Ota Ornest, vlastním jménem Otto Ohrenstein , byl český divadelní dramaturg, režisér, herec, překladatel a někdejší ředitel Městských divadel pražských. Ve druhé polovině 30. let studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Byl hercem a režisérem Středočeské činohry J. Burdy, košického Národního divadla a pak plzeňského Městského divadla. Krátce po 15. březnu 1939, který jej zastihl v plzeňském angažmá, odešel přes Ostravu a Polsko do exilu ve Velké Británii. Za 2. světové války se i nadále věnoval divadlu, v Londýně připravil vzpomínkový večer věnovaný Karlu Čapkovi, uvedl zde v Arts Theatre také Lidové suity E. F. Buriana, redigoval časopis Mladé Československo a od roku 1941 působil spolu s Pavlem Tigridem a Josefem Schwarzem v československém rozhlasovém vysílání BBC, nejdříve jako překladatel a hlasatel, později i jako spoluautor a autor relací. Po skončení druhé světové války nastoupil do Realistického divadla. Z Londýna se ovšem vrátil už jako přesvědčený komunista a stal se jednou z vůdčích postav revolučních přeměn v našem divadelnictví. Od roku 1950 do roku 1972 zastával funkci ředitele Městských divadel pražských a patřil ke vůdčím osobnostem tzv. „zlaté éry“ Městských divadel také jako režisér a dramaturg. Pražskému publiku představil řadu významných autorů, v mnoha případech ve vlastním překladu . Spolupracoval také s Alfrédem Radokem. O své politické přesvědčení postupně přicházel a začal se stýkat s lidmi komunistickému režimu nepřátelskými. V únoru roku 1972 byl odvolán z funkce ředitele Městských divadel pražských a nahrazen nomenklaturním kádrem Lubomírem Poživilem, bývalým ředitelem Divadla pracujících v Mostě. Byl však ponechán v divadle jako režisér do doby svého plánovaného penzionování v roce 1977 . V roce 1977 však byl zatčen a při závěrečném přelíčení ve dnech 17.–18. října 1977 u Městského soudu ...

Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jan Rous se narodil v Libkovicích pod Řípem. Po obecné škole a roudnickém gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po vyučování ve Lhotě u Vsetína a Jasence se v roce usadil 1908 v Bystřičce. Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář. Jeho syn Zdeněk Rous padl jako letecký důstojník na počátku druhé světové války.