THE BEAUTIFUL CREATURES NOVELS . Je také spoluautorem krásných tvorů romány . Beautiful Creatures has been published in 39 countries and translated in 28 languages, and it is currently in development as a major motion picture by Warner Brothers, with Academy Award nominated writer Richard LaGravenese adapting the screenplay and directing. Beautiful Creatures byla publikována v 39 zemích a přeloženy do 28 jazyků, a to je v současné době ve vývoji jako hlavní film od Warner Brothers, se nominován na Oscara, spisovatel Richard LaGravenese přizpůsobit scénář a režii. je učitel a čtení specialista s MA ve vzdělávání, a vede kniha skupin pro děti a mládež.

Margaret Stohl (1)

M. Stohl se narodila v Pasadeně v Kalifornii. Píše již od 15 let. Získala magisterský titul z angličtiny na Stanford University a studovala rovněž tvůrčí psaní pod vedením básníka George MacBetha na University of East Anglia v Norwichi. Navrhla a napsala spousty populárních počítačových her - možná proto se její dva pejsci jmenují Zelda a Kirby. Dnes žije Margaret Stohl se svojí rodinou v Los Angeles.

Åsa Schwarz (1)

Švédská spisovatelka Asa Schwarz se narodila roku 1973 ve Stockholmu. S manželem Mikaelem Ahlinem a dcerou Fanny žije ve městě Stuvsta na jih od Stockholmu. Věnuje se psaní knih a je konzultantkou v oblasti bezpečnosti IT. Ráda čte a poslouchá rockovou hudbu, s potěšením také lyžuje a objevuje svět. Je autorkou pěti knih. Sama říká, že její díla představují směs krimi, hororu a mystiky. Román Nefilim zaujal čtenáře v mnoha zemích světa.

James Jr. Kimmel (1)

Michal Zdobinský (2)

Autor publikací o vojenské technice.

Jason King (1)

Jason King je uměleckým ředitelem oddělení hudebních nahrávek Clivea Davise na Tischově umělecké škole při newyorské univerzitě. Jeho články o hudbě se objevily mimo jiné také v časopisech Vibe, Village Voice a Blender .

Bedřich Hamák (1)

Publicista, autor fortifikační literatury. Autor publikací o pohraničním opevnění.

Jan Slavíček (1)

Narozen 22. 1. 1900 v Praze, zemřel 5. 4. 1970 v Praze. Malíř.

Antonín Chittussi (6)

Antonín Chittussi byl český krajinář 19. století, žák J. M. Trenkwalda a Jana Swertse, nástupce Adolfa Kosárka a předchůdce Antonína Slavíčka. Je považován za jednoho z nejslavnějších českých malířů 19. století. Narodil se v česko-italské rodině, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni. Byl blízkým přítelem české malířky Zdenky Braunerové. Narodil se jako nejstarší syn z pěti sourozenců . Jeho otec Jan byl jedním ze čtyř dětí Johanna Chittussyho, dědečka Antonína Chittussiho, kupce z Ferrary, města na severu Itálie, který přišel za napoleonských válek do Čech. Oženil se tu s rodačkou z Labské Týnice Kristinou Jeřábkovou a jeho novým bydlištěm se stalo městečko Ronov nad Doubravou pod Železnými horami na okraji Vysočiny. Postavil si tam dům a usadil se. Po smrti Johanna Chittussyho se jeho syn Jan, malířův otec, ujal obchodu. Byl to vzdělaný muž, který se projevoval vždy jako český vlastenec. V r. 1860 byl zvolen ronovským starostou . Oženil se s Pavlínou Fialovou, dcerou hostinského z Rohozné. Jako první se jim narodil syn Antonín Chittussi. Jakožto jediný syn ze čtyř žijících sourozenců byl pokládán za rodového nástupce v obchodě. U Antonína se ale od mládí projevovalo výtvarné nadání, které mohl rozvíjet při studiu reálného gymnázia v Čáslavi a v Kutné Hoře, kde ho učil kreslení František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii. V osmnácti letech odjel Antonín Chittussi do Prahy, kde začal původně studovat na technice . Za dva roky ale vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění , kde v té době též studovali Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek. Akademie mu však svou úrovní nevyhovovala a proto ji opustil a st...

