Finský spisovatel Timo Kustaa Mukka se narodil v Bollnäs , kam byla jeho rodina nucena odjet v rámci evakuace za války. Vyrůstal však ve vesnici Orajärvi v Pello. Byl třetím dítětem Kustaa Eemeliho Mukky a jeho o 12 let mladší ženy Elli Tuomi. Mukka se naučil číst ještě před příchodem do školy. Již v dětství se projevil jeho literární a výtvarný talent. Rodina ho v těchto aktivitách podporovala. V 11 letech objevil Dostojevského dílo. Když ovšem v roce 1957 prodělal meningitidu, která zanechala stopy na jeho osobnosti a vedla k chronickým bolestem, pokusil se o sebevraždu. Depresemi a následnými extatickými náladami trpěl i během studií v Helsinkách, která následně nedokončil. Na jaře 1962 se vrátil do Laponska bez vizí a plánů do budoucna. Věnoval se malbě a studiu literatury. Román Země je hříšná píseň je jeho první knihou. Vychází, když je autorovi pouhých 19 let. Byla přijata poněkud kontroverzně, ale prodávala se dobře. Kritikům připadala příliš brutální a banální. V roce 1964 nastupuje Mukka do armády na doporučení svého lékaře, brzy však dochází ke konfliktům. Mukka například odmítá nosit zbraň. Po propuštění píše pacifistickou novelu Täältä jostakin a další knihu s názvem Tabu. V roce 1966 publikuje dvě knížky – Laulu Sipirjan lapsista a Panujasta. Další rok vydává sbírku krátkých příběhů o svých oblíbených tématech – sexualitě a smrti . Na konci 60. let vstupuje do Komunistické strany a cestuje do Sovětského svazu, většinu času však tráví za barem. Ja kesän heinä kuolee je o spisovateli, který má problémy se psaním. Jeho sexuální energie je však nevyčerpatelná. Heimo Pihlajamaa však v literárním deníku Parnasso nazval dílo polovičatým. Kyyhky ja unikko bylo vydáno, když bylo Mukkovi 25 a je to zároveň jeho poslední dílo. Jeho spisovatelsky plodné období trvalo pouhých 6 let. Od roku 1969 se Mukka zabývá myšlenkou na sepsání rozsáhlé knihy o Laponsku, jeho mýtech a rodech. Tento projekt...