Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Dobrava Moldanová je česká univerzitní profesorka dějin české literatury, působící na katedře bohemistiky Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1992–1995 byla na tamní fakultě proděkankou pro vědu a zahraniční styky, 1994–2007 byla vedoucí katedry bohemistiky, v letech 1995–2001 pak děkankou téže fakulty. Je členkou vědeckých rad Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci; členkou oborové rady doktorského studia teorie a dějiny české literatury Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě; členkou habilitačních komisí, komisí pro jmenování profesorem; členkou redakční rady mezinárodního vědeckého časopisu Bohemistyka ; členkou Obce spisovatelů, PEN klubu, Společnosti Franze Kafky; byla členkou komise pro udělení Státní ceny za literaturu 1999. Oblastí jejího odborného zájmu je česká próza 20. století a literatura psaná ženami, vedle toho se zabývá problematikou českých příjmení. Je autorkou 7 odborných knih a spoluautorkou více než 150 odborných studií, publikovaných ve vědeckých časopisech a sbornících v Česku i v zahraničí, editorkou 8 vědeckých sborníků a spoluautorkou několika kolektivních děl.