Aleksandr Vasil'jevič Mišulin (1)

Historik. Autor publikací z oboru starověkých dějin.

Jon Ardle (1)

Anglický autor prací o zahradních rostlinách.

Mirko Tůma (1)

Narozen 10. 8. 1921 v Praze, zemřel 19. 7. 1989 v USA. Spisovatel, básník, dramatik, divadelní kritik a překladatel. Po roce 1948 v emigraci.

Aleksandr Ivanovič Molok (1)

Ruský historik.

Tim Farrington (1)

Americký spisovatel.

Fritz Spiegl (1)

Německý autor knih o hudbě.

Ken Kalfus (1)

Americký spisovatel Ken Kalfus se narodil roku 1954 v New Yorku. Pracoval jako taxikář, psal literární recenze do časopisů i reportáže z Irska, Paříže či Moskvy. Debutoval až roku 1998 sbírkou povídek Žízeň, která byla dobře přijata kritikou a New York Times ji dokonce označily za jednu z nejlepších knih roku. Následovala další sbírka povídek PU-239 a jiné ruské výmysly a první román Ministerstvo osvěty . Roku 2006 vydal autor druhý román Americký problém. Ken Kalfus žije ve Philadelphii se svou ženou a dcerou.

Vítězslava Šrámková (1)

Narozena 16. 12. 1943 v Litomyšli, zemřela 8. 8. 2019 v Praze. PhDr., divadelní kritička, publicistka, redaktorka a editorka spjatá s amatérským divadlem, divadlem poezie a recitací.

Jiřina Hůrková-Novotná (1)

Doc PhDr. Jiřina Hůrková, CSc. . Vysokoškolská pedagožka na AMU, autorka prací z oboru českého jazyka, uměleckého přednesu, fonetiky českého jazyka a mluveného slova. Absolventka filozofické fakulty Karlovy univerzity, 1958-1989 nejprve asistentka, po obhájení disertační práce z oboru zvukové stránky jazyka od roku 1966 vědecká pracovnice Kabinetu fonetiky při Ústavu pro jazyk český ČSAV. 1967 doktorát z filozofie. Vědecko-výzkumná činnost zaměřená na fyziologii a akustiku řeči, kulturu mluveného projevu a výzkum výslovnostních norem. 1990-1993 vedoucí oddělení fonetiky a mluvené komunikace Ústavu pro jazyk český AV ČR. Autorka řady odborných publikací z oboru zvukové stránky jazyků a také učebních a vzdělávacích textů pro přednašeče a divadelníky.

Wolf U Friedrich (1)

Německý ilustrátor.

Fiducia (1)

Susannah Charleson (1)

Letecká instruktorka, pracuje jako psovod.

Armstrong Sperry (1)

Armstrong Sperry byl americký ilustrátor a spisovatel dobrodružných příběhů pro děti a mládež. Armstrong Sperry studoval v letech 1915–1918 na umělecké škole Art Students League v New Yorku a poté pokračoval ve studiu malířství na Umělecké škole Yaleovy univerzity . Na podzim roku 1918 byl však povolán do Námořnictva Spojených států amerických a zúčastnil se vojenských operací na konci první světové války. Po jejím skončení pracoval jako reklamní grafik a také opět v letech 1919–1923 navštěvoval s různými přestávkami školu Art Students League. V říjnu roku 1920 se vydal na svou první cestu do jižního Pacifiku, ze které se vrátil v květnu roku 1921. Inspirovala ho k ní četba knih Hermana Melvilla, Roberta Louise Stevensona a Jacka Londona a také cestopis amerického žurnalisty a světoběžníka Fredericka O’Briena White Shadows in the South Seas . Během cesty navštívil ostrovy Tahiti, Raiatea, Bora-Bora, Fidži, Havaj a také Nový Zéland a Austrálii. V prosinci roku 1921 byly některé z jeho obrazů, které na své cestě vytvořil, vystaveny v Uměleckém centru v New Yorku. V létě roku 1922 se seznámil s americkým antropologem Kennethem Emorym, který sehrál významnou roli při vytváření moderní antropologie v Oceánii. Jako jeho asistent pak podnikl v letech 1924–1925 svou druhou cestu do jižních moří, Podílel se na Emoryho vědeckém výzkumu na Havaji, na atolech Taburean, Malden a Penrhyn, na Vánočním ostrově a na ostrovech Tahiti, Bora-Bora a Raiatea. Dále také pokračoval v malování a své obrazy vystavil v červnu roku 1925 v Honolulu. Po návratu domů pracoval v reklamní agentuře a jako ilustrátor pulpových magazínů a později knih a knižních obálek včetně prvního vydání Burroughsovy knihy Tarzan a ztracená říše . Roku 1930 se ože...

