Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 597 |
Jazyky: | česky |
Překladatel: | Tatjana Hašková |
Edice: | Spisy 95x, Knihovna klasiků. 328x, 9. svazek ed. Spisy Fjodora Michajloviče Dostojevského 2x |
Vydání: | 1 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 8 500 ks |
Poznámka: | obálka František Muzika |
Vystaveno: | út 13. října 2020 13:24 |
Číslo položky: | 120266 |
Méně známý román ruského klasika představuje nejednoznačného mladého hrdinu s jeho marnou touhou vymanit se z celoživotního ponížení. Vypravěčem a protagonistou dějově košatého románu, jenž zůstává ve čtenářském povědomí neprávem ve stínu ostatních Dostojevského románů, je mladík Arkadij Dolgorukij, který má po truchlivém dětství ponižovaného nemanželského dítěte jediný životní cíl - získat bohatství a nezávislost. Odpoutá se od matky a v jeho snaze žít na vysoké noze ho podpoří kníže Sokolskij. Ten však má ke svému "přátelství" vlastní pohnutky a Arkadij se dočká ještě hlubšího ponížení. Neslavně se vyvíjí i Arkadijův pokus urovnat vztahy s otcem, jejž jako dítě téměř nepoznal, stejně jako jeho snaha zorientovat se ve společnosti plné intrik a přetvářek. Dostojevskij zde mistrně představuje nejednoznačného, zmateného a naivního hrdinu s dobrým jádrem, které se však nemůže projevit, dokud Arkadij nevymění svou "velkou ideu" o zbohatnutí za zralejší životní cíl.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem