Sandro Penna
italský básník
Sandro Penna byl italský básník. Své zářivé poetické miniatury zaznamenával do svého zápisníku při toulkách po celé Itálii, po dlouhou dobu stranou hlavního proudu soudobé literatury. Narodil se v umbrijské Perugii v rodině obchodníka. Ve třiadvaceti letech, jako diplomovaný účetní, odešel s matkou do Říma, kde se živil jako příležitostný novinář a spisovatel. Vedl svobodný, nespoutaný tulácký život, jehož radosti i melancholie se odrážejí v jeho průzračné, neliterátsky chápané poezii. Jeho koncentrované, snad jen zdánlivě lehce načrtnuté lyrické zlomky připomínají orientální haiku. Nějaký čas žil Penna také v Miláně, kde pracoval v knihovně. Básníkův osobitý talent jako první rozpoznal Umb…erto Saba: „Stále tě vidím s tvým kufříkem, tvé nové, podivuhodné básně a lehkou neurózu. Ó lehký Penno, ty nevíš jednu věc – nevíš, jak jsem ti záviděl!“ . Svou první báseň , která se zalíbila Sabovi, napsal na okraj novin, když se v noci probudil a nemohl spát. Postupného uznání se dočkal až v 60. letech, poté co na jeho dílo upozornil Pier Paolo Pasolini. Dnes není sporu o tom, že Pennovy verše patří k vrcholům italské poezie 20. století.
Sandro Penna byl italský básník. Své zářivé poetické miniatury zaznamenával do svého zápisníku při toulkách po celé Itálii, po dlouhou dobu stranou hlavního proudu soudobé literatury. Narodil se v umbrijské Perugii v rodině obchodníka. Ve třiadvaceti letech, jako diplomovaný účetní, odešel s matkou do Říma, kde se živil jako příležitostný novinář a spisovatel. Vedl svobodný, nespoutaný tulácký život, jehož radosti i melancholie se odrážejí v jeh…o průzračné, neliterátsky chápané poezii. Jeho koncentrované, snad jen zdánlivě lehce načrtnuté lyrické zlomky připomínají orientální haiku. Nějaký čas žil Penna také v Miláně, kde pracoval v knihovně. Básníkův osobitý talent jako první rozpoznal Umberto Saba: „Stále tě vidím s tvým kufříkem, tvé nové, podivuhodné básně a lehkou neurózu. Ó lehký Penno, ty nevíš jednu věc – nevíš, jak jsem ti záviděl!“ . Svou první báseň , která se zalíbila Sabovi, napsal na okraj novin, když se v noci probudil a nemohl spát. Postupného uznání se dočkal až v 60. letech, poté co na jeho dílo upozornil Pier Paolo Pasolini. Dnes není sporu o tom, že Pennovy verše patří k vrcholům italské poezie 20. století.