Abbe Lane (1)

Americká zpěvačka a herečka. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Gisela Leonie Teschke (1)

Narozena 1950 v Hamburku. Německá autorka populárně naučných zdravovědných publikací.

Yu Li (1)

Také známý jako Li Liweng, byl čínský herec, producent a režisér stejně jako dramatika, který cestoval s vlastním souborem. Byl také spisovatel a nakladatel

Simona Monyová (1)

Simona Monyová, vlastním jménem Simona Ingrová, byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Čerpala ze svých zkušeností, především s mezilidskými vztahy a domácím násilím. Několik jejích románů bylo zfilmováno. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství Mony, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy. V srpnu 2011 ji její manžel zavraždil v jejich domě v Brně-Obřanech. Ingr jí při hádce zasadil šest ran nožem. Po sérii soudních stání Nejvyšší soud v březnu 2013 Ingrovi za vraždu manželky definitivně potvrdil patnáctiletý trest vězení. Simona Monyová se narodila v Brně jako prvorozená dcera manželů Jitky a Gustava Urbánkových, o pět let později se narodil bratr Gustav. Před nástupem do školy bydlela Simona i s rodiči u prarodičů z matčiny strany. K dědečkovi, profesionálnímu hudebníkovi, měla velice blízký vztah a právě jím vytvořenou přezdívku „Mony, Monynka“ použila později pro svůj profesionální pseudonym „Monyová“. Byla matkou tří synů. Spisovatelka zemřela začátkem srpna 2011 ve svém brněnském bytě na následky mnoha bodných ran. Zavraždil ji její manžel – bývalý kameraman České televize Boris Ingr. Muž, který ji údajně léta týral a znásilňoval. Volání o pomoc, které autorka nenápadně zanechávala ve svých románech a posléze i v textovkách přátelům, nebylo dostatečně hlasité. Ingr stále sveřepě tvrdil, že si nevzpomíná, jak jeho žena zemřela. Podle verdiktu soudu se na ni vrhl s nožem v ruce a zasadil jí šest smrtelných ran - většinou do břicha a do hrudníku. Subtilní spisovatelka se chránila rukama, ale zbytečně. Umírala v bolestech několik minut. Ingr pak pobodal ještě sám sebe a vyskočil z okna. Záchranáři, které sám přivolal - paradoxně pro Monyovou, jej našli krvácejícího před domem. Začal hystericky křičet, že záchranáři nemají pomáhat jemu, ale jeho ženě. Právě toto „gesto“ bývalému kameramanovi nakonec ušetřilo tři ro...

Pedro G Ferreira (1)

Pedro Gil Ferreira je Britsko-Portugalský astrofyzik a spisovatel. Nyní zastává profesuru astrofyziky na Oxfordské Univerzitě.

Brian Kunath (1)

Americký autor publikací z oblasti pivovarnictví.

Tim Forrest (1)

Historik umění a spisovatel. Má za sebou rozsáhlou spoupráci s mezinárodními obchodníky starožitnostmi a aukčními síněmi. napsal klíč k nákupu starořitností, a podílel se také na publikaci encyklopedie starožitností

Taťána Petrášová (1)

Narozena v roce 1961 v Novém Jičíně. Historička umění, zaměřená na architekturu a umění 19. století, vědecká pracovnice, práce z oboru, teorie umění a estetiky.

Hynek Rulíšek (1)

Narozen 4.6.1943 v Opavě. PhDr. Ředitel Alšovy jihočeské galerie. Knihy o umění, katalogy výstav.

