Marie Ludmila Černá
Základy bibliografie

Marie Ludmila Černá

Marie Ludmila Černá-Šlapáková byla česká knihovnice, bibliografka, vysokoškolská pedagožka a historička. Pocházela z kultivované učitelské rodiny z Turnova. Její otec byl učitelem dějepisu a přítelem historika a vlastivědného pracovníka Josefa Vítězslava Šimáka, jejím strýcem byl Antonín Bohumil Černý, pražský knihkupec a jednatel Společnosti přátel starožitností. Po dokončení gymnázia v Čáslavi zahájila během první světové války studia historie a zeměpisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia dokončila v roce 1923 s diplomem historičky; byla první ženou z Turnova s diplomem PhDr. Během pražských studií bydlela u Šimákových . Po válce vystudovala také archivnictví na Státní archivní škole v Praze. Její otec po roce 1918 odešelo zakládat školy na Slovensko, proto ještě před dokončením studií na Karlově univerzitě odešla za rodiči do Bratislavy. V roce 1930 a 1932 studovala na pařížské Sorbonně a na Ēcole des Chartes , současně si rozšiřovala jazykové znalosti. Z francouzského studia vytěžila práci o českých studentech na francouzských univerzitách. Ráda cestovala, navštívila kromě Francie mnohé další země a v nich se vždy seznamovala i s jejich knihovnami - rakouskými, německými, švýcarskými, italskými, polskými, maďarskými a bulharskými. Navštívila také Turecko. Díky dobré jazykové průpravě se zúčastňovala mezinárodních odborných setkání. Byla členkou sokolského a ženského hnutí. Jejím manželem byl generálporučík JUDr. František Šlapák . Její první publikovaná práce Rozvod Přemysla I. a Adély Míšeňské vyšla v roce 1923, ve stejném časopisu vyšla její studie Příspěvek k osudu Bible kralické. o nákupu jednoho exempláře Bible kralické Universitní knihovnou v Bratislavě V Bratislavě pracovala od roku 1923 v Universitní knihovně a společně s jejím ředitelem...