František Viktor Mokrý byl český malíř, grafik, pedagog, redaktor a teoretik umění. Absolvoval reálku v Praze a v letech 1910–1913 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Emanuela Dítěte, Arnošta Hofbauera a Jana Preislera. Poté v letech 1913–1915 pokračoval ve studiu u profesora Preislera na pražské Akademii výtvarných umění a do roku 1917 k němu dojížděl na soukromé konzultace. Některé přednášky z teoretických předmětů absolvoval i na České vysoké škole technické a na Filozofické fakultě UK. Přátelil se s redaktorem časopisu Náš směr Josefem Vydrou, který Mokrého podporoval v jeho směřování k pedagogické práci. Roku 1920 se oženil se Zdeňkou Burghauserovou, absolventkou UPŠ a zakladatelkou a vůdčí osobností Kruhu výtvarných umělkyň. Měl s ní syna Jarmila, ale pro neshody se roku 1927 rozvedl a znovu oženil s knihovnicí Jarmilou Tejkalovou. Pobýval ve Veltrusích a blízkém okolí, kde čerpal inspiraci ke své tvorbě. Často navštěvoval Terst , v letech 1912–1914 byl opakovaně v Dalmácii, Istrii, Dubrovníku, Mostaru, Sarajevu, Černé Hoře, Boce Kotorské. Roku 1923 podnikl studijní cesty do Paříže, Mnichova, Berlína, Hamburku. Prošel všemi význačnými moderními ateliéry v Paříži, kde se stýkal i s kralupským rodákem Jiřím Karsem. Po návratu se usadil v Praze - Bubenči. V letech 1915–1942 působil jako středoškolský profesor v Klatovech, Plzni a 1942–1946 byl profesorem Střední průmyslové školy grafické v Praze. Byl vynikajícím odborníkem v oboru výtvarné pedagogiky i organizátorem, který zajišťoval mj. spolupráci se švýcarským centrem mezinárodní federace pro kreslení a uměleckou výchovu. Roku 1928 byl generálním tajemníkem 6. mezinárodního kongresu pro kreslení a uměleckou výchovu v Praze. V letech 1921–1935 byl členem výboru a 1923–1924 předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Byl výtvarným kritikem v různých denících a 1921–1925 redaktorem revue Náš směr. Přispíval č...

Narozen 27.5.1886 v Rynholci u Kladna, popraven 12.12.1944 v Mnichově . MUDr., stomatolog, práce o Jugoslávii a o J.Čermákovi, odborné časopisecké články.

Vratislav Černý byl český a československý politik, člen staročeské strany a poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Byl synem pražského starosty Tomáše Černého. Před rokem 1918 se politicky angažoval ve staročeské straně. Věnoval se turistice. Oblíbil si Krkonoše a podnikal cesty do Černé Hory na Balkáně, o níž psal knihy. Slovanskou vzájemnost, zejména styky s jihoslovanskými národy, rozvíjel i jako jednatel Všeslovanského sjezdu v Praze r. 1908 a v Sofii r. 1910. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V tomto zákonodárném sboru zasedal za Českou státoprávní demokracii, později přetvořenou v národní demokracii. Byl profesí advokátem. Byl známý svými aktivitami v kulturních a dobročinných spolcích. Zastával funkci starosty spolku Svatobor. Pro Českou akademii bezplatně projednával dědictví po mecenáších. Nejvíce se angažoval ve prospěch postižených dětí – nejprve v České dětské nemocnici a později v Jedličkově ústavu, pro který zdarma vyřizoval veškerou právní korespondenci. Pohřben byl na Vyšehradě.