Artur Pavelka (1)

Artur Pavelka byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou. Odmaturoval na střední škole v Uherském Hradišti. Poté nastoupil prezenční službu u pěšího pluku č. 3 v Kroměříži. V armádě dosáhl hodnosti poručíka v záloze. Od roku 1899 pracoval jako železniční úředník. Za 1. světové války byl přeložen na ředitelství státních drah do Vídně . Roku 1919 přešel do Olomouce, kde se stal vrchním inspektorem Československých státních drah. Od roku 1919 byl členem a funkcionářem ČSL, předseda odborového svazu lidoveckých železničářů. Osobní přítel a spolupracovník olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Otec deseti dětí. Jeho syn Artur Ludvík Pavelka byl později knězem, dominikánem, fyzikem a filozofem, který se v době pražského jara podílel na programu ČSL. V parlamentních volbách v roce 1925 získal za Československou stranu lidovou senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do roku 1935. Povoláním byl vrchním inspektorem státních drah, bytem v Olomouci.

Bernard z Clairvaux (1)

Svatý Bernard z Clairvaux byl středověký teolog, filosof, myslitel a mystik, důležitý člen nově vzniklého cisterciáckého řádu. V roce 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil učitelem církve, Narodil se na hradě Fontaines roku 1090 nebo 1091 nedaleko Dijonu jako člen významného šlechtického rodu. Krátce před jeho narozením měla podle legendy Bernardova matka živý sen, že porodí psa s rezavou skvrnkou na hřbetě. Zpovědník jí vyložil sen tak, že porodí syna, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na nepřátele víry. Bernard opravdu silně tíhl k víře a vyrostl v ctnostného mladíka. Získal vzdělání v klášterní škole a po jejím absolutoriu se rozhodl pro řeholní život. Se třiceti druhy se usadil na otcových statcích v Châtillonu a společně se připravovali na vstup do řehole. Roku 1112 vstoupili do kláštera v Cîteaux. Tehdy nový řád byl roku 1100 schválen papežem Paschalisem II. jako plod reformy řádu benediktinského. Pro svou horlivost byl Bernard po třech letech ve věku 25 let vybrán, aby založil nový cisterciácký klášter Clairvaux. Význam jeho osoby pro cisterciácký řád byl mnohem hlubší. Bernard z Clairvaux byl například autorem velmi přísných řeholních pravidel, kterými usiloval o obnovu původní přísnosti benediktinské řehole. Do konce Bernardova života vzniklo z jeho popudu a pod jeho vedením 68 dalších klášterů. Benediktini z Cluny nesli s nelibostí Bernardovo „odštěpenecké“ působení a obviňovali Bernarda dokonce i u papeže z přílišné přísnosti. Roku 1128 sepsal Bernard z pověření církevního sněmu z Troyes řeholní pravidla řádu templářů. Roku 1130 došlo k rozkolu v církvi, když proti papeži Inocencovi II. stanul vzdoropapež Anaklet II. Bernard z Clairvaux zůstal na straně Inocence II. a po smrti Anakleta přesvědčil jeho nástupce Viktora IV., aby se podřídil Inocencovi, čímž byl rozkol zažehnán. Roku 1145 byl zvolen papežem žák Bernarda z Clairvaux Evžen III. Často se obrace...

Petr Kouba (1)

Petr Kouba je český fotbalista a mnohonásobný reprezentant. Jedná se o syna českého fotbalového brankáře a stříbrného medailisty z Mistrovství světa v Chile 1962 Pavla Kouby. Za reprezentaci hrál poprvé v roce 1991 a na EURO 1996 získal stříbrnou medaili. V reprezentaci odehrál celkem 40 zápasů. Málo známým faktem je, že do patnácti let hrál ragby. Petr Kouba je v současné době patronem Fotbalové akademie Petra Kouby. Je také trenérem gólmanů v reprezentaci do 21 let. „Neexistuje jiná sportovní pozice vyžadující takovou kombinaci preciznosti, dokonalosti a vůdcovství. K tomu odvaha, jistota a někdy i bláznovství vystihují fotbalového brankáře, bezpochyby jednu z nejnáročnějších sportovních pozic.“

Miroslav Strolený (1)

Narozen 1928, zemřel 9. 8. 2021. Slovenský ekonom, komunální politik a básník, autor informačních publikací o Liberci.

