Bedřich Bouček, narozen 30. 8. 1904 v Praze, zemřel 5. 6. 1975 v Praze, byl český geolog, paleontolog a pedagog, přední znalec fauny českých starších prvohor, přírodovědec. Jako středoškolský profesor působil na reálném gymnáziu v Litomyšli a v Praze. Pak profesor na pedagogické fakultě všeobecné paleontologie. Vědecký pracovník Ústředního ústavu geologického a odborný publicista. Narodil se 30. srpna 1904 v Praze. Jeho otec, soudní úředník, ho vedl k zájmu o přírodu. Jako gymnazista se seznámil s Janem Kolihou z Národního muzea, Jiřím Šufem, Celdou Kloučkem a dalšími paleontology. Od roku 1923 studoval přírodní vědy a zeměpis na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy u Jaroslava Pernera. Svůj hlavní zájem věnoval paleontologii a geologii. Začal vědecky pracovat a publikovat, zejména o českém ordoviku. V roce 1928 získal titul RNDr.za studii o paleozoických láčkovcích rodu Conularia. Krátce byl pomocným asistentem v Národním muzeu a na Univerzitě Karlově. V letech 1933–1947 učil na středních školách v Litomyšli a Praze. Roku 1934 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro obor zoopaleontologie prací o silurských graptolitech. Ke geologii přivedl syna pražských německých přátel Heinricha Karla Erbena . Po válce Erben jako významný paleontolog ve Spolkové republice Německa a činitel Mezinárodní unie geologických věd podporoval uplatnění výsledků českých vědců. Od roku 1947 byl profesorem geologie na nové Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, po její přeměně roku 1952 na Vysokou školu pedagogickou vedoucím katedry geografie a geologie. V letech 1959–1961 působil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1961 v Geologickém ústavu ČSAV. Roku 1956 získal titul DrSc. Po období stagnace po smrti Joachima Barranda oživil výzkum spodního paleozoika v geologické jednotce Barrandienu mezi Plzní a Brandýsem nad Labem. Studoval zejména ordovik a silur a faunu graptolitů. (Graptoliti, vy...

Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:

Fotograf, publikace z oblasti mikroskopické fotografie.