Charles Roux (1)

Francouzská spisovatelka , která se rodem hlásí ke Středozemnímu mořim má tři lásky: Sicílii, Marseille a Prahu. V Marseille se narodila a její předkové tam žili po několik generací. V Praze, kde byl její otec velvyslancem, strávila útlé dětství. za svou druhou vlast považovala Itálii, kam se rodina záhy přestěhovala, ale po vyhlášení války pak na Itálii zanevřela a přilnula k hrdé a nústupné Sicílii. Válku prožila na frontě, byla dvakrát raněna a dvakrát vyznamenána. Po válce působila jako novinářka v nově založeném časopise Elle, později se stala šéfredaktorkou Vogue. Do literatury vstoupila počátkem 60. let publicistikou.

Michael Azerrad (1)

Michael Azerrad je americký spisovatel, novinář a muzikant. Vyrůstal v New York City a studoval na Columbia College. Po ukončení studií Azerrad bubnoval v kapele a věnoval se psaní článků. Pro časopis Rolling Stone napsal mezi lety 1987 až 1993 velké množství článků. Popularitu si získal především sepsáním knihy o grungeové skupině Nirvana s názvem Nirvana: Come as You Are. Z jeho další tvorby vyniká např. Our Band Could Be Your Life.

Alfred Birnbaum (1)

Překladatel a vydavatel soudobé japonské fikce.

Riku Kanmei (1)

Sai Baba (1)

Sri Sathya Sai Baba se narodil 23.listopadu 1926 při východu slunce v Puttaparthi, vesnici ve státě Andhra Pradesh jako Ratnakara Sathya-Narayan Raju. Rodina Raju, ve které se narodil byla známá svou zbožností. Jeho narození předcházela tajemná znamení. Těsně před jeho zrodem, tambura , která visela na zdi v domě, v noci sama od sebe brnkala melodie a maddala , udával jemně rytmus. Dítě dostalo jméno Sathya-Narayan, bylo velmi krásné, čemuž se není co divit, protože už od narození mělo všechny jogické duševní síli, které provázejí zrod božského vtělení, Avatara. Už ve věku 3 let měl velké soucítění s lidským utrpením. Nutil svou rodinu, aby dali najíst každému žebrákovi, který u nich zaklepal na dveře. Nejedl nic, co byť vzdáleně přišlo do styku s nevegetariánskou potravou a vyhýbal se místům, kde byla mučena nebo zabíjena zvířata. Vždy mluvil pravdu. Již jako batole měl jedinečnou schopnost získávat odnikud a z ničeho ovoce, květiny, cukroví, pouhým pohybem ruky. Byl moudřejší než učitelé a mohl nahlížet do minulosti i budoucnosti. V 10 letech založil Badžanovou skupinu, některé badžany zdramatizoval a zmínil se tam o Sai Babovi ze Shirdi. Uměl krásně zpívat, hrát i tancovat. Tamariškový strom v Puttaparthi, přání vyplňující strom. Na kterém Sai Baba nechal narůst nejrůznější ovoce. Manga, pomeranče, fíky atd. Ve 13ti letech ho uštkl velký černý škorpión, byl v bezvědomí. Sathya se za 2 dny vzpamatoval, ale začal se chovat zvláštním způsobem. Mlčel, někdy zpíval či recitoval verše, vysvětloval starobylé indické moudrosti, nejedl. Rodiče si mysleli, že ho posedl zlý duch, tak ho vzali na léčení k zaklínači. Léčba byla velmi bolestivá, bylo to mučení. Sathya však prošel vším aniž by dal na sobě znát jakýkoliv pocit bolesti. Proč musel projít touto "léčbou" vysvě...

Gary Snyder (1)

Gary Snyder je americký básník, představitel beat generation, esejista, lektor a environmentalista. Díky svému umění propojit buddhistickou spiritualitu a přírodu je občas nazýván „laureátem hlubinné ekologie“. Snyder je autorem několika knih esejů a mnoha sbírek poezie, například Pulitzerovou cenou oceněné sbírky Želví ostrov. Vyučuje literaturu a filozofii divočiny na Kalifornské univerzitě v Davisu a se svou rodinou žije v San Juan Ridge v kalifornských horách Sierra Nevada. Vystudoval literaturu, antropologii, japonštinu a čínštinu, pracoval v lesích a docích, studoval buddhistickou filozofii, určitý čas žil v buddhistickém klášteře, skládal básně a stal se jedním z představitelů beatnické generace. K jeho přátelům patřili Allen Ginsberg a Jack Kerouac, kterého Snyder inspiroval natolik, že podle něj vytvořil literární postavu Japhyho Rydera, známou z knihy Dharmoví tuláci. Jako sociální kritik bývá Snyder zařazován k osobnostem typu Aldouse Huxleyho, Lewise Mumforda nebo Aldo Leopolda. Vedle své akademické dráhy na Kalifornské univerzitě se podílel na činnosti Kalifornského výboru pro umění. Gary Sherman Snyder se narodil v kalifornském San Franciscu Heroldovi a Lois Snyderovým. Jeho rodina byla silně zasažena americkou hospodářskou krizí třicátých let a přestěhovala se nejprve do Kitsapu ve státě Washington a později do oregonského Portlandu. Během dětství v Kitsapu se Gary Snyder poprvé setkal s americkými indiány a začal projevovat živý zájem nejen o samotné indiány, ale i o jejich tradiční propojení s přírodou. Snyderovi rodiče se rozešli a Gary, spolu se svou sestrou, byl vychováván pouze matkou, novinářkou v místních novinách. V raném mládí Snyder pracoval mimo jiné v tiskárně a oblíbil si cestování do hor. V roce 1947 mohl díky školnému začít navštěvovat Reedovu střední školu, kde ve školním časopise publikoval své první básně. Jeho zájem o jiné kultury, stejně jako obyčejná potřeba finan...

Dr. Albert von Ruville (1)

Paul Webster (1)

Narozen ve Velké Británii, novinář, hlasatel a autor životopisu Saint-Exupéryho.

Miloš Parma (1)

Narozen 24.11.1916. Dr., vedoucí redaktor právnické redakce nakladatelství Orbis v Praze. Práce v oboru.

Vlasta Bergmanová (1)

Narozena 1959. Ing. textilní výroby, vysokoškolská pedagožka, práce z oboru.

Miroslav Koloc (1)

Přední máchovský badatel. Také publikoval v Revolver Revue č. 32/1996 článek o Máchově cestě do Krkonoš v roce 1833 a o způsobu, jakým postupoval při kreslení hradů , v č. 42/2000 článek o reálném krajinném předobraze Máchova Máje a v č. 52/2003 text o máchovských motivech.

Magdalena Křesťanová (1)

Narozena 3. 8. 1943 v Ostravě. Doc., oděvní výtvarnice, malířka, kreslířka, ilustrátorka.

Steven Weinberg (1)

Steven Weinberg je americký fyzik. V roce 1979 získal Nobelovu cenu za fyziku za svou práci o sjednocení slabé a elektromagnetické interakce. Weinberg absolvoval střední školu v roce 1950 , bakalářský titul získal na Cornellově univerzitě v roce 1954, titul Ph.D. na Princetonské univerzitě v roce 1957. V současnosti je profesorem fyziky a astronomie na Texaské univerzitě v Austinu. Vedle svého vědeckého výzkumu byl Steven Weinberg prominentním veřejným mluvčím vědy, svědčil před Kongresem pro podporu gigantického supravodivého urychlovače , napsal mnoho článků pro New York Review of Books a měl různé přednášky o hlubším významu vědy. Jeho knihy o vědě psané pro veřejnost kombinují typickou vědeckou popularizaci s prvky historie a filozofie vědy. Weinberg je také známý pro svou podporu Izraele. Je ateista. Jeden z jeho známých citátů: S vírou nebo bez ní, dobří lidé mohou jednat dobře a špatní lidé mohou činit zlo; ale mají-li dobří lidé činit zlo – k tomu je zapotřebí víry.

Josef Kuchynka (1)

Byl učitel, psycholog a spisovatel. Vedl sešitovou edici dobrodružných románů Polnice. Používal řadu pseudonymů, např. William E. Western, Jiří Meduna, William Chesters. Psal detektivky, dobrodružné romány, publikace pro školy i odbornou literaturu. Spolu s autorem Václav Havránek https://www.databazeknih.cz/autori/vaclav-havranek-64580 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

Paul Wright (2)

Malíř, ilustrátor, editor, věnuje se kreslenému filmu a televizní tvorbě, specializuje se na oceánografii.

Zoila Portuondo Guerro (1)